72 Co 285/2024-107 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 414 615 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 547 526 Kč za období od 4. 5. 2023 do 13. 9. 2023 a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 414 615 Kč za období od 14. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), v části, ve které se žalobkyně na žalované domáhala uhrazení částky 3 561 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od 4. 5. 2023 do zaplacení. Žalobu zamítl (výrok II), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 38 478 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III) a ve stejné lhůtě rovněž povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek ve výši 6 605 Kč (výrok IV). Konečně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu (výrok V), které určil samostatným usnesením ze dne 18 7. 2024 ve výši 8 170 Kč.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhal zaplacení zažalované částky s tvrzením, že dne 3. 6. 2021 byla účastna dopravní nehodě, kterou zavinil řidič vozu , název, , které bylo pojištěno u žalované. Při dopravní nehodě došlo ke střetu přední části motocyklu řízeného žalobkyni a levé zadní části vozidla , název, . Následkem toho došlo k pádu žalobkyně a jejímu zranění. Žalobkyně žalobou požadovala náhradu za ztrátu na výdělku za období od 4. 6. 2021 do 19. 12. 2021 ve výši 23 108 Kč, náhradu za bolest ve výši 44 727 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění (ZSU) ve výši 344 896 Kč a náklady na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 445 Kč. Celkem však u žalované uplatnila nárok na zaplacení 883 367 Kč, z čehož žalovaná uhradila pouze 70 % s poukazem na údajné spoluzavinění žalobkyně.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedla, že i když řidič osobního automobilu měl dát žalobkyni přednost, na konečném průběhu nehody se podílel i způsob jízdy žalobkyně, který byl v rozporu s § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť žalobkyně nejela vpravo při pravém okraji vozovky. Pokud by jela při pravém okraji, bylo podle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, v jejích technických možnostech nekolizním a průběžným bržděním střetu zabránit. Uvedenou skutečnost žalovaná zohlednila stanovením spoluúčasti žalobkyně ve výši 30 %.4. Soud I. stupně provedenými důkazy mj. zjistil, že 3. 6. 2021 v obci , místo, jel řidič osobního vozidla , název, , RZ , SPZ, , po silnici č. , číslo, ve směru jízdy od obce , místo, . Na křižovatce se silnicí č. , číslo, zastavil vozidlo před hranicí křižovatky a následně se rozjel do křižovatky s úmyslem přejet křižovatku rovně k obci , místo, , přičemž nedal přednost v jízdě motocyklu , název, , RZ , SPZ, , na kterém jela žalobkyně, a který projížděl křižovatkou po hlavní komunikaci (silnici č. , číslo, ) ve směru od obce , místo, k obci , místo, . Došlo ke střetu přední části motocyklu a levé zádní části vozidla , název, . Důsledkem nárazu došlo k pádu žalobkyně na vozovku a k jejímu zranění. Vozidlo , název, bylo pojištěno pro případ odpovědnosti za škody způsobené provozem vozidla u žalované. Při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění (ZSU) a za bolest soud I. stupně vycházel z e znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 20. 12. 2022 a z výpovědi tohoto znalce (srovnej odstavec 20-24 odůvodnění napadeného rozsudku), který podrobně popsal zdravotní stav žalobkyně a její omezení v důsledku zranění způsobeného při předmětné dopravní nehodě. Za použití Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví znalec ohodnotil bolestné i ZSU. Za znalecký posudek žalobkyně znalci zaplatila 18 150 Kč. Ztráta na výdělku žalobkyně v období od 3. 6. 2021 do 17. 12. 2021 představovala částku 77 029 Kč.5. Při právním hodnocení věci soud I. stupně vycházel z aplikace § 2957, § 2958, § 2962 odst. 1, o.z. a s ohledem k datu dopravní nehody také z ust. § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 3. 2023. Konstatoval, že k poranění žalobkyně došlo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou způsobil řidič , název, . V prvé řadě se pak zabýval tím, zda je v projednávané věci namístě aplikovat § 2918 o.z., podle kterého vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Žalovaná dovozovala spoluúčast žalobkyně z toho, že její způsob jízdy byl v rozporu s § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., podle kterého se na pozemních komunikacích jezdí vpravo a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, pro účely trestního řízení vedeného s řidičem , název, , RZ , SPZ, , a výpovědi znalce soud I. stupně zjistil, že žalobkyně nejela před střetem a v místě střetu u pravé strany hlavní komunikace, v okamžiku střetu byla v protisměru, její postavení před střetem nelze určit. Kdyby podle znalce jela při pravém okraji vozovky, tzn. Ve vzdálenosti 1-1,5 m od pravého okraje, mohla se bez ohrožení stability dopravní nehodě vyhnout. V této souvislosti soud I. stupně akcentoval, že pro posouzení míry spoluúčasti žalobkyně je nutno vycházet spíše z toho, v jaké pozici jela předtím, než začala brzdit. Těsně předtím, než začala brzdit, a poté, co již začala brzdit, totiž mohla žalobkyně svoji pozici měnit již s ohledem na to, že zpozorovala, že jí do jízdy zprava z vedlejší komunikace vjelo vozidlo , název, . Dále pak soud I. stupně předeslal, že, že z provedených důkazů plyne, že vozovka (v místě dopravní nehody) není opatřena středovou dělící čárou, žalobkyně si tudíž podle soudu I. stupně nemusela být vědoma, zda se nachází na své polovině pozemní komunikace či již mírně za středem komunikace. V dotčeném úseku se pozemní komunikace stáčí doprava do pravotočivé zatáčky. Již z uvedeného podle soudu I. stupně plyne, že bylo namístě, aby si žalobkyně „najela“, a to za účelem zajištění si plného výhledu do zatáčky. Pokud jde o příčinnou souvislost mezi jednáním poškozené žalobkyně a vzniklou újmou, soud I. stupně tuto příčinnou souvislost zkoumal primárně podle podmínky conditio sine qua non. Vycházel přitom ze zjištění, že řidič , název, vjel z vedlejší silnice na hlavní, aniž dal přednost žalobkyni jedoucí přímým směrem na hlavní komunikaci. Kdyby takto řidič , název, nejednal, ke střetu vozidel by nedošlo. I přes uvedené, dále soud I. stupně uvedl, že při zkoumání příčinné souvislosti je nutno vycházet i z teorie adekvátnosti. Podle názoru soudu I. stupně žalobkyně nemohla objektivně předpokládat, že pokud si mírně vyjede doleva, aby měla zajištěn lepší výhled do zatáčky, a nepojede tak při pravém okraji svého jízdního pruhu, střetne se s vozidlem, které jí vjede zprava kolmo do směru jízdy, aniž by jí dalo přednost. Konečně soud I. stupně akcentoval nutnost zohlednit ochranný účel normy. Tím je podle soudu I. stupně to, aby se účastníci silničního provozu jedoucí současně v protisměrných pruzích pozemní komunikace nedostávali do vzájemné blízkosti a aby nehrozily následky z toho vzniklé (srážka dvou protijedoucích vozidel atp.). Proto se mají účastníci silničního provozu pohybovat každý na své straně pozemní komunikace, a pokud je to možné, při jejím pravém okraji. Ochranným účelem dané normy nicméně není to, aby se účastník silničního provozu nacházel v takové části pozemní komunikace, aby se vyhnul zadní části vozidla, které se „objeví“ v jeho jízdním pruhu, neboť vjede na pozemní komunikaci z vedlejší komunikace a vytvoří tak na komunikaci „kolmou“ překážku. Na podkladě těchto úvah se soud I. stupně neztotožnil s názorem žalované o spoluúčasti žalobkyně na vzniklé škodě a tudíž, že je nutno krátit její nároky o 30 %.6. V dalším se soud I. stupně zabýval výší náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění. Odkázal na soudní praxi, která k výkladu ust. § 2958 o.z. využívá nezávaznou pomůcku označenou jako Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, jejíž základní zásady byly publikovány ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 63/2014. Současně podkladem pro stanovení výše náhrady je zpravidla posudek znalce z oboru zdravotnictví. V daném případě soud I. stupně jako podklad pro stanovení výše náhrady za bolest podle zmíněné Metodiky využil znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 20. 12. 2022 ve spojení s výslechem znalce, který soud I. stupně považoval za plně přezkoumatelný, srozumitelný a tvořící tak adekvátní skutkový podklad obsahující odborný lékařský závěr o poškození zdraví žalobkyně. Poté co svá zjištění a úvahy, kdy se věnoval jednotlivým bodovaným položkám bolestného, rozvedl soud I. stupně v odstavcích 78 až 80 napadeného rozsudku, dos