11 Co 68/2025-60 — Městský soud v Praze

1. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 120 696 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč.2. Vycházel z toho, že žalobce se domáhá zaplacení uvedené částky jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o poskytnutí informací vedeného , orgán, pod sp. zn. , spisová značka, , svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 22. 4. 2024, žalovaná rozhodla dne 5. 6. 2024 souhrnně s dalšími žádostmi žalobce, a za nepřiměřenou délku namítaného řízení žalobci přiznala finanční kompenzaci ve výši 7 644 Kč. Soud prvního stupně z příslušného spisu zrekapituloval průběh namítaného řízení, které bylo zahájeno dne 21. 4. 2022 žádostí žalobce o poskytnutí specifikovaného rozhodnutí , orgán, ze dne 2. 2. 2018 včetně doprovodných informací a o poskytnutí kasační stížnosti v dané věci, rozhodnutím ze dne 29. 6. 2022 žalovaná žádost žalobce částečně odmítla v rozsahu poskytnutí osobních a citlivých údajů, dne 4. 7. 2022 žalobce podal rozklad, dne 18. 5. 2023 se sešla rozkladová komise, která uvedla, že žalovaná provedla nadměrnou anonymizaci, dne 21. 2. 2024 , funkce, rozhodl o rozkladu tak, že rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k novému projednání, následně dopisem ze dne 18. 4. 2024 žalovaná žalobci požadované informace poskytla s vyloučením pouze osobních údajů. Požadované rozhodnutí se týkalo podpory v nezaměstnanosti třetí osoby. Po právní stránce soud prvního stupně poukázal na příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., která citoval, a uvedl, že délka posuzovaného řízení činila 2 roky, v zákoně č. 106/1999 Sb. jsou však stanoveny poměrně krátké lhůty pro rozhodnutí o poskytnutí informace, řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech očekávat, došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a žalobci přísluší právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V řízení o poskytnutí informace se význam jeho předmětu pro poškozeného odvíjí od toho, jak významná je požadovaná informace pro žadatele, o standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení, a tím i případném zadostiučinění v penězích, lze uvažovat pouze v případě, kdy žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou realizaci konkrétních práv. Jde-li o situaci, kdy žalobce informaci k realizaci konkrétního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, případně nepatrný. Dle soudu prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce zjevně požadovanou informaci k realizaci nějakého svého konkrétního práva nepotřeboval, informace se týkala třetí osoby a vztahovala se k řízení o podpoře v nezaměstnanosti, z faktu, že žalobce podal opravný prostředek, nelze dojít k závěru, že řízení pro něho mělo vyšší význam. Žalobce netvrdil, že je novinářem či jinou osobou, u níž by bylo možné dospět k závěru o veřejném zájmu spočívajícím v kontrole povinného subjektu, ze spisu nevyplynulo, že by povinný orgán úmyslně a plánovaně jednal tak, aby znemožnil žalobci získat požadované informace, orgán nejednal svévolně, ač se dopustil několika procesních pochybení. Bylo tak prokázáno, že újma vzniklá žalobci nesprávným úředním postupem byla zanedbatelná, odškodnění v penězích proto nepřichází v úvahu. Dostatečným prostředkem satisfakce je konstatování porušení práva, pokud žalovaná poskytla žalobci finanční kompenzaci, poskytla více, než by mu přiznal soud, přiznání finanční kompenzace v sobě již zahrnuje i konstatování porušení práva. Veden tímto závěrem soud prvního stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Rozsudek napadl odvoláním žalobce. Vytýkal soudu prvního stupně, že nesprávně použil kritéria § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. pro určení formy zadostiučinění, nepřihlédl k důvodům celkové délky posuzovaného řízení a pominul, že žalovaná neprokázala snížený nebo dokonce nepatrný význam informace pro žalobce. Neuznal-li soud zvýšený význam, který žalobce prokazuje zejména zvýšenou snahou informaci získat, je význam standardní, vznik nemajetkové újmy pak nebyl vyvrácen. Soud se zaměřil pouze na kritérium významnosti žádané informace pro žalobce a pominul další kritéria, nezabýval se složitostí věci ani postupem povinného subjektu, který provedl anonymizaci nad rámec zákona, aby nebylo možno seznámit se s průběhem správního řízení. V řízení nebylo prokázáno, že informace neměla pro žalobce téměř žádný význam, soud neuvážil, že se žalobce musel důkladně seznámit s relativně složitým řízením, studovat zákony, judikaturu a literaturu pro podání opravných prostředků, jejichž oprávněnost byla prokázána. Odmítnutí poskytnutí informace nebylo po právu, bylo obstrukční a vytvářelo průtahy, finanční vyrovnání mimo soudní řízení je samostatnou dohodou a neovlivňuje nároky žalobce v soudním řízení, odkaz soudu prvního stupně na judikaturu je tedy nepřiléhavý. Pokud žalovaná sama poskytla žalobci finanční zadostiučinění, neznamená to konstatování porušení práva ze strany soudu, kterého se žalobce i nadále může domáhat. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.4. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, uvedla, že sama žalobci poskytla finanční zadostiučinění, v namítaném řízení pak byla vedena snahou ochránit informace o sociálních poměrech třetí osoby. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobce napadený rozsudek i řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a nepochybil ani při jejím právním posouzením. K jednáním odvolacího soudu dne 2. 4. 2025 se účastníci nedostavili, a odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.6. Žalobce se domáhá zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené doby trvání namítaného řízení o poskytnutí informace, které trvalo od 21. 4. 2022, kdy žalobce podal žádost o poskytnutí informace, do poskytnutí veškerých požadovaných informací dne 18. 4. 2024, tedy 2 roky. Soud prvního stupně v bodu 7. odůvodnění napadeného rozsudku zrekapituloval průběh namítaného řízení, časově vymezil jednotlivé úkony žalobce i příslušných orgánů, na tato správná skutková zjištění proto odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Z takto zjištěného skutkového stavu lze dovodit, že namítané řízení nebylo skutkově ani procesně složité, ve věci rozhodoval orgán prvního a druhého stupně, po právní stránce byla řešena otázka rozsahu anonymizace textu poskytnutých informací, z čehož lze dovodit jistou právní složitost namítaného řízení. Žalobce se na délce řízení nepodílel, v postupu orgánů se vyskytly průtahy, byly překročeny zákonem stanovené lhůty, a je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že v namítaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v důsledku čehož žalobci vznikla nemajetková újma, a je proto třeba posoudit, jaká forma zadostiučinění je způsobilá tuto újmu odčinit. Smyslem kompenzačního řízení je právě odčinění nemajetkové újmy vzniklé poškozenému a nikoliv potrestání státu za nesprávný úřední postup.7. Soud prvního stupně s přiléhavým odkazem na příslušnou judikaturu správně uvedl, že význam namítaného řízení pro poškozeného je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše zadostiučinění, které se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavení poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro něho. Řízení o poskytnutí informace není žádným z řízení, s nimiž judikatura spojuje zvýšený významu pro účastníka (takovými řízeními jsou např. řízení trestní, opatrovnické, pracovněprávní, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života). Žalobci lze obecně přisvědčit v tom, že snížený význam řízení tvrdí a prokazuje ta ze stran, jíž je toto kritérium ku prospěchu, v daném případě tedy žalovaná, žalovaná přitom tvrdila, že význam namítaného řízení byl pro žalobce marginální. Při posuzování významu předmětu řízení o poskytnutí informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím se judikatura Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že rozhodné je, jak významná je pro žadatele požadovaná informace v době podání žádosti o její poskytnutí, popř. v průběhu řízení o její poskytnutí. O standardním či dokonce zvýšeném významu předmětu posuzovaného řízení a tím i případném poskytnutí zadostiučinění v penězích lze proto uvažovat pouze v případě, když žadatel potřebuje naléhavě a nutně informace získat pro následnou (nikoliv časově vzdálenou) realizaci konkrétních práv. Jde-li o situaci, kdy žadatel informaci k realizaci konkrétního subjektivního práva bezprostředně nepotřebuje, bude možné uvažovat o tom, že význam posuzovaného řízení bude snížený, pří