68 Co 183/2024-172 — Městský soud v Praze

1. Žalobci se domáhají náhrady nemajetkové újmy na zdraví spočívající ve ztížení jejich společenského uplatnění. Tvrdí, že zranění, která utrpěli při dopravní nehodě, k níž došlo dne , datum, v , město, a kterou zavinil pojištěnec žalované, zanechala trvalé následky na jejich zdraví. V době podání žaloby jim nebyla známa výše jejich nároků, a proto ji s ohledem na blížící se promlčení pouze odhadli na částku , částka, s tím, že ji dodatečně upřesní podle znaleckého posudku, který si nechali vypracovat. Dne , datum, žalobci předložili znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který výši jejich nároků vyčíslil částkami , částka, (žalobce) a , částka, (žalobkyně). V souladu s tím vzali žalobci svou žalobu částečně zpět, a to žalobce co do částky , částka, s příslušenstvím a žalobkyně co do částky , částka, s příslušenstvím. V tomto rozsahu bylo řízení usnesením soudu prvního stupně ze dne , datum, zastaveno. Dne , datum, žalobce navrhl rozšíření žaloby na částku , částka, s příslušenstvím a žalobkyně na částku , částka, s příslušenstvím. Učinili tak v reakci na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, . Usnesením soudu prvního stupně ze dne , datum, byla tato změna žaloby připuštěna.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů podrobně uvedených v bodě 2 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I) a povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a žalobkyně částky , částka, s příslušenstvím (výroky III a IV) a zastavil řízení v části, v níž se žalobci domáhali zaplacení zákonného úroku z prodlení za dobu od , datum, do , datum, , a to žalobce z částky , částka, a žalobkyně z částky , částka, (výroky V a VI). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , žalobkyni částku , částka, a státu částku , částka, (výroky VII až IX). Žalované dále uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši , částka, (výrok X). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Žalobci napadli rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Odvolání žalobců směřovalo do zamítavých výroků o věci samé (III a IV) a do výroků o náhradě nákladů řízení. Namítali, že soud prvního stupně nesprávně posoudil důvodnost námitky promlčení vznesené žalovanou. Žalobci své nároky uplatnili na základě posudku vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , s nímž se ale soud prvního stupně nespokojil a nechal vypracovat posudek znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, . Ten stanovil výši ztížení společenského uplatnění v případě žalobce částkou , částka, a v případě žalobkyně částkou , částka, . Soud prvního stupně se ale opětovně přiklonil k posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který najednou považoval za dostatečný podklad pro své rozhodnutí. Žalobci jsou přesvědčeni, že své nároky uplatnili řádně a včas a že pokud jde o jejich konkrétní výši, ta je odvislá od mnoha kritérií a není v jejich moci přesnou částku předem odhadnout. Skutečnou výši odškodnění se dozvěděli až ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, . Dokud nelze nárok precizně stanovit, nelze ani namítnout jeho promlčení, resp. promlčuje se nárok jako takový, nikoliv ale jeho konkrétní výše. V této souvislosti žalobci odkázali na judikaturu Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 1346/16 a sp. zn. III. ÚS 1796/16), podle které ke zvýšení nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění může dojít i po uplynutí promlčecí doby. Žalobci výslovně brojili též proti přiznané výši náhrady nákladů řízení, konkrétně odměny advokáta, jež měla být stanovena z přiznané výše plnění, a nikoliv z tarifní hodnoty , částka, . Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby sám rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích změní a žalobcům vyhoví i v části, v níž byla jejich žaloba zamítnuta, a přizná jim i plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalovaná se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila a navrhla, aby byl jako věcně správný potvrzen. Zdůraznila, že k částečnému zamítnutí žaloby nedošlo proto, že by žalobci nedokázali svůj nárok vyčíslit, ale proto, že během řízení vzali svou žalobu zčásti zpět, a tedy nepokračovali řádně v řízení ve smyslu § 648 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Dle ustálené judikatury je pro běh promlčecí doby podstatné, kdy se poškozený dozví o škodě a osobě škůdce. Co se týče výše škody, není třeba, aby ji znal přesně, stačí jen orientační (přibližná) znalost její výše. V daném případě k ustálení , podezřelý výraz, žalobců došlo v roce 2018, resp. 2019 a od té doby běžela tříletá promlčecí doba. Žalobci své nároky prvotně uplatnili v roce 2020, tedy včas, následně však svou žalobu vzali částečně zpět, a opětovně ji rozšířili až v roce 2024. Jejich odkaz na citované nálezy Ústavního soudu nelze mít za přiléhavý, neboť tyto nálezy řešily promlčení nároku na mimořádné navýšení ztížení společenského uplatnění dle tehdy platných předpisů. K nákladům řízení žalovaná uvedla, že o nároku žalobců se dozvěděla až z podané žaloby (nebyla jí zaslána předžalobní výzva), a proto by žalobcům neměla být náhrada nákladů řízení vůbec přiznána. Nicméně určil-li soud prvního stupně odměnu advokáta z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), postupoval správně. Žalovaná navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v zamítavém výroku o věci samé (III a IV) potvrzen; stejně tak i ve výroku o nákladech řízení.6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl napaden (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu; dospěl ale k nesprávnému právnímu posouzení věci.8. Mezi účastníky nebylo od počátku řízení sporu o tom, že žalobci se dne , datum, stali účastníky dopravní nehody, kterou zavinil řidič osobního vozidla pojištěného pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalobci utrpěli při této nehodě zranění a své nároky na náhradu újmy na zdraví mohou uplatňovat přímo u žalované (§ 6 odst. 2 písm. a/, § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve znění účinném do , datum, ). Žalovaná zpočátku zpochybňovala samotný základ nároku (a sice příčinnou souvislost mezi zraněními utrpěnými při dopravní nehodě a trvalými následky na zdraví žalobců), později se bránila i námitkou promlčení nároku v části, v níž byl uplatněn až rozšířením žaloby ze dne , datum, . Soud prvního stupně na podkladě znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , jenž nebyl žádným z účastníků nijak rozporován, dospěl k závěru, že újma na zdraví vznikla žalobcům v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne , datum, . K ustálení , podezřelý výraz, žalobce došlo dne , datum, , v případě žalobkyně to bylo dne , datum, . Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění v případě žalobce odpovídá částce , částka, a v případě žalobkyně částce , částka, . Potud byly jeho závěry všemi účastníky akceptovány, spornou (a to i v odvolacím řízení) však zůstala otázka, zda je namístě žalobcům přiznat tyto nároky i v rozsahu, v němž je uplatnili až dne , datum, . Soud prvního stupně měl za to, že nikoliv, neboť v tomto rozsahu jsou promlčeny a žalovanou byla vznesena námitka promlčení.9. Se soudem prvního stupně je třeba souhlasit v závěru, že – vzhledem k datu, kdy se , podezřelý výraz, každého ze žalobců ustálil – došlo k rozšíření žaloby až po uplynutí tříleté promlčecí doby (§ 629 odst. 1 o. z.). Počátek tříleté promlčecí lhůty se u práva na pojistné plnění váže k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události (§ 626 o. z.). Závazek z pojištění odpovědnosti má však akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, a proto se právo na plnění vůči pojišťovně promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu újmy, na kterou se pojištění vztahuje (§ 635 odst. 2 o. z.). Počátek subjektivní promlčecí lhůty práva na náhradu újmy je upraven v § 620 odst. 1 o