58 Co 44/2023-160 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne 13. 12. 2022 (dále též jen „napadený rozsudek“) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně této částky od 25. 3. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 154 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 200 000 Kč od 25. 11. 2021 do 18. 2. 2022, se zákonným úrokem z prodlení z částky 165 000 Kč od 19. 2. 2022 do 24. 3. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 154 500 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta na náhradu nákladů řízení 18 456 Kč (výrok III.).2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobním požadavku znějícím na částku 165 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 11. 2021 do zaplacení), který žalobkyně vznesla (v žalobě doručené soudu I. stupně dne 18. 2. 2022) vůči žalované z titulu náhrady nemajetkové újmy (zadostiučinění za nemajetkovou újmu) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“ případně „zákon o odpovědnosti za škodu“) za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro , místo, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jen ,,posuzované řízení“).3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku poskytla 35 000 Kč a tato částka představuje dostatečnou kompenzaci újmy žalobkyně z nepřiměřené délky posuzovaného řízení.4. V rámci skutkových zjištění, která soud I. stupně po provedeném dokazování učinil, tento soud popsal průběh posuzovaného řízení, a to z pohledu časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, které byly v jeho průběhu realizovány, jakož i vydaných rozhodnutí (kdy odvolací soud na tato zjištění pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje). Zjistil přitom, že posuzované řízení (v němž žalobkyně vystupovala v postavení žalované a jehož předmětem byl nárok ve výši 45 206,50 Kč s příslušenstvím z rekvalifikační dohody vznesený bývalým zaměstnavatelem žalobkyně po ukončení jejího pracovního poměru ve zkušební době) bylo zahájeno podáním žaloby k Okresnímu soudu v , místo, dne 2. 1. 2018, který usnesením ze dne 2. 3. 2018 (po vydání platebního rozkazu dne 13. 2. 2018, proti němuž žalobkyně podala dne 25. 2. 2018 odpor) vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Obvodnímu soudu pro , místo, . Uvedený obvodní soud (po vyjádření obou stran sporu, nařízeném prvním jednání na 23. 7. 2018 a jeho dvojím odročení z důvodu žádosti právního zástupce žalobkyně) rozhodl jako prvostupňový soud dne 8. 10. 2018 rozsudkem pro zmeškání (neboť zástupce žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavil), proti němuž se žalobkyně dne 18. 10. 2018 odvolala, a který byl Městským soudem v Praze jako odvolacím soudem dne 27. 11. 2018 potvrzen. Na podkladě dovolání žalobkyně Nejvyšší soud, jemuž byl spis předložen dne 15. 3. 2019, dne 12. 2. 2021 rozsudek odvolacího soudu i prvostupňového soudu změnil tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává, kdy jako důvod uvedl, že žaloba neobsahovala dostatečná skutková tvrzení nezbytná pro vydání rozsudku pro zmeškání. Jednání prvostupňového soudu, jemuž byl spis vrácen dne 20. 4. 2021, nařízené na 2. 6. 2021 bylo několikrát odročeno a proběhlo dne 21. 3. 2022, přičemž dne 31. 3. 2022 byla žaloba vzata zpět, dne 6. 4. 2022 bylo řízení zastaveno a dne 23. 4. 2022 nabylo usnesení o zastavení řízení právní moci dne. Dne 24. 9. 2021 žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení; na základě této žádosti žalovaná přiznala žalobkyni 35 000 Kč dne 17. 2. 2022.5. Při právním posouzení uplatněného nároku soud I. stupně předně konstatoval, že mezi účastníky není sporu o tom, že posuzované řízení bylo zatíženo nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť soudy rozhodovaly o nároku žalobkyně po nepřiměřeně dlouhou dobu; sporná je výše finanční kompenzace. Vycházel z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk ve spojení se závěry stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále případně jen „Stanovisko“), uvedl ohledně délky řízení, že bylo zahájeno 2. 1. 2018 a pravomocně bylo skončeno dne 23. 4. 2022, celkem tedy trvalo čtyři roky a čtyři měsíce. Z hlediska složitosti řízení vzal v potaz, že soudy se během prvních tří roků řízení zabývaly pouze splněním podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, a přisvědčil žalobkyni, že tato otázka je v zásadě prosta skutkové i právní složitosti, a ani jednání o věci samé neshledal natolik složitým, aby to odůvodňovalo snížení základní částky, když předmětem řízení byl nárok z kvalifikační dohody a podstata sporu mohla být vyřešena převážně výkladem této dohody, nadto o věci samé proběhlo pouze jediné jednání. Z hlediska počtu instancí konstatoval, že soudy projednávaly na třech stupních soudní soustavy otázku splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že tyto podmínky od počátku splněny nebyly a žalobkyně se po právu domáhala jeho zrušení, nadto se v důsledku chybného vydání rozsudku pro zmeškání délka řízení podstatným způsobem prodloužila a vznikl také průtah v řízení před Nejvyšším soudem, který byl v době od 15. 3. 2019 do 12. 2. 2021 nečinný; tyto skutečnosti soud I. stupně zohlednil a základní částku zvýšil o 10 %. Naproti tomu neshledal důvod pro modifikaci základní částky pro jednání žalobkyně, kdy sice konstatoval krátké průtahy v řízení v důsledku opakovaných omluv zástupce žalobkyně z jednání, avšak dospěl k závěru, že v jejich důsledku nedošlo k zásadnímu prodloužení celkové délky řízení. Význam řízení pro žalobkyni posoudil jako zvýšený, neboť věc typově spadala pod řízení pracovněprávní, u něhož se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumuje, a přihlédl i k tomu, že žalobkyně byla nucena v důsledku pravomocného rozsudku pro zmeškání uhradit žalovanou částku a následně ji vymáhat po původní žalobkyni zpět, neshledal však mimořádné okolnosti svědčící pro zvýšení peněžitého zadostiučinění nad rámec částky, která byla předmětem posuzovaného řízení, a z toho důvodu snížil základní částku o 40 %, aby se pohybovala v obdobné výši jako předmět řízení.6. Při stanovení výše odškodnění soud I. stupně vyšel ze základní částky zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení dle Stanoviska ve výši 15 000 Kč za rok, která při délce řízení 4 roky a 4 měsíce činila 65 000 Kč, po úpravě o procentní zvýšení o 10 % (6 500 Kč) s ohledem na postup orgánů veřejné moci a snížení o 40 % (26 000 Kč) s ohledem na význam řízení pro žalobkyni dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na 45 500 Kč. Po odečtení částky uhrazené žalovanou (35 000 Kč) přiznal žalobkyni částku 10 500 Kč, a to včetně úroku z prodlení (ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) jdoucího ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění žalobkyně uplatnila u žalované. Při posuzování prodlení žalované vyšel z toho, že žalobkyně doručila výzvu ve smyslu § 14 OdpŠk žalované dne 24. 9. 2021, žalovaná měla šestiměsíční lhůtu k plnění podle § 15 OdpŠk až do 24. 3. 2022 a ocitla se v prodlení dnem 25. 3. 2022; konstatoval, že návrh žalobkyně, aby jí soud přiznal úrok z prodlení již od 25. 11. 2021, nemá oporu v zákoně. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“).7. Proti tomuto rozsudku podaly včasné a přípustné odvolání žalobkyně a žalovaná.8. Žalobkyně brojila proti zamítavému výroku o věci samé a proti výroku o náhradě nákladů řízení. S odkazem na judikaturu namítla nesprávnost úvahy soudu I. stupně o limitaci nároku na zadostiučinění výší jistiny v posuzovaném řízení. Konkrétně (s odkazem rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3554/2021) akcentovala, že proti limitaci nároku svědčí průtahy v řízení a dále význam řízení pro žalobkyni, kdy se jednalo o pracovněprávní spor. Dále (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3412/2011) namítla, že při posouzení významu řízení pro poškozeného je třeba přihlédnou ke všemu, co je pro účastníka „v sázce“, tedy i k příslušenství nároku, kterým jsou vedle úroků z prodlení i náklady řízení. To, ,,oč v řízení šlo“ pro žalobkyni představuje jistina ve výši 45 206,50 Kč, úrok z prodlení do 4/2022 cca 13 500 Kč, náklady řízení žalující společnosti ve výši 25 783 Kč a náklady řízení žalobkyně ve výši 46 686,30 Kč; pro úvahu o limitaci nároku na zadostiučinění by tak bylo možné uvažovat o hodnotě cca 131 000 Kč. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2951/2021 uvedla, že kritérium významu řízení je základní skutečností, od níž se odvíjí přiměřenost zadostiučinění, když odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje