91 Co 82/2024-330 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byl do jejího vlastnictví přikázán pozemek p. č. , hodnota, , orná půda, v k. ú. , adresa, , zapsáno na LV 10002 v Katastrálním úřadu pro Středočeská kraj, kat. pracoviště , jméno FO, -západ, jako přiměřená náhrada (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě ze dne , datum, , kterou se žalobkyně po několika (soudem I. stupně připuštěných) změnách žalobního petitu v konečném znění domáhala přikázání pozemku parc. č. , hodnota, , orná půda, zapsaného na LV 1002 pro k. ú. , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , jméno FO, -západ, do vlastnictví žalobkyně, jakožto přiměřené náhrady za znárodněný pozemek parc. č. , hodnota, a na něm stojící dům č. p. , číslo, v , adresa, v , jméno FO, , adresa, , na němž žalobkyně měla spoluvlastnický podíl ve výši 11/192 po svém otci , tituly před jménem, , jméno FO, . Další nárok pak žalobkyně odvozovala ze skutečnosti, že její teta , jméno FO, byla vlastnicí 1/8 stejného domu a pozemku, který byl na základě zákona č. 108/1945 Sb. označen jako konfiskát a zabaven.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že otci žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, svědčilo v roce 1948 vlastnické právo k domu č. p. , číslo, v , jméno FO, , adresa, na pozemku parc. č. , hodnota, ve výši podílu 5/96. Usnesením Státního notářství I. v , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo potvrzeno dědictví žalobkyni po , tituly před jménem, , jméno FO, , který zemřel dne , datum, , s tím že v pozemkové knize bylo možno vykonat zápis vlastnického práva žalobkyně k domu č. p. , číslo, v , jméno FO, , adresa, se stavební parcelou č. kat. , číslo, v podílu 11/192. Dne , datum, byl výměrem Ministerstva vnitřního obchodu ze dne , datum, , č. j. 95830/58, znárodněn zestátněním automat ve , adresa, , , jméno FO, 2, s přilehlými pozemky a příslušenstvím, které slouží k provozu automatu. Znárodněný objekt byl začleněn do podniku státního obchodu , právnická osoba, 2, , adresa, , a do majetkové podstaty podniku patřil a s ním byly znárodněny rovněž nemovitosti zapsané ve vložce č. , hodnota, pozem. knihy pro kat. území , jméno FO, , adresa, , a to č. kat. , číslo, , dům č. p. , číslo, , které byly ve vlastnictví , jméno FO, (62/96), , tituly před jménem, , jméno FO, (11/96), , jméno FO, (11/96) a , jméno FO, (11/96).4. Soud I. stupně měl za zjištěné, že , jméno FO, svědčilo v roce 1939 vlastnické právo k domu č. p. , číslo, v , jméno FO, , adresa, na pozemku parc. č. , hodnota, ve výši podílu 1/8. Dne , datum, byl proveden zápis do pozemkové knihy, podle kterého se vkládá k předmětnému domu a pozemku vlastnické právo , jméno FO, v podílu ve výši 50/96, s tím že co do poloviny, tj. 25/96, se omezuje svěřenským nástupnictvím pro , jméno FO, a její potomky. Dále bylo vloženo vlastnické právo , jméno FO, v podílu ve výši 5/96 a , jméno FO, v podílu ve výši 5/96. Dne , datum, byla na podílu 1/8 , jméno FO, poznamenána národní správa dle výměru z , datum, . Na zbylých 7/8 nemovitostí pak byla národní správa poznamenána dne , datum, podle výměru z , datum, . Na podíl ve výši 1/8 bylo dne , datum, vloženo vlastnické právo pro Československý stát – Obvodní národní výbor v , jméno FO, podle potvrzení finančního odboru rady ÚNV hl. m. , jméno FO, ze dne , datum, , č. j. Fin/3-4388/55. , jméno FO, , rozená , jméno FO, , byla sestrou , jméno FO, , rozené , jméno FO, , babičky žalobkyně.5. Soud I. stupně zjistil, že žalobkyně dopisem ze dne , datum, žádala Finanční odbor Obvodního úřadu v , jméno FO, 1 o navrácení znárodněného majetku v , adresa, , , jméno FO, . Ten žalobkyni dopisem ze dne , datum, sdělil, že na místě odstraněného domu č. p. , číslo, v , jméno FO, 1 je situován obchodní dům Máj. Dne , datum, požádala žalobkyně Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci o navrácení pozemku č. kat., Anonymizováno, , číslo, a o finanční náhradu za zdemolovaný dům č. p. , číslo, . Dopisem ze dne , datum, požádala žalobkyně , právnická osoba, o vrácení parc. č. kat. , číslo, . Ředitelka Obchodního domu Máj dne , datum, žalobkyni odpověděla, že jí požadovaný pozemek je zastavěný a v takovém případě se dle restitučních zákonů nevrací in natura, nýbrž za něj přísluší finanční náhrada poskytovaná Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Dne , datum, vydala vláda České republiky usnesení, kterým schválila mimo jiné privatizační projekt obchodního domu Máj. Dne , datum, byl na žalobkyni převeden hromadný certifikát Obchodního domu Máj a. s. na 1 akcii se jmenovitou hodnotou , částka, z , datum, a dne , datum, byla na jméno žalobkyně vydána hromadná akcie společnosti KMART ČR, a. s. se jmenovitou hodnotou , částka, .6. Soud I. stupně dále vyšel ze zjištění, že dne , datum, vyplatilo Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci žalobkyni částku , částka, a dne , datum, pak částku , částka, , a to podle § 19 odst. 5 zákona č. 403/1990 Sb., jakožto zvýšení peněžní náhrady za , číslo, /, číslo, demolovaného domu čp. , číslo, na pozemku parc. č. , hodnota, a za , číslo, zastavěného pozemku č. , hodnota, o výměře 534 m2 v katastrálním území , jméno FO, , adresa, .7. Soud I. stupně nakonec uvedl, že na jednání dne , datum, vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby uvedla rozhodné skutečnosti a označila důkazy ohledně toho, že nemovitosti, jichž se toto řízení týká, byly v době přechodu na stát zemědělskou usedlostí či půdou ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb. a poučil žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně tvrdila, že její praděda , jméno FO, , původní vlastník, byl řezník a vykonával na pozemku hospodářskou činnost, a že rodina , jméno FO, do 18. století provozovala koželužny v Chrudimi a poté v , jméno FO, v tomto podnikání pokračovala. K prokázání těchto tvrzení žalobkyně navrhla vyžádat sdělení od Státního pozemkového úřadu, s jakým určením byly předmětné nemovitosti zapsány v roce 1958 a o poskytnutí pozemkových knih za období od 1955 do 1958.8. Pozemkový úřad na dotaz soudu I. stupně odpověděl, že žádosti nemůže vyhovět a doporučil obrátil se na katastr nemovitostí. Ten ohledně charakteru a způsobu určení nemovitých věcí v době jejich přechodu na stát soudu I. stupně ničeho nesdělil, pouze zaslal ověřenou kopii knihovní vložky č. , hodnota, pro katastrální území , jméno FO, , adresa, , z které není způsob určení nemovitých věcí patrný. Bylo možné toliko zjistit, že se jednalo o zastavěný pozemek. K žalobkyní předloženým fotografiím soud I. stupně uvedl, že z nich není zřejmé, jakého jsou data, a ani z nich nelze dovodit, že v době přechodu na stát byly předmětné pozemky zemědělskou usedlostí či půdou.9. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 3, § 4a odst. 5 a § 30 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále i jen „zákon o půdě“), § 3, § 10 odst. 4, § 14 odst. 1 a § 18 zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, § 1 odst. , právnická osoba, a § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do , datum, (dále i jen „obč. zák.“), že žaloba není důvodná.10. Soud I. stupně se nejprve zabýval požadavkem žalobkyně na poskytnutí náhrady za znárodněný pozemek parc. č. , hodnota, a na něm stojící dům č. p. , číslo, v , adresa, v , jméno FO, , na němž žalobkyně měla spoluvlastnický podíl ve výši , číslo, po svém otci , tituly před jménem, , jméno FO, . Soud I. stupně uvedl, že žalobkyně již v letech 1994 a 1995 přijala peněžní náhradu od Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, a to za stavbu, která byla demolována, a za předmětný pozemek podle § 10 odst. 4 a § 14 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb. Pokud byla žalobkyně s vyplacenou peněžitou náhradou nespokojena, nic jí nebránilo obrátit se na soud. Žalobkyně tak však v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 101 obč. zák. neučinila a žalovaná promlčení nároku namítla. Kromě toho soud I. stupně poukázal na to, že zákon č. 403/1990 Sb. umožňuje toliko vydání znárodněné věci či poskytnutí peněžité náhrady, nikoliv vydání náhradního pozemku. Z uvedených důvodů nemohl být nárok žalobkyně úspěšný.11. Co se týká požadavku žalobkyně na poskytnutí náhrady po , jméno FO, , soud I. stupně uvedl, že ze žádného provedeného důkazu nevyplývá právní titul přechodu spoluvlastnického podílu , jméno FO, o velikosti 1/8 na pozemku parc. č. , hodnota, a na něm stojícím domu č. p. , číslo, v , adresa, v , jméno FO, na stát. I kdyby zde byla tvrzená souvislost s dekretem prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., pak podle soudu I. stupně