12 Co 445/2024-97 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 122 500 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované (výrok II.).2. Žalobce se podanou žalobou po jejím doplnění ze dne 9.8.2024 domáhal po žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ve výši 81 736 Kč a z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. , spisová značka, ve výši 40 764 Kč s odůvodněním, že podle něj se jedná o jedno řízení, neboť návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro , adresa, ze dne 7.9.2016 se po žalobci, jakožto otci, matka domáhala zvýšení výživného pro nezletilou dceru , jméno FO, . O tomto návrhu rozhodl Obvodní soud pro , adresa, rozsudkem ze dne 10.12.2019 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , místo, ze dne 23.9.2020 tak, že návrh na zvýšení výživného pro tehdy již zletilou dceru , jméno FO, zamítl. V mezidobí pak žalobce dne 9.12.2019 podal návrh na zrušení vyživovací povinnosti k již zletilé , jméno FO, , přičemž toto řízení bylo skončeno na základě usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11.5.2023, kterým soud schválil soudní smír uzavřený mezi účastníky. Řízení tak trvalo od 7.9.2016 do 11.5.2023, tedy po dobu necelých šesti let a osmi měsíců, což je doba zjevně nepřiměřená. Smír uzavřel zejména z důvodu, že výsledek řízení se jevil být nedohlednu a již nechtěl čelit dalším nedůvodným trestním stíháním své již zletilé dcery a chtěl také ukončit běžící exekuční řízení. Žalobce předběžně nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z obou těchto řízení uplatnil u žalované dne 27.9.2023, přičemž žalovaná po projednání této žádosti, mu poskytla odškodnění ve výši 37 500 Kč. Žalobce proto nárokuje doplatek do celkově uplatněné částky u žalované ve výši 160 000 Kč.3. Žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobce předběžně dne 27.9.2023 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 160 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, dne 27.9.2023. K projednání žádosti žalobce došlo dne 27.3.2024, přičemž žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 37 500 Kč. Žalovaná při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vyšla z toho, že podkladové řízení trvalo tři roky a šest měsíců a dále z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení. Základní částku pak žalovaná snížila o 10 % z důvodu chování žalobce, který se od podání návrhu v listopadu 2019 až do řádného doplnění žaloby v květnu 2021 o řízení o zrušení vyživovací povinnosti nezajímal. Naopak základní částku navýšila o 10 % z důvodu zvýšeného předmětu řízení pro žalobce podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva, když se jednalo o věc opatrovnickou. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k celému žalobnímu nároku, tj. k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , tedy vyjma řízení o návrhu na zrušení vyživovací povinnosti, tj. řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, .4. Žalobce vznesenou námitku promlčení považoval za rozpornou s dobrými mravy s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 379/2023, sp. zn. I. ÚS 1534/2023, sp. zn. IV. ÚS 1026/2022, sp. zn. I. ÚS 3226/2021, sp. zn. I. ÚS 1029/2021, sp. zn. I. ÚS 2904/2020 a sp. zn. ÚS 4293/2018, neboť zákonná šestiměsíční lhůta stanovená v zákoně č. 82/1998 Sb. je v rozsahu k obecné promlčecí lhůtě značně zkrácena, což svědčí ve prospěch žalované.5. Soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu (podrobně uvedeném v bodě 5.-7. napadeného rozhodnutí), že žalobce předběžně u žalované dne 27.9.2023 uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 122 500 Kč s příslušenstvím z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná po projednání této žádosti dne 27.3.2024 dospěla k závěru, že délka podkladového řízení byla nepřiměřená a žalobci přiznala zadostiučinění ve výši 37 500 Kč.6. Řízení u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, (, spisová značka, ), bylo zahájeno dne 7.9.2016 návrhem, kterým se matka nezletilé domáhala na otci (žalobci) zvýšení výživného pro nezletilou , jméno FO, a bylo ukončeno na základě rozsudku Městského soudu v , místo, ze dne 23.9.2020, čj. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 9. 10. 2020.7. Žaloba na zrušení vyživovací povinnosti byla k Obvodního soudu pro , adresa, podána dne 7.5.2021 a projednávána pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž žalobce v řízení vystupoval v procesním postavení žalobce a předmětem řízení bylo zrušení vyživovací povinnosti k již zletilé dceři. Usnesením ze dne 8.6.2021 vyslovil Obvodní soud pro , adresa, svou místní nepříslušnost. Dne 11.5.2023 byl mezi účastníky řízení schválen soudem smír a toto usnesení nabylo právní moci dne 14.6.2023.8. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ust. § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 31a, § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též jen „OdpŠk“) i s odkazem na judikaturu ESLP.9. Na základě provedeného dokazování dovodil, že řízení byla dvě, když prvé řízení bylo zahájeno na návrh matky a týkalo se návrhu na zvýšení výživného pro tehdy nezletilou dceru , jméno FO, , přičemž toto bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, a druhé řízení pak bylo zahájeno na návrh žalobce, kterým se domáhal zrušení vyživovací povinnosti pro svou již zletilou dceru. Toto řízení pak bylo vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Jedná se proto o dvě samostatná řízení, vždy zahájena na návrh jinou osobou, s jiným okruhem účastníků a tato řízení byla vedena pod dvěma spisovými značkami. V rámci jednoho opatrovnického řízení, mohou být vedena i další samostatná řízení (např. řízení o schválení úkonu za nezletilého, řízení o návrhu na výkon rozhodnutí – v případě nerespektování rozhodnutí soudu některým z rodičů apod.). Soud proto posuzoval přiměřenost obou těchto řízení zvlášť, nikoliv jako řízení jediného.10. Žalovaná vznesla námitku promlčení, týkající se řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod. sp. zn. , spisová značka, . Nemajetková újma v případě nepřiměřené délky soudního řízení vychází výlučně z nejistoty o výsledku řízení a tato nejistota pak končí právní mocí posledního rozhodnutí ve věci, což byl v posuzovaném řízení pod sp. zn. , spisová značka, rozsudek Městského soudu v , místo, ze dne 23.9.2020, který nabyl právní moci dne 9. 10. 2020. Od tohoto data proto počala žalobci běžet šestiměsíční promlčecí lhůta a je tak zjevné, že nárok žalobce na nemajetkovou újmu ve výši 81 736 Kč byl promlčen již ke dni jeho předběžného uplatnění u žalované dne 27.9.2023.11. Soud I. stupně také neshledal žalovanou vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, neboť promlčecí lhůta nároku na nemajetkovou újmu vyplývající ze zákona č. 82/1998 Sb. je vzhledem k obecné promlčecí lhůtě značně zkrácena (nicméně v této souvislosti žalobce netvrdil žádné konkrétní okolnosti, proč by právě ve vztahu k jeho věci měla být takto zákonem stanovená 6 měsíční doba rozporná s dobrými mravy, jinak řečeno, jaké konkrétní skutečnosti mu případně bránily v tom ji řádně využít). Při posouzení spornosti s dobrými mravy vycházel z názorů vyslovenými Nejvyšším soudem a Ústavním soudem. V nálezu sp. zn. I. ÚS 643/2004 pak Ústavní soud dospěl k závěru, že „vznesení námitky promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje; mohou však nastat situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postupem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“.12. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívá k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazným zneužitím tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl n