13 Co 78/2025-397 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 496 107 Kč s příslušenstvím ve výroku uvedeným, a na nákladech řízení částku 36 116,50 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, rozhodl o vrácení záloh a znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, přiznal znalečné ve výši 2 420 Kč.2. Zaplacení uvedené částky se žalobkyně domáhala jako regresního nároku podle ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb.3. Po provedeném dokazování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dne 8. 5. 2018 v 00:30 hod. způsobil žalovaný v , adresa, ulici v , adresa, dopravní nehodu, když narazil do 2 zaparkovaných vozidel, která byla nárazem odmrštěna na kovové zábradlí. Po nehodě žalovaný nezastavil vozidlo, nepřivolal , obor, ani nevyčkal na místě do jejího příjezdu, ale odjel na , adresa, , kde zaparkoval před hotelem , nazev, a odešel do baru, kde byl dopátrán až , orgán, . Následně byla u žalovaného opakovaně provedena dechová zkouška s pozitivním výsledkem, avšak dle znaleckého posudku, vyhotoveného pro účely trestního řízení, nebylo prokázáno, že žalovaný požil alkohol před jízdou, tedy zda byl pod vlivem omamné látky v době dopravní nehody. Žalovaný byl postižen za přestupek ve správním řízení jako osoba odpovědná za spáchání přestupku na základě rozhodnutí správního orgánu ze dne 24. 9. 2018, které nabylo právní moci dnem 20.10.2018 s tím, že požití alkoholických nápojů nebylo nezjištěno. Žalobce porušil § 18 odst.1,§ 47odst.2 písm. a/ a odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.4. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již podruhé, když jeho první vyhovující rozsudek, stejně jako potvrzující rozsudek odvolacího soudu , spisová značka, , byly zrušeny k dovolání žalovaného Nejvyšším soudem ČR sp.zn. , spisová značka, . Dovolací soud sice uvedl, že odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí , spisová značka, , a na jehož základě uzavřel, že jsou dány podmínky ust. § 10 zák. 168/1999 Sb. pro regresní nárok pojišťovny které na danou věc dopadá, je v obecné rovině správný, judikatorní závěry je však třeba poměřovat se skutkovými okolnostmi v této konkrétní souzené věci a s přihlédnutím ke specifikům tohoto skutku je interpretovat a následně aplikovat. Odvolací soud, ačkoliv některé závěry judikatury dovolacího soudu v souvislosti s uplatňováním regresního postihu citoval, neposoudil naplnění podmínek pro jeho uplatnění se zřetelem na konkrétní (shora uvedené) okolnosti případu, nýbrž jen obecně deklaroval, v jakých případech lze právo na postih přiznat. Odvolací soud měl tedy posoudit, zda chování žalovaného po dopravní nehodě ztížilo možnosti řádného vyšetření pojistné události pojistitelem i z pohledu důvodů, pro které může pojistitel uplatit vůči žalovanému (pojištěnému) regresní nárok s tím, že pouhá skutečnost, že žalovaný z místa nehody odjel a nenahlásil ji a priori nezakládá právo žalobkyně jako pojistitele na náhradu toho, co za něj plnila.5. Soud prvního stupně tedy věc znovu projednal a po provedeném rozsáhlém dokazování shledal nárok žalobkyně opětovně důvodným. Vyšel ze stejných skutkových závěrů a na danou věc aplikoval § 10 odst. 1 písm. b/ a c / zák. č. 168/1999 Sb. účinného v rozhodné době a uzavřel, že žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný6. b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění,7. c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.8. Žalovaný porušil svým jednáním, kdy neprodleně nezastavil vozidlo rovněž ust. § 47 odst. 2 zák. o silničním provozu. Soud prvního stupně neposuzoval regresní nárok z hlediska požití alkoholických nápojů žalovaným před nehodou, neboť tato skutečnost nebyla v řízení přes znalecké zkoumání prokázána. Soud prvního stupně uzavřel, že byly naplněny podmínky postižního práva žalobkyně, když byla naplněna nejen podmínka neohlášení nehody a opuštění místa dopravní nehody, ale rovněž podmínka ztížení šetření pojistné události. Žalovaný totiž v řízení soudu netvrdil ani neprokázal žádný zřetele hodný důvod dle § 10 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy zřetele hodným důvodem by mohlo být ohrožení života nebo zdraví (nikdo ze spolujezdců zraněn nebyl), riziko velké a nenavratitelné finanční ztráty či rodinné nebo zdravotní důvody na straně viníka dopravní nehody (žalovaný se naopak šel bavit do baru a pít alkohol, ačkoli měl možnost i čas zůstat na místě dopravní nehody nebo se tam vrátit). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.9. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Poté, co shrnul závěry soudu prvního stupně namítal, že ani jeden z postižných důvodů v daném případě nebyl naplněn. Pokud jde o ust. § 10 odst. 1 písm. b/ zák. č. 168/1999 Sb., musí být naplněna podmínka porušení povinnosti, a dále podmínka ztížení či dokonce znemožnění šetření nehody. Pojistitel tak v řízení musí prokázat, v čem v daném konkrétním případě bylo šetření ztíženo, následky porušení povinnosti tak musejí vyvolat určité kvalitativní následky. Soud sice uvádí obecně, jak může porušení povinnosti šetření nehody ztížit, v této konkrétní věci však byl zjištěn mechanismus nehody, technický stav vozidla, osoba řidiče i její stav v době nehody. Pouhá skutečnost, že viník nehody tuto neohlásil bez splnění druhé podmínky tedy nemůže být důvodem pro regresní nárok žalobkyně. Pokud jde o § 10 odst. 1 písm. c/ zák., tedy že viník nehody bez zřetele hodného důvodu z místa nehody ujel, i zde je třeba současného naplnění druhé podmínky, a sice ztížení šetření. Ani zde však druhá podmínka naplněna nebyla. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.10. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Zabývala se závěry znaleckého posudku ohledně požití alkoholických nápojů žalovaného před nehodou, ke konkrétním odvolacím námitkám žalovaného žádné vyjádření nepodala.11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení ( § 212, § 212a odst. 1,5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.12. Soud prvního stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci a věc správně posoudil i po právní stránce. Odůvodnění jeho rozhodnutí je velmi podrobné a přesvědčivé, zcela odpovídá ust. § 157 odst. 1 a § 132 o.s.ř. Odvolací soud se s jeho závěry ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje.13. Jako v případě původního dovolacím soudem zrušeného rozhodnutí odvolacího soudu má odvolací soud za to, že v dané věci bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že dopravní nehoda byla zaviněna žalovaným, za toto jednání bylo postiženo v přestupkovém řízení, když v trestním řízení ale ani v nyní probíhajícím civilním řízení znaleckým posudkem nebylo prokázáno, že by před jízdou požil alkoholické nápoje. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalovaný porušil svým jednáním ust. § 47 odst. 2 písm. a/ a odst. 5 písm. a ve spojení s odst. 4 zák. š. 361/2000 Sb., když neprodleně nezastavil vozidlo, z místa nehody ujel, dopravní nehodu neohlásil a na místě nehody nesetrval do příchodu , orgán, . V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně plnila poškozeným celkem částku 496 107 Kč, a to za opravu obou poškozených vozidel , nazev, a , nazev, , a dále provozovateli vozidla , nazev, za nájem náhradního vozidla po dobu opravy, což vyplývá z faktur, které byly k důkazu provedeny před soudem prvního stupně. Takovéto prokázání výše škody je zcela dostatečné pro posouzení nároku, a je zcela nadbytečné provádět další dokazování, proto soud prvního stupně nepochybil, když k návrhu žalovaného další dokazování neprováděl. Podle konstantní judikatury, např. rozhodnutí Nevyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 3266/2010 totiž postižní právo pojistitele podle ust. § 10 zák. č. 168/1999 Sb. je originárním právem na náhradu toho, co plnil a předpoklady tohoto nároku stanoví jen ust. § 10 zák. Nelze je tedy doplňovat dalšími předpoklady odpovědnosti za škodu. Plnila- li tedy žalovaná žalovanou částku, což prokázala, není namístě výši nároku dále zjišťovat. Ttento názor vyslovil odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí a dovolací soud k dovolání žalovaného shora citovaným rozhodnutím shledal dovolání ohledně této otázky nepřípustným, proto tato otázka byla již vyřešena s konečnou platností.14. Pokud jde o otázku, ve které dovolací soud shledal dovolání žalovaného přípustným, a sice vyřešení otázky naplnění tzv. druhé podmínky vzniku regresního nároku, spočívající ve ztížení či znemožnění šetření pojistné události pojistitele, kterou podle závěrů nejvyššího soudu odvolací soud (a potažmo i soud prvního stupně) vyřešil v rozporu se