58 Co 411/2024-177 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 166 194,88 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 6. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení této částky jako pojistného plnění vyplývajícího z pojistné smlouvy uzavřené se žalovanou. Předmětem pojištění bylo vozidlo , název, , RZ , SPZ, (dále jen „vozidlo“), na vozidle vznikla dne 13. 4. 2022 škoda v celkové výši 498 585,88 Kč, žalovaná uhradila pouze 322 391 Kč.3. Žalovaná s požadavkem žalobkyně nesouhlasila s tím, že po nahlášení pojistné události zjistila, že vozidlo bylo nabízeno k pronájmu, komerční užití vozidla přitom bylo v rozporu s pojistnou smlouvou, z toho důvodu došlo ke krácení pojistného plnění dle pojistných podmínek.4. Soud I. stupně na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Součástí smlouvy byly pojistné podmínky žalované dle § 2774 o. z. Předmětem smlouvy bylo pojištění vozidla ve vlastnictví žalobkyně, spoluúčast byla sjednána ve výši 10 000 Kč a užívání vozidla bylo stanoveno jako běžné. Vozidlo bylo poškozeno nehodou a vznikla na něm škoda ve výši 498 585,88 Kč. V době mezi uzavřením pojistné smlouvy a pojistnou událostí začala žalobkyně vozidlo pronajímat, za tím účelem vytvořila zvláštní webovou stránku, kde vozidlo inzerovala se stanoveným ceníkem. Webová stránka zřetelně odkazovala na společnost žalobkyně a její návštěvníci tak jasně věděli, s kým budou případně kontrahovat, k tomu byl vytvořen i kontaktní formulář. Žalobkyně také vozidlo alespoň jednou poskytla za úplatu společnosti , společnost 3, Soud I. stupně neshledal opodstatněnými námitky žalobkyně, že se nejednalo o podnikání, a to jednak kvůli nedostatku zákazníků, jednak kvůli absenci potřebného živnostenského oprávnění. Vycházel z toho, že dle § 420 odst. 1 o. z. je podnikatelem ten, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku. Definice podnikatele v o. z. je definicí materiální, která nevyžaduje, aby podnikatel splnil formální podmínky například živnostenského zákona. Také faktické množství pronájmů vozidla nehraje roli, když pro nabytí postavení podnikatele není nutné skutečně generovat zisk. Poukázal na to, že je naopak velice běžné, že začínající podnikatelské záměry delší dobu zisk nepřinášejí. Žalobkyně si počínala jako podnikatel, když samostatně a na svůj účet vytvořila či nechala vytvořit webovou stránku pro pronájem vozidla se záměrem vykonávat v tomto směru výdělečnou činnost směřující k zajištění zisku, což je nesporné z ceníku pod nabídkou vozidla. Žalobkyně byla na webové stránce označena svou obchodní firmou a bylo jí možné přímo přes připravený formulář kontaktovat. Soustavnost podnikání žalobkyně vyplývala ze samotné existence webové stránky, neboť ta je vytvářena s účelem trvalé dostupnosti, a to bez ohledu na reálnou dostupnost stránky v době vyhotovení rozsudku. Pokud si žalobkyně počínala jako podnikatel a nabízela pojištěné vozidlo k pronájmu, porušila pojistnou smlouvu, která byla sjednána na běžné užívání vozidla. Pronájem vozidla zvyšuje pojistné riziko, když vozidlo může být užíváno častěji a větším množstvím předem neurčených řidičů. Jedná se tak o skutečnost uvedenou v § 2790 o. z. Žalobkyně žalované neoznámila změnu v užívání vozidla, tedy nastal následek předvídaný § 2793 odst. 2 o. z. a pojistnými podmínkami v odstavci 4. na straně č. 67 podmínek. Dle odstavce 3. na straně č. 69 podmínek byla žalovaná oprávněna požadovat k pojistnému přirážku za celou dobu pojištění ve výši 150 %. Žalovaná oprávněně krátila pojistné plnění o 1,5 dle poměru smluvního pojistného a pojistného reflektujícího změnu užívání. Při krácení částky 498 585,88 Kč o 1,5 zbývá částka 332 391 Kč. Po odečtení spoluúčasti žalobkyně ve výši 10 000 Kč zůstává částka ve výši 322 391 Kč, kterou žalovaná žalobkyni vyplatila. Žaloba o zbývajících 166 194,88 Kč tak byla shledána nedůvodnou.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka za 3 úkony po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Uplatnila odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., vytýkala soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasila s aplikací § 2790 a 2793 odst. 2 o. z. Považovala za rozhodné, že k pojistné události došlo při běžném provozu vozidla, pojistné riziko, na které je odkazováno v § 2793 odst. 2 o. z. odpovídalo pojistné smlouvě, mezi škodnou událostí a zvýšeným pojistným rizikem neexistuje příčinná souvislost, v době vzniku škody bylo vozidlo užíváno běžným způsobem, nebylo pronajímáno. Vytýkala dále soudu I. stupně, že se nezabýval výkladem smlouvy, a to výkladem účelu použití vozidla. Ve smlouvě byl uveden účel běžný provoz, soud I. stupně dovodil běžné užívání. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.7. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnila se závěry soudu I. stupně, poukázala na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně po uzavření pojistné smlouvy užívala vozidlo mimo jiné ke komerčnímu pronájmu, čímž výrazně zvýšila původně sjednané pojistné riziko, o čemž žalovanou neinformovala, a že žalovaná byla oprávněna dle pojistných podmínek krátit výplatu pojistného plnění v koeficientu odpovídajícímu navýšenému pojistnému riziku, což také učinila. Tvrzení žalobkyně, že ke škodě došlo při běžném provozu, nepovažovala za podstatné, když oprávnění krátit pojistné nebylo na takovou okolnost vázáno. Žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Při odvolacím jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku. Žalovaná svou neúčast u jednání omluvila, odročení jednání nežádala, odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v její nepřítomnosti.9. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.10. Podle § 2793 odst. 2 o. z., poruší-li pojistník nebo pojištěný povinnost oznámit zvýšení pojistného rizika a nastala-li po této změně pojistná událost, má pojistitel právo snížit pojistné plnění úměrně k tomu, jaký je poměr pojistného, které obdržel, k pojistnému, které by měl obdržet, kdyby se byl o zvýšení pojistného rizika z oznámení včas dozvěděl.11. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně, že žalobkyně užívala předmětné vozidlo i k pronájmu, u něhož je stanoveno vyšší pojistné riziko než pouze v případě běžného provozu, a tuto skutečnost žalované neoznámila. Žalovaná tak byla ve smyslu § 2793 odst. 2 o. z. oprávněna snížit pojistné plnění způsobem zde uvedeným.12. Pokud žalobkyně namítala, že ke škodě na vozidle došlo při běžném provozu, nebylo v té době pronajato, vznik škody tak nebyl v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobkyně ohlásit vyšší pojistné riziko, odvolací soud tuto námitku důvodnou neshledal. Vycházel přitom z toho, že současná právní úprava (§ 2793 odst. 2 o. z.) takový předpoklad nevyžaduje, na rozdíl od předchozí právní úpravy § 17 odst. 2 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, která vyžadovala existenci příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti pojistníka a vznikem a rozsahem pojistné události. Pokud nynější úprava takový požadavek nestanoví, nemá jeho případná absence žádný vliv na právo žalované snížit pojistné plnění. V daném případě přitom bylo prokázáno, že žalobkyně nabízela předmětné vozidlo k pronájmu, v jednom případě byl pronájem i realizován, přičemž tuto skutečnost, která měla vliv na výši pojistného rizika, žalobkyně žalované neoznámila. Žalovaná tak byla oprávněna ke snížení pojistného plnění dle § 2793 odst. 2 o. z. Za zcela nerozhodné pak odvolací soud považoval to, že soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku použil termín běžné užívání, nikoliv běžný provoz, který byl uveden v pojistné smlouvě, když správně vycházel z toho, že komerční užití vozidla nebylo v pojistné smlouvě sjednáno. Rovněž správně dovodil, že takový způsob užívání představuje zvýšení pojistného rizika, a tudíž oprávnění žalované krátit pojistné plnění. Požadavek žalobkyně na další pojistné plnění tak správně nebyl shle