12 Co 83/2025-124 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žaloba na určení, že vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, o celkové výměře 154 m², druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , způsob využití objekt k bydlení, v obci , adresa, , k. ú. , adresa, , zapsaného u , správní orgán, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , číslo, , je žalobce. Výrokem II zamítl žalobu na určení, že vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, o celkové výměře 612 m², druh pozemku zahrada, v obci , adresa, , k.ú. , adresa, , zapsaného u , správní orgán, , Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , číslo, , je žalobce. (Nemovitosti uvedené ve výrocích I a II napadeného rozsudku jsou dále uváděny jen jako „předmětné nemovitosti“). Nakonec výrokem III rozhodl, že žalobce je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení částku 375 015,30 Kč.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí s odůvodněním, že právní základ jeho nároku spočívá v rozhodnutí Arbitrážního soudu v , místo, soudu města , místo, ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. , spisová značka, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva o koupi a prodeji akcií uzavřená dne 2. 12. 2013 mezi společnostmi , společnost, (dále jen „, společnost, “) a , společnost 2, (dále jen „, společnost 2, “). V důsledku tohoto rozhodnutí byla společnosti , společnost, uložena povinnost vrátit společnosti , společnost 2, nebytové prostory v , místo, a rovněž 2 000 000 kusů kmenových akcií. Na základě uvedeného rozhodnutí byla dne 5. 5. 2016 uzavřena dohoda o narovnání mezi společnostmi , společnost, , , společnost 2, , žalovaným a , jméno FO, , v níž se , společnost, zavázala převést nemovitý majetek, včetně předmětných nemovitostí nacházejících se na území České republiky, jako kompenzaci ve prospěch , společnost 2, . Současně bylo sjednáno, že , společnost 2, postoupí svá práva k předmětným nemovitostem žalovanému a že , společnost, provede převod ve prospěch žalovaného do pěti dnů od schválení dohody soudem. Tato dohoda byla schválena Rozhodčím soudem města , místo, dne 5. 8. 2016 a tím nabyla právní účinnosti. Dne 23. 11. 2016 byla mezi , společnost, a žalovaným uzavřena smlouva o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, přičemž smluvní strany se výslovně odvolávaly na výše uvedenou dohodu o narovnání. V článku 3 odst. 5 této smlouvy bylo výslovně uvedeno, že převod nepodléhá úhradě kupní ceny, neboť se jedná o plnění z titulu kompenzace. Žalobce dále uvedl, že žalovaný měl jako akcionář s 75% podílem v , společnost 2, a zároveň jako člen představenstva a finanční ředitel , společnost, s podílem 15,09 % zásadní vliv na průběh a výsledek právních jednání, která vedla k uzavření dohody o narovnání a následné smlouvy o převodu předmětných nemovitostí. Podle žalobce žalovaný jednal účelově, ve vlastním zájmu, a jeho jednání se přímo promítlo do rozhodovacích procesů obou společností. Po úpadku společnosti , společnost, bylo podle tvrzení žalobce správcem konkursní podstaty zjištěno, že žalovaný se vědomě účastnil protiprávního systému vyvádění majetku ze společnosti , společnost, , jehož součástí byly i předmětné nemovitosti. Na základě těchto zjištění byla dohoda o narovnání zrušena a žalovaný byl povinen vrátit veškerý majetek, který na jejím základě nabyl, zpět právnímu nástupci společnosti , společnost, . Žalobce uzavřel, že žalovaný nemohl být při nabytí nemovitostí v dobré víře, neboť jednal úmyslně a protiprávně, bez poskytnutí jakéhokoli protiplnění. Právní nástupce společnosti , společnost, následně postoupil žalobci nárok na předmětné nemovitosti smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2023. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobce dovodil naléhavý právní zájem na požadovaném určení svého vlastnického práva k těmto nemovitostem.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce neprokázal své vlastnické právo k předmětným nemovitostem, neboť k jeho doložení předložil pouze rozhodnutí ruských soudů vydaná v rámci insolvenčního řízení vedeného na území , stát, , aniž by předložil jakýkoli jiný důkaz o svém vlastnictví. Podle žalovaného tato rozhodnutí nemohou sloužit jako důkaz o vlastnickém právu žalobce, neboť vlastnické právo k nemovitostem bylo na žalovaného převedeno na základě jiného právního titulu, který je nadále platný. Dále namítal, že rozhodnutí , Anonymizováno, soudů nebyla na území České republiky uznána a ani uznána být nemohou. Odkázal přitom na čl. 54 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (, místo, , 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.), který obsahuje taxativní výčet rozhodnutí, která mohou být uznána – rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení mezi ně podle žalovaného nespadají. Z tohoto důvodu nejsou tato rozhodnutí pro české soudy závazná, a i kdyby byla, nejednalo by se podle žalovaného o důkazy relevantní pro určení vlastnického práva. Žalovaný také namítal, že skutkové a právní závěry obsažené v těchto rozhodnutích nelze v řízení před českými soudy použít, neboť by to bylo v rozporu se zásadou přímosti, podle níž má být dokazování provedeno soudem, který ve věci rozhoduje, a to při jednání za účasti účastníků řízení. Žádné důkazní návrhy k prokázání skutkových tvrzení obsažených v těchto rozhodnutích však žalobcem učiněny nebyly. Podle žalovaného je jediným platným právním titulem k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem dohoda o převodu vlastnického práva ze dne 23. 11. 2016, na jejímž základě bylo jeho vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí. Tato dohoda neodkazuje na žádné rozhodnutí ruského soudu, nýbrž výlučně na dohodu o narovnání ze dne 5. 5. 2016, uzavřenou mezi , společnost, , , společnost 2, a žalovaným. Dohoda také nebyla žádným z předložených rozhodnutí ruských soudů zrušena a zůstává tak i nadále platná, a to i přesto, že rozhodnutím ruského soudu z roku 2022 bylo zrušeno dřívější rozhodnutí o jejím schválení. Dohoda o narovnání ze dne 5. 5. 2016 tak představuje hmotněprávní konsenzus, který není dotčen zrušením rozhodnutí o jeho schválení. Žalobce tedy neprokázal své vlastnické právo a měl by se případně domáhat svých práv vůči jinému subjektu, neboť žalovaný byl pouze „platebním místem“, zatímco nemovitosti byly vydávány ve prospěch společnosti , společnost 2, .4. Soud I. stupně, za situace, kdy oba účastníci jsou státními příslušníky , stát, z čl. 37 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (, místo, , 12. 8. 1982; č. 95/1983 Sb.) dovodil svoji pravomoc k projednání věci a s tím, že z čl. 37 uvedené dvoustranné smlouvy rovněž vyplývá, že věc má být posouzena podle českého práva.5. Ve vztahu k rozhodnutím ruských soudů předloženým žalobcem k důkazu poukázal na čl. 54 odst. 1 písm. a) uvedené dvoustranné mezinárodní smlouvy podle kterého, smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají tato rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany.6. Po provedeném dokazování pak učinil následující závěr o skutkovém stavu.7. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí s nabývacím titulem smlouva o narovnání ze dne 23. 11. 2016, právní účinky zápisu do katastru ke dni 8. 12. 2016. Rozhodnutím Rozhodčího soudu města , místo, ze dne 28. 4. 2016 byla mimo jiné prohlášena za neplatnou smlouva o prodeji akcií ze dne 2. 12. 2013 uzavřená mezi , společnost, a , společnost 2, , společnost, bylo nařízeno vrátit , společnost 2, nebytový prostor v , místo, a , společnost 2, bylo nařízeno vrátit , společnost, 2 000 000 ks akcií , společnost 2, .8. Dne 5. 5. 2016 byla uzavřena mezi žalovaným, , společnost, , , společnost 2, a , jméno FO, dohoda o narovnání, podle které za účelem splnění povinností uvedených v rozhodnutí Rozhodčího soudu města , místo, ze dne 28. 4. 2016 zanikl závazek , společnost, vrátit , společnost 2, nebytový prostor v , místo, , a to vedle dalšího též tím, že , společnost, poskytne předmětné nemovitosti , společnost 2, , přičemž současně , společnost 2, postoupila tento nárok na poskytnutí předmětných nemovitostí na žalovaného. , společnost, se zavázala předmětné nemovitosti na základě předávacího protokolu na žalovaného do pěti dnů od schválení narovnání rozhodčím soudem, jinak byl k postoupení nároku nedošlo a , společnost, se pro tento případ zavázala převést předmětné nemovitosti na základě předávacího protokolu na , společnost 2, do pěti dnů. Rozhodnutím Rozhodčího soudu města , místo, ze dne 5. 8. 2016 byla dohoda o narovnání ze dne 5. 5. 2016 schválena. Dne 23. 11. 2016 byla uzavřena mezi , společnost, jako vlastníkem předmětných nemovitostí a žalovaným jako nabyvatelem dohoda o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, ve