11 Co 96/2025-167 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 750 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 750 000 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a částku 72 000 Kč (výrok I.), náhradu nákladů řízení ve výši 138 002,20 Kč (výrok II.) a rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení představujících odměnu ustanoveného opatrovníka, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, ani nákladů na znalecký posudek (výrok III.).2. Vyšel ze zjištění, že žalovaná neplnila své závazky z nájemní smlouvy č. , číslo, , ze dne 23. 2. 2017, týkající se nájmu prostor sloužících k podnikání č. , číslo, , o výměře 203,3 m2, a prostor sloužících k podnikání č. , číslo, , o výměře 14,4 m2, skladové plochy a vznikl jí vůči pronajímateli - , právnická osoba, ., IČO , IČO, , dluh v celkové výši 1 422 949,55 Kč. Pronajímatel smlouvou o postoupení ze dne 26. 3. 2020 pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Následně mezi žalobkyní, jako věřitelkou a žalovanou jako dlužnicí došlo k oznámení postoupení pohledávky na žalobkyni, uznání předmětného závazku co do důvodu i výše 1 422 949,55 Kč, přičemž se strany v čl. III. 1 dohody dohodly na úhradě ve splátkách s tím, že první částka 750 000 Kč měla být uhrazena do 31. 12. 2020 a částka 672 949,55 Kč do 31. 12. 2021 na účet věřitele. V předmětné dohodě v čl. IV. 1 v případě, že nájemce závazek uvedený v čl. III odst. 3 dohody nesplní, je pronajímatel oprávněn účtovat smluvní pokutu 0,3 % ze zůstatkové hodnoty dluhu za každý den prodlení. Žalobkyně následně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky 750 000 Kč spolu se smluvní pokutou předžalobní upomínkou ze dne 11. 1. 2021. Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, bylo prokázáno, že podpis na předmětné dohodě o uznání ze dne 18. 6. 2020 patří bývalému jednateli žalované , jméno FO, .3. Po právní stránce posoudil věc dle § 2053 o. z. vycházeje z dohody o uznání, způsobu úhrady a zajištění dluhu ze dne 18. 6. 2020, kdy žalovaná prostřednictvím jednatele uznala závazek ve výši 1 422 949,55 Kč a zavázala se jej uhradit s tím, že částka 750 000 Kč měla být uhrazena do 31. 12. 2020. Postoupení pohledávky posoudil dle § 1879 o. z. Stran zaplacení smluvní pokuty (odpovídající 0,3 % z žalované částky denně za období od 1. 1. 2021 do dne podání žaloby) reflektoval vůli druhé smluvní strany, její vědomost a dobrou víru, poctivost a kvalitu vůle zavázat se, a má za to, že konsenzem bylo právě ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,3 % denně ze zůstatkové hodnoty dluhu, přestože v ust. čl. IV. v odst. 1 odkazuje na nesplnění závazku v čl. III. odst. 3, který v dohodě chybí. Uzavřel, že bylo zřejmé, co v právním jednání je vyjádřeno, jaký závazek je zajišťován (když se jednalo o jediný závazek k úhradě), ujednání bylo řádně sjednáno a nevzbuzuje pochybnosti, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29Cdo 2317/2012. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech státu dle § 148 o. s. ř.4. Proti výroku I. rozsudku co do částky 72 000 Kč představující smluvní pokutu a akcesorickému výroku II. o nákladech řízení podala odvolání žalovaná. Vytýká soudu prvního stupně, že pochybil při zjištění, co bylo obsahem dohody, když nepřípustně extenzivně rozšířil, co bylo dojednáno. Důsledky porušení dohody jsou řešeny v čl. IV. a smluvní pokuta je sjednána v bodě 1) čl. IV. dohody, v tom se ale nehovoří o porušení závazku k úhradě (ujednání by muselo znít - v případě, že nájemce závazek „k úhradě dluhu“ uvedený v čl. III. odst. 3 této dohody nesplní, namísto - závazek uvedený v čl. III. odst. 3 této dohody nesplní). Žádný závazek v čl. III. odst. 3 žalovaná neporušila, neboť sjednán není. Úvahy soudu prvního stupně neřeší to, že v čl. III. je splatnost dluhu rozdělena, znění dohody nenavrhovala žalovaná, případné pochybnosti by neměly být vykládány v její neprospěch. Čl. III. dohody obsahuje pouze bod 1) nikoli žádný další. Odkazuje-li ujednání o smluvní pokutě v čl. IV. na „čl. III odst. 3“, spíše to nesvědčí o prostém překlepu, ale o tom, že v průběhu kontraktačního procesu čl. III. obsahoval i další odstavce s dalšími povinnostmi dlužníka, které byly následně vymazány; číslovky 1 a 3 se na klávesnici nenacházejí vedle sebe. Soud nemůže ujednání o smluvní pokutě odkazující na neexistující bod smlouvy přiřadit k jinému bodu smlouvy s tím, že to tak strany chtěly.5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek potvrdit, v dohodě je sjednán pouze jeden závazek, a to závazek k úhradě, který je rozdělen na 2 splátky. Vůle stran byla jednoznačně projevena sjednat v čl. IV. odst. 1 smluvní pokutu pro případ, že žalovaná jakožto dlužník neuhradí dluh, jak je sjednáno v čl. III. dohody. Odkaz v čl. IV. odst. 1 na čl. III. odst. 3 je pouhou chybou v psaní, která dle § 578 o. z. není právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný.6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v mezích odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a neshledal odvolání žalované opodstatněným.7. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zjistil všechny rozhodné skutečnosti, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Věc správně posoudil i po právní stránce a odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, s jehož závěry se plně ztotožňuje, vyjma toliko užitého sousloví v bodu 10. „závazek k úhradě“.8. Soud prvního stupně správně dovodil, že na žalobkyni byla dne 26. 3. 2020 postoupena dle § 1879 o. z. pohledávka z titulu nezaplaceného nájemného nebytových prostor za období od ledna 2019 do února 2020 podle nájemní smlouvy ze dne 23. 2. 2017 dle § 2302 o. z. Žalobkyně zastoupená podle plné moci na č.l. 6 , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaná jednající tehdejším jednatelem , jméno FO, uzavřely dne 18. 6. 2020 dohodu o uznání, způsobu úhrady a zajištění dluhu obsahující výčet všech splatných pohledávek v celkové výši 1 422 949,55 Kč, který žalovaná dle § 2053 o. z. uznala a zavázala se tento dluh (v čl. III. odst. 1 označený jako „uvedený závazek“) splatit ve 2 splátkách. Žádný jiný odstavec ani žádný jiný závazek v textu smlouvy není uveden. V čl. IV. odst. 1 této dohody pak strany sjednaly, že nesplní-li nájemce „závazek“ uvedený v čl. III. odst. 3 této dohody, je žalobkyně oprávněna vyúčtovat žalované smluvní pokutu ve výši 0,3 % ze zůstatkové „hodnoty dluhu“ za každý den tohoto prodlení. Správně soud prvního stupně přistoupil dle výkladových pravidel podle § 555 a § 556 odst. 1 o. z. k výkladu ujednání a za stavu, kdy bývalý jednatel žalované uvedl, že „si nepamatuje, o čem jednal“, správně uzavřel prostřednictvím jazykového i systematického výkladu, že nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizované smluvní pokuty ve výši 72 000 Kč (jakožto 0,3 % ze zůstatkové hodnoty dluhu za každý den prodlení od 1. 1. 2021 do 2. 2. 2021) je dán. Již z textu dohody je prostým porovnáním čl. III. a IV. odst. 1 zřejmé, že strany důsledně nerozlišují pojmy „závazek“ a „dluh“, když za stávající právní úpravy je závazek neboli obligace závazkovým právním poměrem mezi věřitelem a dlužníkem. Uvedené však nic nemění na tom, že žalovaná jako dlužník měla vůči žalobkyni peněžitý dluh z nezaplaceného nájemného, tento dluh byl specifikován stranami jako „závazek“, jemuž v úvodní části čl. III. odpovídá sousloví „pohledávka věřitele“, tedy právo na plnění vůči žalované jako dlužníkovi. Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že právě proto, že se jedná o jediný dluh (stranami označený jako závazek), nemůže smluvní pokuta sjednaná v čl. IV. odst. 1 zajišťovat žádný jiný závazek, neboť žádný jiný závazek v čl. III. uveden není, a tudíž absence odst. 3 v čl. III. je pouhou chybou v psaní. Soudu prvního stupně lze toliko vytknout, že v bodu 10. odůvodnění rozsudku uvedl, že se jednalo o jediný závazek „k úhradě“.9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v napadené části výroku I. stran smluvní pokuty potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně akcesorického výroku II. o náhradě nákladů řízení, které soud prvního stupně vyčíslil ve správné výši.10. K akcesorickému výroku III. o nákladech státu dle § 148 o. s. ř. odvolací soud koriguje bod 12. odůvodnění rozsudku, když nemůže obstát argumentace, že státu se náklady na důkazy nepřiznávají proto, že žalobkyně byla v řízení úspěšná. Z těchto důvodů by měla náklady státu pro svůj neúspěch ve sporu hradit státu zcela neúspěšná žalovaná. Protože ta byla usnesením soudu prvního stupně č. j. , spisová značka, zcela osvobozena od hrazení soudních poplatků, je ve výsledku výrok III. správný. Byť se s rozhodnutím o osvobození od soudních poplatků odvolací soud nikterak neztotožňuje, nepřísluší mu toto rozhodnutí přezkoumávat.11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení