12 Co 173/2025-159 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 3 200 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 200 EUR od 15. 6. 2023 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 43 297 Kč (výrok II).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 200 EUR s příslušenstvím z titulu vrácení plnění poskytnutého na základě smlouvy o poskytování služeb č. , číslo, , uzavřené dne 7. 3. 2023 prostřednictvím elektronické pošty. Žalobci totiž byla v roce 2022 zamítnuta žádost o dlouhodobý pobyt na , stát, 2022, protože kurz dle žalobcem předloženého potvrzení o studiu na vysoké škole , název, neorganizovala uvedená vysoká škola, ale , právnická osoba, . Z uvedených důvodů se žalobce obrátil na žalovanou, která mu přislíbila zajistit kurz na , název, univerzitě v , stát, , dne 7. 3. 2023 obdržel návrh smlouvy, který podepsal a odeslal emailem, email však nemohl dohledat, téhož dne podepsal , jazyk, verzi smlouvy v prostorách žalované, zaplatil 3 000 EUR zaměstnankyni , jméno FO, a dalších 200 EUR jinému zaměstnanci, smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 8. 2023, kulturní program se měl konat do 7. 6. 2023. Cílem bylo získání pobytu za účelem studia. Poté mu žalovaná oznámila, že kurz proběhne v jiné škole – , název, , kam byl přijat a obdržel potvrzení. Po třech návštěvách kurzu mu , stát, , orgán, dne 24. 3. 2023 žádost o pobyt zamítla, protože kurz nebyl organizován vysokou školou ve , stát, . Žalobce se změnou školy ani smlouvy nikdy nesouhlasil, přičemž podle smlouvy bylo možné změny provádět pouze písemným dodatkem podepsaným oběma stranami. Předmětem uzavřené smlouvy mělo být poskytování pomoci při výběru vysoké školy na , stát, pro akademický rok 2023, asistence při vyřizování dokladů pro udělení , stát, víza a organizace výuky , jazyk, . Žalobce sice jako spotřebitel uzavřel smlouvu mimo obchodní prostory žalované, nebyl však poučen o právu na odstoupení od smlouvy, a proto od smlouvy odstoupil přípisem ze dne 25. 5. 2023 a vyzval žalovanou k vrácení částky 3 200 EUR, ta však nijak nereagovala, proto žalobci vznikl nárok na zaplacení žalované částky.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Tvrdil, že k uzavření smlouvy mimo obchodní prostory žalovaného mezi účastníky nedošlo, neboť žalobce uzavřel smlouvu v obchodních prostorách žalovaného v , stát, , a to za účelem studia na , právnická osoba, , za což zaplatil částku 3 000 EUR. Na tuto univerzitu žalobce nastoupil, avšak byl z ní pro neomluvené absence vyloučen.4. S ohledem na , stát, příslušnost žalobce posuzoval soud I. stupně svoji mezinárodní příslušnost k projednání věci, kterou dovodil z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení Brusel I bis“), neboť Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a , stát, o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (, adresa, , 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.) normy upravující mezinárodní příslušnost u závazkových vztahů neupravuje. Ze stejných důvodů dovodil z čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), že rozhodným právem v této věci je české právo, tedy právo země, kde má poskytovatel služby své sídlo.5. Po provedeném dokazování pak soud I. stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce se se žalovaným dne 7. 3. 2023 dohodl v kanceláři žalovaného v , stát, , že mu žalovaný za částku ve výši 3 000 EUR zajistí studium , jazyk, v kursu organizovaném , právnická osoba, , kterého se žalovaný třikrát zúčastnil. Žalobce v uvedené souvislosti uhradil žalovanému v jeho provozovně částku ve výši 3 000 EUR. Dne 24. 3. 2023 rozhodlo oddělení , orgán, , , název, , stát, , že žádost žalobce o udělení přechodného pobytu na území , stát, za účelem studia ze dne 16. 1. 2023 se zamítá. Dopisem ze dne 25. 5. 2023 žalobce sdělil žalované, že odstupuje od smlouvy s odůvodněním, že smlouva byla uzavřena mimo obchodní prostory žalované a žalobce nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy podle ust. 1820 odst. 1 písm. i) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a proto může od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů od uzavření Smlouvy, což činí. Dále uvedl, že odstoupením se závazek ruší od počátku, a proto vyzval žalovaného k vrácení poskytnutého plnění ve výši 3 200 EUR do sedmi dnů od doručení dopisu. Uvedený dopis byl doručen žalovanému dne 5. 6. 2023.6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 419, § 420 odst. 1, § 1723 odst. 1, § 1724, § 1725, § 1810, § 1820 odst. 1 a § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).7. Poté uzavřel, že žalobce sice tvrdil, že dne 7. 3. 2023 uzavřel se žalovanou mimo její obchodní prostory smlouvu, podle níž mu měla žalovaná zajistit jazykový kurz organizovaný , název, univerzitou v , stát, , a že v této souvislosti zaplatil částku 3 200 EUR. Soud však tato tvrzení ani po poučení žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 a § 118b o. s. ř. neuznal za prokázaná, neboť žalobce nepředložil žádné důkazy svědčící o skutečnosti, že by návrh smlouvy akceptoval emailem, že by uvedenou smlouvu uzavřel mimo obchodní prostory žalované, ani že by se touto smlouvou žalovaná zavázala žalobci zajistit takový přípravný kurz , jazyk, organizovaný a uskutečňovaný vysokou školou ve , stát, , na základě kterého by mu byl , stát, orgány uděleno povolení k dlouhodobému pobytu a ani, že by žalované uhradil jako plnění podle smlouvy částku ve výši 3 200 EUR nebo že by žalované vůbec uhradil částku ve výši 200 EUR.8. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce zaplatil dne 7. 3. 2023 žalovanému částku ve výši 3 000 EUR, za dohodnuté plnění žalované (ust. § 1723 až 1725 o. z.) spočívající v zajištění studia , jazyk, pro žalobce v kursu organizovaném , právnická osoba, . Zaplacení uvedené částky tak nelze považovat ani za bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce a žalovaná není povinna žalobci uvedenou částku vrátit.9. S ohledem na uvedené důvody proto soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto přiznal ve věci plně úspěšnému žalovanému za právní zastoupení advokátem.11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání, ve kterém brojil proti závěru soudu I. stupně, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o poskytování služeb ze dne 7. 3. 2023, jejímž předmětem mělo být zajištění kurzu , jazyk, v akreditovaném přípravném kurzu organizovaném , název, univerzitou v , stát, . Namítal, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, když neuznal, že smlouva byla uzavřena jak formálně, tj. podpisem , jazyk, znění smlouvy oběma stranami, tak i konkludentně, zaplacením sjednané částky 3 000 EUR v hotovosti dne 7. 3. 2023. Žalobce dále poukázal na to, že předložil návrh smlouvy podepsaný žalovanou, , jazyk, znění smlouvy podepsané oběma stranami, fakturu vystavenou žalovanou na částku 3 000 EUR a potvrzení o zaplacení této částky, přičemž všechny tyto dokumenty nesly shodné datum. Podle žalobce tyto důkazy jednoznačně prokázali, že smlouva byla uzavřena a že žalovaná přijala plnění. Žalobce rovněž namítal, že změna jazykové školy na , právnická osoba, nebyla platně sjednána, neboť podle čl. 8 odst. 8.2 smlouvy bylo možné změny provádět pouze písemným dodatkem podepsaným oběma stranami, což se v daném případě nestalo. Zdůraznil, že kurz na , právnická osoba, neodpovídal požadavkům , stát, orgánů pro udělení dlouhodobého pobytu, a že žalovaná mu původně výslovně slíbila zajištění kurzu na , název, univerzitě v , stát, . Poté, co mu žalovaná jednostranně předala potvrzení o přijetí ke studiu na , právnická osoba, , žalobce jej sice předložil , stát, , orgán, , avšak jeho žádost o pobyt byla zamítnuta právě z důvodu, že se nejednalo o kurz organizovaný vysokou školou ve , stát, . Po doručení rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce kurz na , právnická osoba, dále nenavštěvoval. Závěrem žalobce uvedl, že žalovaná nesplnila svou smluvní povinnost a nezajistila mu studium v akreditovaném kurzu dle smlouvy, a proto je povinna vrátit přijaté plnění. Navrhl proto, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že žalobě by bylo vyhověno a žalovanému by bylo uloženo zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.12. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že účastnící uzavřeli smlouvu, podle níž mělo být žalobci zajištěno žalovaným studium na , právnická osoba, , kde žalobce také skutečně studoval. Žalobce se zároveň nepodařilo prokázat, že smlouva byla uzavřena mimo obchodní prostory žalovaného, výslechem svědkyně , jméno FO, pak bylo prokázáno, že částku 3000 EUR žalovaný uhradil v p