70 Co 317/2024-831 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného a doplňujícího usnesení soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok II.), rozhodl, žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro , adresa, náklady řízení státu v rozsahu 88 %, přičemž výše této náhrady bude určena v samostatném rozhodnutí (výrok III. ve znění opravného usnesení), a uložil žalované povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro , adresa, náklady řízení státu v rozsahu 12 %, přičemž výše této náhrady bude určena v samostatném rozhodnutí (výrok doplněný doplňujícím usnesením).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s tvrzením, že jde o škodu, která jí vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí Celního úřadu a Celního ředitelství v , adresa, v rámci řízení o vrácení spotřební daně z topného oleje. Škodu tvořila částka , částka, za smluvní sankce, částka , částka, představující příplatek za prodlouženou splatnost, částka , částka, vynaložená na právní zastoupení a částka , částka, představující snížení ceny podniku. Žalobkyně tvrdila, že vyráběla teplo z lehkých topných olejů (LTO), podle zákona jí svědčil nárok na vrácení spotřební daně, za zdaňovací období leden až srpen 2004 žalovaná v rozporu se zákonem žalobkyni spotřební daň nevrátila vůbec nebo jen zčásti. Rozhodnutí celního úřadu o nároku žalobkyně na vrácení spotřební daně v uvedených zdaňovacích obdobích byla v některých případech zcela nezákonná, v ostatních částečně nezákonná, a následně byla změněna rozhodnutími celního ředitelství, přičemž žalobkyni byla vrácena daň až s neúměrným zpožděním. V důsledku nevrácení daně se žalobkyně v dubnu 2004 dostala do potíží, neboť neměla žádné peněžní prostředky a nemohla hradit své závazky vůči společnosti , firma, , právnická osoba, ., v důsledku čehož se dostala do prodlení s jejich úhradou a uhradila penále v celkové výši , částka, . Dále se se společností , firma, , dohodla na prodloužení splatnosti faktur, za což jí ale byl účtován navíc oproti ceníku smluvní úrok , částka, za každý litr LTO. Žalobkyně rovněž požadovala náklady vynaložené na své zastoupení v řízeních o vrácení daně daňovým poradcem. V důsledku nedostatku peněžních prostředků již žalobkyně nebyla schopna provozovat prosperující část podniku, kterou prodala za cenu určenou znalcem na , částka, , přičemž v případě, že by žalobkyně problémy způsobené nevrácením spotřební daně neměla, pak by tato cena činila , částka, , rozdíl mezi oběma hodnotami žalobkyně rovněž požadovala nahradit.3. Soud prvního stupně již ve věci opakovaně rozhodoval, naposledy rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění opravných usnesení, kterým uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím a zamítl žalobu co do částky , částka, s příslušenstvím. Důvodným shledal soud prvního stupně pouze nárok na úhradu nákladů řízení ve výši , částka, , které byly žalobkyní účelně vynaloženy na zastoupení daňovým poradcem , tituly před jménem, , jméno FO, s cílem dosáhnout zrušení nebo změny nezákonných rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.4. Na základě odvolání žalobkyně, které směřovalo proti zamítavému výroku II., odvolací soud usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstala částka , částka, s příslušenstvím.5. Odvolací soud konstatoval, že jako nezákonné bylo možno označit pouze rozhodnutí Celního ředitelství v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , kterým bylo změněno prvostupňové rozhodnutí Celního úřadu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , které nabylo právní moci a změněno bylo až po podání úspěšné žaloby ve správním soudnictví, splňuje tak jednu z podmínek pro odpovědnost státu za škodu, avšak, jak zjistil soud prvního stupně, vrácená daň za leden 2004 byla žalobkyni započtena na daňový nedoplatek za rok 2003, nebyla tudíž žalobkyni vrácena a nelze tedy dovodit, že by pozdní vrácení daně bylo v příčinné souvislosti s jakoukoli škodou, jež by mohla žalobkyni vzniknout.6. Další žalobkyní napadaná rozhodnutí Celního úřadu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , ze dne , datum, , č. j. , číslo, , ze dne , datum, , č. j. , číslo, , ze dne , datum, , č. j. , datum, , ze dne , datum, , č. j. , číslo, ze dne , datum, , č. j. , číslo, R, a ze dne , datum, , č. j. , číslo, , postrádala materiální vykonatelnost, správce daně v nich žalobkyni žádnou povinnost, kterou by měla splnit, neuložil, nebylo tudíž ve vztahu k nim možno aplikovat § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., který připouští odpovědnost státu i za ta rozhodnutí, která sice nenabyla právní moci, ale byla vykonatelná bez ohledu na právní moc. Soudu prvního stupně odvolací soud uložil, aby svou pozornost obrátil k dalším řízením o vrácení spotřebních daní za únor a srpen 2004 a posoudil, zda nedošlo ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.7. Na soudu prvního stupně bylo, aby se vypořádal s námitkami žalobkyně, že po , datum, již neměla být zahajována žádná vytýkací daňová řízení, neboť k tomuto datu vyjasnila všechny pochybnosti celních orgánů. Rovněž i s námitkou, že celní úřad při zahájení jednotlivých vytýkacích řízení nedostatečně specifikoval, jaké pochybnosti mají být žalobkyní odstraněny. Dále měl soud prvního stupně posoudit, jaká byla přiměřená doba, v níž měly celní orgány o nárocích žalobkyně rozhodnout. Určitým vodítkem soudu prvního stupně přitom mohou být interní lhůty pro rozhodnutí stanovené pokynem , název, , nejde sice o závazný právní předpis, ale vytváří legitimní očekávání účastníků daňového řízení, že o jejich právech bude v takto stanovených lhůtách rozhodnuto.8. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že správce daně byl oprávněn vést vytýkací řízení i po , datum, . Ke stejnému závěru dospěl i Krajský soud v , adresa, v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Za důvodné a dostatečně konkrétní soud prvního stupně považoval i výzvy k odstranění pochybností, které správce daně žalobkyni adresoval.9. Z provedených důkazů soud prvního stupně zjistil, že v řízení za zdaňovací období únor 2004 a březen 2004 byl postup správce daně bezprůtažný, jednotlivé úkony činil správce daně v přiměřených lhůtách. Překročení lhůt dle pokynu , číslo, a nečinnost správce daně soud prvního stupně zjistil v řízeních za zdaňovací období duben až srpen 2004.10. Dále se soud prvního stupně věnoval posouzení toho, zda zjištěné průtahy souvisí se žalobkyní tvrzeným vznikem škody. Uvedl, že pokud by správce daně o nároku za duben 2004 rozhodl v souladu s pokynem Ministerstva financí, rozhodl by do , datum, (tříměsíční lhůta dle pokynu D-144), nikoliv až dne , datum, , neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne , datum, . Stejně tak o nároku za květen 2004 mělo být správcem daně rozhodnuto do , datum, , nikoli až dne , datum, , neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne , datum, ; o nároku za červen 2004 měl správce daně rozhodnout do , datum, , nikoliv až dne , datum, , neboť žalobkyně doložil podklady k vytýkacímu řízení dne , datum, ; o nároku za červenec 2004 mělo být rozhodnuto do , datum, , nikoliv až dne , datum, , neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne , datum, ; o nároku za srpen 2004 mělo být rozhodnuto do , datum, , nikoliv až dne , datum, , neboť žalobkyně doložila podklady k vytýkacímu řízení dne , datum, . Odvolací řízení včetně řízení o nároku za únor a březen 2004 by pak s ohledem na pokyn , číslo, byla skončena až v průběhu roku 2005.11. S uvedeným časovým horizontem pro vratku spotřební daně mohla dle soudu prvního stupně žalobkyně kalkulovat v rámci svého podnikání, a měla-li žalobkyně jiné očekávání, nemělo žádný racionální podklad. Soud prvního stupně připomenul, že vrácení daně není automatické, je podmíněno rozhodnutím správce daně, které je přezkoumatelné v odvolacím řízení (je třeba počítat s dvoustupňovým řízením). Žalobkyně tak dle soudu prvního stupně nemohla v období od ledna do září roku 2004, kdy nakupovala topné oleje, očekávat vrácení spotřební daně. Mezi smluvními příplatky a penále a nesprávným úředním postupem tudíž soud prvního stupně neshledal příčinnou souvislost. Dle žalobních tvrzení měly smluvní sankce (, částka, ) a příplatky za prodlouženou splatnost (, částka, ) původ v tom, že se žalobkyně již v dubnu 2004 dostala do potíží tím, že jí nebyla vrácena daň, a proto neměla žádné peněžní prostředky a nemohla hradit dluhy vůči svým věřitelům. Soud prvního stupně však uzavřel, že finanční potíž