11 Co 25/2025-51 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Ministerstva práce a sociálních věcí pod sp. zn. , spisová značka, došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 117 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši od 19. 1. 2023 do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 900 Kč (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u žalované pod sp. zn. , spisová značka, .3. Vyšel ze zjištění, která jsou podrobně rozvedena v bodu 9 odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Zejména zjistil, že dne 24. 7. 202 (správně má být 24. 7. 2022 – poznámka odvolacího soudu) žalobce požádal žalovanou o rozhodnutí , orgán, a sociálních věcí ze dne 27. 8. 2020, č.j. , číslo, , včetně doprovodných informací, a to na základě zákona č. 106/1999 Sb. Dne 27. 7. 2020 (správně má být 2022 – poznámka odvolacího soudu) žalovaná žalobce vyzvala k upřesnění žádosti a sdělení, zda je dotčenou osobou dle § 4 zákona č. 500/2004 Sb. a téhož dne 27. 7. 2022 žalobce doplnil žádost. Dne 30. 12. 2022 bylo žalobci zasláno anonymizované rozhodnutí a rozhodnutím ze dne 3. 1. 2023 byla žádost částečně odmítnuta, žalobce podal dne 4. 1. 2023 rozklad a 6. 4. 2023 bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu projednání. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 8. 2024. , funkce, se za postup , orgán, omluvil. Dne 21. 5. 2024 byly informace poskytnuty - týkaly se řízení o žádosti o příspěvek na bydlení. Žalobce podal dne 19. 1. 2023 u žalované žádost, žalovaná nepřiznala odškodnění.4. Po právní stránce posoudil věc dle § 13 a § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“). Dovodil, že délka posuzovaného řízení činí 1 rok a 10 měsíců (24. 7. 2022 – 21. 5. 2024). Dle zákona č. 106/1999 Sb. jsou stanoveny poměrně krátké lhůty, aplikovat paušálně závěr o normativu dvou let pro každé řízení by tak bylo zjevnou mechanickou aplikací závěru, nicméně tuto délku nelze považovat za přiměřenou a došlo k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci vznikla újma, avšak shledal, že konstatování je dostačující formou zadostiučinění. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná v rámci vyjádření dospěla k závěru o poskytnutí zadostiučinění v penězích, neboť jde o otázku právního posouzení a závěry žalované soud není vázán. Z hlediska významu řízení pro žalobce, zdůraznil, že zjevně požadovanou informaci k realizaci svého konkrétního práva nepotřeboval, informace se týkala třetí osoby, zájem neozřejmil, ani netvrdil postavení novináře či „hlídacího psa“, a proto s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30Cdo 3331/2011) konstatoval snížený význam. Nepřisvědčil žalobci v tvrzení o obstrukčním jednání žalované, která svůj závěr podrobně odůvodnila s poukazy na judikaturu, s tím, že chránila zájmy dotčené třetí osoby. Újma vzniklá žalobci byla zanedbatelná a odškodnění v penězích nepřichází v úvahu (srov. rovněž závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 30Cdo 1209/2009, či z recentní judikatury ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 30Cdo 760/2022, případně též Městského soudu v , adresa, v rozsudku ze dne 4. 10. 2023, č. j. , spisová značka, ), a proto dle § 31a odst. 2 OdpŠk poskytl žalobci satisfakci ve formě konstatování porušení práva ve výroku I. a ve zbytku požadavek na zaplacení peněžitého plnění s požadovaným příslušenstvím zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Namítá, že žalovaná neprokázala snížený nebo dokonce nepatrný význam, za nepřiléhavý považuje odkaz na rozhodnutí 30Cdo 760/2002, 30Cdo 3331/2011, jakož i 30Cdo 1209/2009 a , spisová značka, . Při absenci skutečností zakládajících zvýšený či snížený zájem je zájem standardní. V případě tvrzení o nižším významu tíží důkazní břemeno žalovanou (30Cdo 2892/2023, 30Cdo 2107/2023). Nebyl-li prokázán nižší význam informace, je nadbytečné, aby zjevnou skutečnost, že informace byla poskytnuta po projití zákonné lhůty konstatoval soud, takové konstatování nemá žádný význam, je neupřímné a neodčiňující vynaložený čas i úsilí. Soud nevzal v úvahu nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , ač je žalovaná profesionálem znalým práva. Podstatným je, že došlo ke zrušení původního rozhodnutí a že odmítnutí poskytnutí informace nebylo po právu. Žalovaná jednala obstrukčně, nebyla oprávněna zkoumat důvody žádosti. Navrhl rozsudek zrušit.6. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Soud prvního stupně odkázal na přiléhavou judikaturu a usoudil na nepatrný význam řízení, žalovaná byla vedena snahou ochránit informace o sociálních poměrech třetí osoby.7. Žalobce v doplnění odvolání ze dne 11. 3. 2025 zopakoval dosavadní argumentaci stran námitky, že nebyla prokázána nevýznamnost informací ani zanedbatelnost újmy; že jednání žalované bylo obstrukční a vytvořilo průtahy, což si vynutilo očividné úsilí na straně žalobce, které musel vynakládat a čelit sofistikovanému odůvodnění v přezkumném řízení, právě tato nutnost podávání právně složitých opravných prostředků a s tím spojené průtahy odlišují souzenou věc od průtahů v důsledku nečinnosti povinného subjektu, které řešila judikatura. Vytýká soudu prvního stupně, že nepřihlédl k povinnosti povinné poskytnout informace v zákonné lhůtě a legitimnímu očekávání žalobce. Obstrukčnost jednání povinné spatřuje v tom, že nakonec byl dokument bez dalšího poskytnut, když původní odmítnutí poskytnutí informace nebylo po právu. O konstatování porušení práva se zmínil soud pouze v odůvodnění, avšak nezahrnul ho do výroku rozsudku a řádně neodůvodnil závěr, že konstatování porušení práva je dostatečná forma zadostiučinění, nadto je neupřímné a má být poskytnuto pouze ve výjimečných případech. Délku řízení nelze přičíst složitosti případu, ale jen neprofesionálnímu postupu povinné. Odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, . , spisová značka, . , spisová značka, .8. K výzvě odvolacího soudu při odvolacím jednání žalovaná uvedla, že k poskytnutí relutárního zadostiučinění v souzené věci nedošlo a údaj v bodu 2. vyjádření je nesprávný.9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vyhlášení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání opodstatněným.10. Soud prvního stupně správně zjistil rozhodné skutečnosti v dostatečném rozsahu, odvolací soud pouze opravil některé zjevné chyby v psaní, jichž se soud prvního stupně dopustil v bodu 9. odůvodnění a ze skutkových zjištění vycházel. Soud prvního stupně nepochybil ani v právním posouzení věci podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“). Správně soud prvního stupně uzavřel, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočívá v nepřiměřené délce celého správního řízení, odvolací soud se ztotožnil i s hodnocením veškerých kritérií včetně nepatrného významu řízení pro žalobce.11. Soud prvního stupně správně vymezil otázku počátku i konce řízení, které trvalo od podání žádosti dne 24. 7. 2022 do poskytnutí veškerých požadovaných informací dne 21. 5. 2024 [§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk], tedy 1 rok a 10 měsíců. Odvolací soud vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně dovodil, že řízení nebylo skutkově ani procesně složité, avšak je nutno přihlédnout k instanční složitosti věci, když řízení bylo vedeno před 2 orgány a po právní stránce bylo složitější; žalobce využil opravné prostředky, což objektivně prodloužilo celkovou dobu řízení o dobu potřebnou pro přezkum [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk]; žalobce se na délce řízení nepodílel [§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk] a v řízení se postupem orgánů veřejné moci vyskytly průtahy, opakovaně byly překročeny zákonné lhůty [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk]. Celková délka řízení tak byla nepřiměřená.12. Za nedůvodnou považuje odvolací soud argumentaci žalobce stran významu řízení [§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk]. Obecně platí východisko, že zvýšený či snížený význam (subjektivní hledisko) tvrdí ta ze stran, jíž je toto kritérium ku prospěchu. Dále podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva je dán zvýšený význam řízení typu - opatrovnických sporů, pracovně právních sporů, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, trestní věci a věci týkající se zdraví nebo života (objektivní hledisko). Pro posouzení významu předmětu řízení o poskytnutí informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím se judikatura Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že je rozhodné, jak významná je pro žadatele požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí, popř. v průběhu řízení o její poskytnutí s tím, že o standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu takového řízení, a tím i případném p