69 Co 305/2024-147 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 149 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 149 400 Kč ve výši 15 % ročně od 15.12.2022 do zaplacení (výrok I.), žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 15 % ročně od 15.12.2022 do zaplacení, zamítl (výrok II.), zamítl vzájemný návrh žalované, kterým se žalovaná domáhala zaplacení částky 17 594 Kč (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 50 318 Kč (výrok IV.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala uhrazení částky 169 400 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení jistoty složené v souvislosti s uzavřenou nájemní smlouvou. Mezi účastníky bylo nesporé, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena Smlouva o podnájmu nebytových prostor v budově s číslem popisným , číslo, na LV č. , číslo, , stojící na pozemku parcelní číslo , číslo, na LV , číslo, , v obci a , adresa, (dále též „Smlouva“). Nadále sporným zůstalo, zda byla žalobkyní složena jistota ve výši 169 000 Kč ve prospěch žalované, v kladném případě, zda tato pohledávka za žalovanou přešla či nepřešla v rámci převodu závodu ze žalobkyně na společnost , právnická osoba, a konečně zda došlo k zániku této pohledávky zápočtem učiněným žalovanou. V této souvislosti pak byl zkoumán i vzájemný návrh žalované na úhradu smluvní pokuty uplatněné vůči žalobkyni, ve výši převyšující započtenou částku.3. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalovaná je jako nájemce v důsledku smlouvy o postoupení právním nástupcem společnosti , společnost, a smlouvou ze dne 26. 7. 2019 (dále jen „Smlouva“) podnajala žalobkyni prostory v budově na adrese , adresa, . Ve smlouvě byla sjednána jistota ve výši 242 000 Kč. Dle deklarace smluvních stran podnájemce složil před podpisem této smlouvy část jistoty ve výši 169 400 Kč, jež odpovídá jistotě, kterou složil podnájemce právnímu předchůdci nájemce, tedy společnosti , společnost, . V zájmu zamezení všech pochybností podnájemce prohlásil, že souhlasí s tímto způsobem vypořádání předchozí jistoty, a že z tohoto důvodu není oprávněn ani vůči nájemci ani vůči společnosti , společnost, požadovat vrácení předchozí jistoty.4. Žalobce prodal smlouvou o koupi závodu z 1. 12. 2022 svůj závod, avšak bez práv a povinností vyplývajících ze smluv o pronájmu prostor, které byly předmětem podnájemní smlouvy. Nájemní vztah ze smlouvy o pronájmu prostor ze dne 26. 7. 2019 zanikl výpovědí žalobkyně k 30. 10. 2022. Žalovaná se se správcem nemovitosti pověřeným žalovanou domluvila na tom, že v nemovitosti může zůstat do konce listopadu 2020, za což jí bylo vyúčtováno a žalobkyní i zaplaceno nájemné dle smlouvy o pronájmu prostor ze dne 26. 7. 2019. Fakticky žalobkyně nebytové prostory vyklidila dne 9.12.2022.5. Takto zjištěný skutkový stav nalézací soud posoudil podle ust. § 2302 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník (dále též i „o. z.“) v návaznosti na ust. § 2201 a násl. o. z. a § 556 odst. 1, § 2048 a § 430 o. z., jejichž znění citoval.6. Ve vztahu ke složené jistotě soud odkázal na text uzavřené Smlouvy, v níž si strany dohodly, že žalobkyně složila část jistoty, která je sporná a jíž se domáhá žalobkyně zpět, tím, že ji složila právnímu předchůdci žalované. Nalézací soud nepochyboval, že smlouvou o postoupení nájemní smlouvy byla i tato otázka mezi žalovanou a jejími právními předchůdci upravena, a právě proto v ustanovení smlouvy mezi účastníky je jasně uvedeno, že jistota se považuje za složenou, přestože byla složena právnímu předchůdci žalované. To ostatně vyplývá i ze samotné podstaty postoupení práv a povinností z nájemní smlouvy na žalovanou jakožto nového nájemce.7. Soud vypořádal i další námitku žalované ohledně aktivní legitimace žalobkyně ve sporu, když s odkazem na uzavřenou smlouvu o koupi závodu práva a povinnosti z podnájemního vztahu na nového nabyvatele nepřešla, a proto je žalobkyně ve sporu aktivně legitimována.8. Dále se nalézací soud zabýval zápočtem a vzájemným nárokem žalované, která uplatnila svůj nárok ze smluvní pokuty sjednané v čl. V. bodu 4. Smlouvy, když tvrdila, že v důsledku pozdního vyklizení předmětu (dle předávacího protokolu dne 9. 12. 2022) podnájmu se žalobkyně dostala do prodlení, za které byla sjednána ve smlouvě smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč denně od šestého dne prodlení. Soud vycházel z nesporné skutečnosti, že nájemní vztah zanikl výpovědí žalobkyně k 30. 10. 2022. Proto bylo třeba k argumentaci žalobkyně zkoumat, zda nebyla smlouva „prodloužena“. Soud dospěl k závěru, že smlouvu, která zanikla, nelze prodloužit, lze maximálně uzavřít smlouvu novou v totožném znění. Za použití ust. § 556 o. z. dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena na měsíc listopad nová nájemní smlouva na nebytové prostory, v témže znění jako smlouva původní, byť účastníci měli za to, že nájemní smlouvu o měsíc „prodlužují“. Takovou smlouvu lze uzavřít ústně. Byť zprvu mělo dojít k vyklizení nemovitosti do 30. 10. 2022, vzal soud za prokázanou vůli účastníků s ohledem na prodlení žalobkyně a možná i s ohledem na jednání se společností , právnická osoba, , užívání prostor žalobkyní nějakým způsobem „zlegalizovat“, tedy vztah o měsíc „prodloužit“. Zdůraznil, že vystavená faktura žalované bezprostředně navazuje na jednoznačný shrnující email žalobkyně ze 14.112022, v němž dohodu o „prodloužení“ nájemního vztahu na měsíc listopad (do 30.11.2022) deklaruje. Vyúčtované plnění za užívání prostor jednoznačně koresponduje s nájemným v stanoveným v původní nájemní smlouvě. Soud by považoval za nemravné v případě, kdy bylo žalobkyni vyúčtováno nájemné a bylo jí dovoleno v daných prostorech zůstat, následně vyúčtovat smluvní pokutu za prodlení s předáním prostor.9. Pokud žalovaná namítala, že pan , jméno FO, nemohl za žalovanou uzavírat žádné smlouvy, odkázal nalézací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21Cdo 2114/2019, ze dne 19. 3. 2021, a dovodil, že pověření k určité činnosti může být učiněno neformálně. V nyní posuzované věci soud vyšel ze skutečnosti, že pan , jméno FO, byl žalovanou pověřen jako správce nemovitosti, je nesporné, že se žalující společností komunikoval v podstatě výhradně on a řešil veškeré otázky týkající se podnájemního vztahu. V takovém případě není neobvyklé, že osoba správce může domluvit s nájemcem „prodloužení“ nájmu, tedy nechat i po uplynutí nájemní smlouvy podnájemce po dohodě v pronajatých prostorech o měsíc déle a vyfakturovat o jedno měsíční nájemné více. Je to právě osoba správce, která má povědomí o obsazenosti prostor a o tom, zda je či není možné. Na základě ustanovení § 430 o. z. tedy není vyloučeno uzavření smlouvy o podnájmu na měsíc listopad panem , jméno FO, , byť nejde o statutární orgán žalované.10. Ohledně námitky, že započtení žalované bylo přeci co do základů důvodné, když žalobkyně vyklidila předmětné nebytové prostory až 9. 12. 2022 namísto 30. 11. 2022 a dostala se na základě výše dovozené ústní smlouvy, která měla stejný obsah jako smlouva původní, do prodlení s předáním prostor o 4 dny, když 5 dnů po ukončení nájmu bylo koncipováno jako období „tolerance“. Smluvní pokuta tak celkem představuje částku 20 000 Kč, o kterou byl žalobní nárok v rámci započtení pokrácen, neboť do této částky pohledávka žalobkyně zanikla.11. O náhradě nákladů řízení za žalobu rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 50 318,09 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8470 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši 169 400 Kč sestávající z částky 7 900 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci ze dne 3.1.2024, ústní jednání konané dne 7.2.2024, 27.4.2024, 22.5.2024) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Tato částka v celkové výši 65 870 Kč je však krácena neúspěchem žalobkyně, což představuje celkovou procentuální úspěšnost žalobkyně ve výši 76,39 % (to vše při respektování pravidla, že nejprve je třeba od úspěchu odečíst neúspěch, z čehož vyplyne finální úspěšnost účastníka). Proto soud z částky 65 870 žalobkyni na náhradu nákladů řízení za žalobu přiznal částku 50 318 Kč.12. O náhradě nákladů řízení za vzájemný návrh rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 360 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve v