11 Co 554/2024-77 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem (dále též „napadené rozhodnutí“) soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 400 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení; (výrok I.); zamítl žalobu co do částky 163 491 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 37 785,10 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně (dále též „soud“) provedl dokazování listinnými důkazy (zejména protokolem o předání a převzetí vozidla, fakturou č. , číslo, ze dne 3. 3. 2023, ceníkem společnosti , společnost, z roku 2023 a e-mailovou komunikací mezi , jméno FO, a , jméno FO, ), výslechy svědků (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ) a výslechem žalobce; uvedl, jaké skutečnosti dokazováním zjistil, a po skutkové stránce uzavřel, že žalobce je vlastníkem (v odůvodnění napadeného rozhodnutí specifikovaného) pozemku (dále též „Pozemek“), na němž provozuje autoservis vozidel; služeb tohoto autoservisu využívala v minulosti i žalovaná. Žalobce dlouhodobě umožňoval žalované, ale i jiným svým zákazníkům, parkovat u něj bezúplatně svá vozidla předtím, než byla dohodnuta a případně provedena jejich oprava. V roce 2021 odstavila žalovaná na odstavném parkovišti žalobce v , místo, nákladní vozidlo tov. zn. , název, , reg. zn. , SPZ, (dále též „Vozidlo“), v nepojízdném stavu, za účelem jeho možné opravy, k níž však nedošlo. , jméno FO, vyzval žalovanou e-mailem ze dne 13. 2. 2023 k odstranění předmětného vozidla z pozemku žalobce do 17. 2. 2023 s tím, že v opačném případě bude žalované vystavena faktura za parkovné a za nucené odstranění vozidla, které je v nepojízdném stavu a vytékají z něj provozní kapaliny. Na tento e-mail reagoval za žalovanou , jméno FO, e-mailem ze dne 15. 2. 2023 tak, že chce prodloužit termín pro odvoz nepojízdného vozidla do 24. 2. 2023, na což pan , jméno FO, odpověděl e-mailem ze dne 16. 2. 2023 tak, že poslední možný termín odvozu je 22. 2. 2023, poté bude vozidlo odtaženo na záchytné parkoviště. O převzetí vozidla byl sepsán předávací protokol, v němž byla vyčíslena cena parkovného za období od 30. 11. 2021 do 2. 3. 2023 v celkové výši 137 100 Kč bez DPH (odpovídající ceně 300 Kč/den). Předávací protokol byl podepsán žalobcem a , jméno FO, . , jméno FO, dostal od svého nadřízeného (pana , jméno FO, ) pokyn, aby předmětné vozidlo z pozemku žalobce odvezl; jiné pokyny jako například, že by měl něco podepsat, od nadřízeného nedostal.3. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 430 odst. 1, § 2991 odst. 1, 2 a § 2999 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb (dále jen „o. z.“); podotkl, že žalobce, ani po výzvě ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), neprokázal, že by za parkování vozidla žalované na pozemku žalobce byla dohodnuta jakákoliv úplata, respektive, že by byla uzavřena jakákoliv úplatná smlouva o parkování vozidla žalované na pozemku žalobce. Dokazováním bylo zjištěno, že v roce 2021 bylo Vozidlo na pozemek žalobce fakticky odstaveno, a to se souhlasem žalobce, za účelem předpokládané opravy, k níž však nedošlo; z dokazování též vyplynulo, že žalobce dlouhodobě umožňoval žalované, ale i jiným svým zákazníkům, zaparkovat u něj bezúplatně svá vozidla předtím, než byla dohodnuta a případně provedena jejich oprava. Stejně tak tomu bylo i v posuzovaném případě, kdy žalobce žalované zaparkování uvedeného vozidla na svém pozemku umožnil, aniž by za to v tu chvíli cokoliv od žalované vyžadoval, přičemž tento stav udržoval až do okamžiku, kdy žalovanou – prostřednictvím , jméno FO, , kterého k tomuto jednání pověřil – vyzval k odstranění vozidla e-mailem ze dne 13. 2. 2023 s tím, že v opačném případě bude žalované vystavena faktura za parkovné. Lhůta pro odstranění vozidla byla původně stanovena do 17. 2. 2023, nicméně následně byla na žádost žalované prodloužena do 22. 2. 2023. Soud shledal, že mezi účastníky nebyla v době přenechání vozidla žalované na pozemku žalobce uzavřena žádná smlouva, a to ani v ústní nebo konkludentní podobě, když ze zjištěného skutkového stavu nelze dovodit vůli ani jednoho z účastníků řízení se v této souvislosti jakkoliv právně vázat; jednání žalobce, který souhlasil s ponecháním vozidla žalované na svém pozemku lze kvalifikovat jako jednání v rámci tzv. společenské úsluhy, která je ze své podstaty bezúplatná.4. Dále soud uvedl, že nárok na úhradu žalované částky nevyplývá ze žádného smluvního ujednání mezi účastníky řízení a neplyne ani z právní úpravy bezdůvodného obohacení (v tomto ohledu soud odkázal na § 2992 o. z.). Dále uvedl, že přisvědčit nelze ani velmi obecnému tvrzení žalobce, že žalovaná jednala nepoctivě když o opravu vozidla ve chvíli, kdy nechávala Vozidlo na pozemku žalobce, ve skutečnosti nestála, neboť nic takového z dokazování nevyplynulo. K uzavření smlouvy o parkování Vozidla nemohlo dojít ani při podpisu předávacího protokolu dne 2. 3. 2023, a to jednak proto, že předávací protokol takové ujednání neobsahuje (přebírající souhlasí pouze s tím, že vozidlo přebírá v nepojízdném stavu a bez výhrad), jednak proto, že za žalovanou předávací protokol podepisovala osoba, která nemá oprávnění žalovanou při tomto jednání zastupovat. Žalobce tvrdil, ale neprokázal, že žalovanou vyzval k odstranění jejího vozidla ze svého pozemku již dříve telefonicky, soud proto vycházel z toho, že žalobce dal najevo svůj nesouhlas s parkováním vozidla žalované teprve ve svém e-mailu ze dne 13. 2. 2023, přičemž lhůtu pro odvoz Vozidla stanovil, po jejím prodloužení, do dne 22. 2. 2023.5. Soud uzavřel, že pokud žalobce požadoval zaplacení parkovného za období od 30. 11. 2021 do 22. 2. 2023 ve výši 300 Kč/den bez DPH, tj. v částce 163 491 Kč vč. DPH, bylo třeba žalobu zamítnout. Jinak je tomu v období následujícím (do 2. 3. 2023, kdy bylo Vozidlo z pozemku žalobce odstraněno), tedy poté, co žalobce (prostřednictvím , jméno FO, ) vyzval žalovanou e-mailem ze dne 13. 2. 2023 k odstranění vozidla. Lhůta pro odstranění vozidla byla původně stanovena do 17. 2. 2023, následně byla prodloužena do 22. 2. 2023; po uplynutí této lhůty již nelze uvažovat o jakémkoliv úmyslu žalobce obohatit žalovanou tím, že jí umožní parkovat její vozidlo na svém pozemku, když žalobce prokazatelně tento úmysl neměl, což dal na vědomí i žalované. V tomto období žalovaná užívala pozemek žalobce bez nájemní smlouvy či jiného obdobného právního titulu, čímž byla naplněna jedna ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. v podobě protiprávního užití cizí věci, přičemž výše obvyklé ceny, kterou by jinak žalovaná musela platit za parkování vozidla, činí 300 Kč/den. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal s odkazem na § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., o náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., když měl na zřeteli poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované.6. Žalobce ve včasném odvolání (do výroků II. a III.) namítal, že k uzavření smlouvy o parkování vozidla žalované na pozemku žalobce došlo při podpisu předávacího protokolu ze dne 2. 3. 2023, neboť v něm bylo označeno vozidlo, potvrzena doba parkování vozidla, sjednána úplata za parkování včetně platebních podmínek a protokol podepsal zástupce žalované pan , jméno FO, . Dále žalobce s odkazem na § 430 odst. 1 a § 431 o. z. uvedl, že znal pana , jméno FO, z minulosti, protože v předešlých případech oprav vozidel žalované jednal vždy s ním anebo technikem firmy žalované – neměl tudíž žádné pochybnosti o tom, že by pan , jméno FO, nebyl oprávněn podepsat předávací protokol včetně výše úplaty za parkování, pan , jméno FO, nevyjádřil žádné výhrady k obsahu předávacího protokolu, resp. k výši úplaty za parkování, a tento opatřil svým vlastnoručním podpisem. Záměr účtovat žalované parkovné ostatně avizoval v e-mailové korespondenci zástupci žalované, panu , jméno FO, , kolega žalobce, pan , jméno FO, , aniž by pan , jméno FO, tento záměr jakkoliv komentoval. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu, že ponechání vozidla žalované na pozemku žalobce lze kvalifikovat jako jednání v rámci tzv. společenské úsluhy. Poukázal na to, že v průběhu řízení konzistentně tvrdil, že žalovaná odstavila v jeho areálu vozidlo s poruchou, která jej činila nepojízdným. Uvedl, že zástupce žalované zpočátku tvrdil, že tak učinil za účelem jeho opravy žalobcem, postupem doby se stávalo stále více zřejmým, že žalovaná jednala nepoctivě, o opravu vozidla žalobcem vůbec nestála, protože v tomto směru nevyvinula žádnou aktivitu. Dále namítal, že z jeho jednání nelze abstrahovat, že by souhlasil s bezplatným parkováním vozidla žalované ve svém areálu bez časového omezení a zcela zdarma. Naopak, z provedených důkazů jasně plyne, že vozidlo umožnil zaparkovat ve svém areálu za účelem jeho opravy; jednající strany tedy sledovaly úmysl založit závazkový právní vztah, jehož předmětem měla být oprava vozidla, v opačném případě by parkování vozidla neumožnil. Žalobce nesouhlasil ani s poukazem soudu na ustanovení § 2992