11 Co 102/2025-263 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , sepsané notářským zápisem dne 29. 4. 2020 (výrok I.), určil, že žalobkyně je dědičkou ze závěti zůstavitelky , jméno FO, , zemřelé dne , datum, , sepsané notářským zápisem dne , datum, (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení placených státem ve výši uvedené v samostatném usnesení (výrok IV.).2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně (matka žalované), žalovaná a zůstavitelka (babička žalované) žily ve společném domě v , adresa, . Společně s nimi tam žila i , jméno FO, . Notářským zápisem , tituly před jménem, , jméno FO, z roku 2003 byla žalobkyně povolána jedinou dědičkou zůstavitelky. V roce 2009 zůstavitelka darovala předmětný dům, který byl účastníky společně obýván, žalobkyni. Vztahy v rámci rodiny byly zpočátku dobré, poté (cca od roku 2017) docházelo k jejich eskalaci, ke které přispívala především žalovaná, již v této době řešila žalovaná otázku odvolání daru pro nevděk a za tímto účelem vyhledávala konfliktní situace. Počátkem roku 2019 došlo k naprostému vyhrocení rodinných vztahů poté, co žalovaná zjistila, že žalobkyně převedla předmětný dům na svou druhou dceru , jméno FO, , což učinila v dobrém úmyslu, aby se vztahy v rámci rodiny uklidnily, nastal však pravý opak. Po tomto zjištění ze strany žalované se vztahy natolik vyhrotily, že se rodinní příslušníci začali vzájemně nahrávat při svých projevech v domě a telefonických hovorech, ve zjevném úmyslu opatřit si důkazní materiál proti sobě, a z těchto důkazů vyvodil, že konfliktní situace vytvářela především žalovaná, která jako nespravedlivé vnímala darování domu své sestře, o to intenzivněji začala na počátku roku 2019 řešit otázku odvolání daru ze strany zůstavitelky, k čemuž potřebovala součinnost zůstavitelky samotné, kterou za tímto účelem zpočátku izolovala, zamykala ji, i přesto se ostatní rodinní příslušníci snažili o kontakt se zůstavitelkou v rámci daných možností a běžné péče. Situace eskalovala i tím, že se do domu přistěhovali manžel , jméno FO, a následně i přítel žalované , jméno FO, . Žalovaná bez vědomí ostatních rodinných příslušníků zůstavitelku v červenci 2019 přestěhovala do jiného bydliště v době, kdy ostatní rodinní příslušníci nebyli doma, a úplně jim tak zamezila k zůstavitelce jakýkoliv přístup. V relativně krátkém sledu následovaly potřebné právní úkony (jednání) směřující k tomu, aby mohla být pro případ uplatňována práva k rodinnému domu, resp. jeho náhradní hodnotě, a to nejprve dne 29. 4. 2020 sepis notářského zápisu , tituly před jménem, , právnická osoba, o vydědění žalobkyně a povolání žalované za jedinou dědičku (sepis notářského zápisu zaplatil , jméno FO, , přítel žalované, jeho finální podobu vyjednával stávající právní zástupce žalované), a následně dne 19. 12. 2020 došlo k podání žaloby zůstavitelky na zaplacení 15 000 000 Kč na podkladě odvolání daru (domu) žalobkyni, kdy všechny tyto úkony byly učiněny zůstavitelkou v zastoupení stávajícího právního zástupce žalované. Následovala již jen smrt zůstavitelky dne , datum, . Vyjmenovaná právní jednání zůstavitelky byla činěna v zásadní součinnosti s žalovanou a z její iniciativy (na její popud), jakkoliv na základě provedeného dokazování nelze uzavřít, že by to bylo pod výslovným nátlakem žalované. Z audionahrávek vyplývá, že žalovaná je osobností krajně dominantní, zatímco zůstavitelka byla, zřejmě i vzhledem ke svému věku, pravým opakem. Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, a výslechem znalkyně bylo vyvráceno, že by zůstavitelka závěť z roku 2020 sepsala v duševní poruše, ani po poučení dle § 118a o. s. ř. žalobkyně neprokázala, že by zůstavitelka sepsala závěť pod nátlakem žalované, nikoliv ze své svobodné vůle.3. Pokud jde o hodnocení důkazů výslechy osob, neuvěřil výpovědím svědků , jméno FO, a , jméno FO, ani účastnickému výslechu žalované, když tyto výpovědi, pokud jde o vyvolávání konfliktních situací a péče o zůstavitelku, resp. celkových poměrů v domě, nekorespondují s pořízenými nahrávkami, z nichž je nade vši pochybnost zřejmé, že tím, kdo vyvolával konfliktní situace, byla žalovaná. Žalobkyně se snažila starat o zůstavitelku, dávat jí jídlo a vyhledávat s ní kontakt, což jí bylo znemožňováno ze strany žalované a jí spřízněných osob, neboť zůstavitelku zamykali, a to i pravnuk zůstavitelky , jméno FO, . Žalovaná mohla na zůstavitelku dlouhodobě působit a předkládat jí své vidění situace, jak činila na zaznamenaných audio nahrávkách, od ostatních členů rodiny ji izolovala, přičemž zůstavitelka byla ze situace sklíčená, plačtivá a vzhledem ke svému věku nebyla zjevně schopna jakéhokoliv odporu. Uvěřil svědecké výpovědi , jméno FO, a , jméno FO, , jejichž výpovědi korespondují s ostatními listinnými důkazy, pořízenými nahrávkami, na výsledku řízení nemají žádný osobní zájem.4. Dovodil, že žalobkyně má dle § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když byla k podání žaloby vyzvána soudním komisařem (usnesení nabylo právní moci dne 12. 11. 2021), žalobu podala včas dne 19. 12. 2021. K určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti ze dne 29. 4. 2020 vycházeje ze znaleckého posudku dovodil, že zůstavitelka byla způsobilá v rozsahu učiněného právního jednání dle § 581 o. z., a jednání zůstavitelky spočívající v sepsání závěti a listiny o vydědění je platné právní jednání, duševní porucha na straně zůstavitelky byla znalecky vyvrácena. K námitce žalobkyně o tom, že zůstavitelka právně jednala pod nátlakem, uzavřel, že zůstavitelka před notářem projevila pravou, vážnou a svobodnou vůli závěť sepsat, jednání je platné dle § 551 a § 552 o. z., povolání žalované za jedinou dědičku zůstavitelky bylo platné a způsobilé založit její dědická práva.5. Nebyly však naplněny důvody vydědění deklarované zůstavitelkou v listině o vydědění ze dne 29. 4. 2020. Žalobkyně o zůstavitelku projevovala skutečný a opravdový zájem, jaký by o matku (zůstavitelku) měla dcera (žalobkyně) projevovat (§ 1646 odst. 1 o. z.), byla při tom ovšem limitována jednáním své dcery (žalované), která zůstavitelku v domě zamykala, čímž ji izolovala od ostatních v domě a následně zůstavitelku ze společného domu odstěhovala bez vědomí ostatních na neznámé místo v době, kdy ostatní rodinní příslušníci nebyli doma. Když se o zůstavitelku zajímali, žalovaná jim sdělila, že „si dělají alibi“. Do doby odstěhování zůstavitelky ze společného domu bylo o zůstavitelku postaráno všemi osobami obývajícími dům, žalobkyní pak v mezích připuštěných žalovanou, po odstěhování pak bylo o zůstavitelku postaráno ze strany žalované, jakkoliv musela zůstavitelka platit (přispívat) na nájem bytu (nájemné 26 000 Kč měsíčně), do nějž byla žalovanou vystěhována bez vědomí ostatních rodinných příslušníků. Nebylo prokázáno odcizování věcí v domě ani to, že by žalobkyně zůstavitelce znemožňovala volný pohyb po domě, neboť zůstavitelka byla prakticky imobilní, chodit mohla jen s pomocí druhých, ve skutečnosti tak šlo o zajištění přístupu do všech částí domu pro žalovanou, nikoliv pro zůstavitelku. Nebylo prokázáno nevhodné chování žalobkyně vůči zůstavitelce, ta se chovala zcela úměrně situaci v domě, vařila jí jídlo, prala jí prádlo, myla jí vlasy. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 o. s. ř.6. Proti výroku II. a III. rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítá nesprávné hodnocení důkazů (některé upozadil, ignoroval, nevypořádal se s důkazními návrhy) zejména u hodnocení jí navržených svědků, jí založených nahrávek, jejich hodnocení je vytržené z kontextu. Např. nahrávka řemeslníků - z ní je patrno, že klíč od prvního patra a zahradních vrátek jim byl předán žalobkyní; konflikty začaly v době, kdy dům patřil žalobkyni, nikoli poté, co jej darovala. SMS je fakticky o tom, že zůstavitelka prostřednictvím žalované prosí žalobkyni, aby jí umožnila jít do 1. patra (zůstavitelka chtěla jít nahoru kvůli sluníčku, protože okna v přízemí jsou situována na sever), chtěla-li po žalované peníze, které by vydělala, neřešila, kdo by se o zůstavitelku staral. , tituly před jménem, , jméno FO, uvedla pouze to, co jí zprostředkovaně sdělila žalobkyně či sestra žalované, i tak ale sdělila, že pro léky k ní vždy šla žalovaná nebo její syn a nikdo jiný, což soud dostatečně nevyhodnotil. K obědům a snídaním uvedla, že sestra docházela do práce a žalobkyně nemohla chodit po schodech. Vytýká soudu prvního stupně, že nevyhodnotil dostatečně výpověď svědka , jméno FO, , když ten u výslechu řekl, že zůstavitelku viděl toliko 2x, informace čerpal z doslechu od žalobkyně a sestry, nadto nemohl tvrdit, že se sestra o zůstavitelku starala o prázdninách, když v době žádných prázdnin v domě nebyl. Důkazy nejsou vyhodnoceny dostatečně, v bodu 21. je skutečným obsahem nahrávky rozhovor zůstavitelky se svým synem a nikoli bratrem. Důkazy nem