13 Co 13/2025-46 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 58 133 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně od 30. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 128 756 Kč s týmž příslušenstvím (výrok II) a uložil žalované zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradu nákladů řízení částku 8 800 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě podané u něj dne 11. 12. 2023, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 186 889 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení v zákonné výši od 30. 6. 2024 do zaplacení) jako odškodnění nemajetkové újmy vzniklé jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, (dále i jen „procesní soud“) pod sp. zn. , spisová značka, , jehož byla (jako žalobkyně) účastníkem (dále i jen „namítané řízení“).3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na uvedené peněžní odškodnění v posléze zažalované výši dne 4. 12. 2023, že žalovaná plnila podle stanoviska ze dne 25. 3. 2024 částkou 80 000 Kč a že namítané řízení, jehož průběh a předmět podrobně popsal, bylo zahájeno dne 11. 2. 2010 podáním žaloby a skončeno dne 29. 6. 2023 nabytím právní moci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. , spisová značka, .4. Takto zjištěnou délku namítaného řízení (13 let a 4 měsíce) soud prvního stupně zhodnotil po rozebrání kritérií podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), jako nepřiměřenou, a tedy představující nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Dále dovodil, že v důsledku tohoto nesprávného úředního postupu vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit v penězích.5. Výši odškodnění soud prvního stupně stanovil, vycházeje i pro účely tohoto závěru z hledisek vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a jejich uvažovaného promítnutí v dané věci, tak, že základní částku odškodnění za celé řízení ve výši 197 333 Kč, určenou součinem roční částky odškodnění 16 000 Kč (resp. 8 000 Kč/rok za první dva roky řízení) a doby trvání řízení, jednak snížil o 40% z důvodu složitosti věci, jednak zvýšil o 10% z důvodu deficitů v postupu orgánů veřejné moci (soudů) v namítaném řízení, spočívajících v průtazích a dílčích nekoncentrovaných postupech. Základní částku odškodnění tedy ve výsledku snížil o 30% a shledal adekvátní satisfakcí 138 133 Kč, tj. o 58 133 Kč více, než kolik žalovaná zaplatila žalobkyni na odškodnění dobrovolně.6. K obraně žalované, opodstatňující výši jí dobrovolně poskytnutého odškodnění zejm. peněžním ohodnocením toho, co bylo pro žalobkyni [žádající v namítaném řízení spolu s dalšími třemi spolužalobci určení, že jejich právní předchůdce (otec a manžel) byl ke dni své smrti v r. , datum, vlastníkem dvou nevelkých zemědělských pozemků] v sázce, a to sice hodnota těchto pozemků v řádu desítek tisíc Kč a náklady namítaného řízení, „které ve finále činily zaokrouhleně 30 000 Kč“, se soud prvního stupně nevyjádřil, považuje řízení jakožto věcněprávní spor za standardního významu.7. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni na odškodnění ještě částku 58 133 Kč s úrokem z prodlení požadovaným důvodně (když prodlení žalované nastalo již k 5. 6. 2024) a v zákonné výši. Ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou a nákladech řízení rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 (správně odst. 3 – pozn. odvolacího soudu) o. s. ř, pročež přiznal žalobkyni, úspěšné „v celém rozsahu, neboť výše přiznané částky závisí na úvaze soudu“ (správně úspěšné pouze částečně, avšak ve věci, v níž rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu – pozn. odvolacího soudu), na jejich plnou náhradu zaplacený soudní poplatek za žalobu a náklady zastoupení advokátem vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.8. Žalovaná napadla rozsudek ve vyhovující výroku o věci samé a výslovně též ve výroku o nákladech řízení (aniž by však vůči němu formulovala jakékoliv odvolací námitky – pozn. odvolacího soudu) včasným a přípustným odvoláním, v němž nesouhlasila s úvahami, na jejichž podkladě soud prvního stupně určil výši odškodnění, zejm. pak s tím, že nepřihlédl k její námitce o limitaci významu řízení tím, co bylo pro poškozeného v sázce. Opětovně zdůraznila, že předmětem namítaného řízení sice nebylo zaplacení peněžité částky, ale určení vlastnictví, ovšem ke dvěma pozemkům (orné půdě) o velmi malé výměře (celkem 563 m2) v katastrálním území , adresa, o hodnotě v řádu několika desítek tisíc Kč. Nadto akcentovala, že hodnotu předmětu namítaného řízení bylo namístě vztáhnout „ke všem třem žalobcům“ (v namítaném řízení nicméně žalovaly čtyři osoby – pozn. odvolacího soudu), jednalo se o společný nárok, stricto sensu by se tak podle žalované měla hodnota předmětu namítaného řízení ještě vydělit třemi a až takový výsledek by měl limitovat výši zadostiučinění ve vztahu ke (každému jednomu) žalobci. V té souvislosti má žalovaná konečně i za to, že soud prvního stupně měl aplikovat kritérium sdílení újmy.9. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil jejím odvoláním dotčený vyhovující výrok napadeného rozsudku tak, že žalobu zamítne i ve zde uvedeném rozsahu.10. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.11. Odvolací soud přezkoumal, postupuje se souhlasem účastníků podle § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, k odvolání žalované a v jím vymezeném rozsahu napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a shledal odvolání důvodným.12. Soud prvního stupně učinil z obsahu spisu procesního soudu správná skutková zjištění o průběhu namítaného řízení, o nichž ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně o průběhu namítaného řízení se tak odvolací soud ztotožňuje jako správnými a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.13. Soud prvního stupně rovněž nepochybil, pokud na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež citoval v odůvodnění napadeného rozsudku, tj. zejm. § 13 a 31a. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí jen zčásti.14. Odvolací soud se předně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (potud shodným i se stanoviskem žalované), podle nějž v namítaném řízení došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk.15. Správné je i východisko soudu prvního stupně, že v důsledku porušení práva na přiměřenou dobu řízení vznikla žalobkyni nemajetková újma (žalovaná presumovaný vznik újmy nevyvracela) a že takto vzniklou újmu je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné relevantní okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, žalovaná netvrdila (odškodňujíc žalobkyni ostatně v penězích) a ani odvolací soud je (ve shodě se soudem prvního stupně a rovněž i žalovanou) neshledal. I podle názoru odvolacího soudu tak nelze uzavřít jinak než o adekvátnosti peněžní satisfakce, jež je v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení primárním prostředkem zadostiučinění.16. Po přezkoumání úvah soudu prvního stupně o výši odškodnění a zvážení odvolacích námitek žalované v tomto ohledu odvolací soud předně nemohl přehlédnout, že již rozhodoval v odškodňovací věci obdobných skutkových parametrů, v níž žalobkynina spolužalobkyně z namítaného řízení , jméno FO, , nar. , datum, , obdržela od žalované na odškodnění za nepřiměřenou délku namítaného řízení rovněž 80 000 Kč a soud prvního stupně jí přiznal rozsudkem ze dne 10. 9. 2024, č. j. , spisová značka, , ještě dalších 38 400 Kč. Zdejší odvolací soud rozsudkem ze dne 22. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , změnil k odvolání žalované v napadeném vyhovujícím výroku uvedený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, toto své rozhodnutí odůvodnil následovně:17. „Soud I. stupně učinil správný závěr, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, dne 11. 2. 2010, kdy žalobu o určení vlastnického práva k blíže specifikovaným dvěma pozemkům v k. ú. , adresa, (o rozměrech 520 m² až 43 m² a vedených jako orná půda a ostatní plocha) podali čtyři žalobci, tj. prvý až třetí žalobce jako dědicové po zůstaviteli – , jméno FO, zemřelém dne , datum, , zatímco čtvrtá žalobkyně byla manželka zůstavitele, žalobci se domáhali určení vlastnického práva proti České republice – , orgán, a České republice – , právnická osoba, ., kdy na základě dědické dohody všech dědiců měli nabýt vlastnictví k pozemkům v k. ú. , adre