14 Co 268/2025-62 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 437 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku [výrok I], ohledně částky 7 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 31 937 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení žalobu zamítl [výrok II] a konečně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 350 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , advokátky, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku [výrok III].2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 31 937 Kč s příslušenstvím coby zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, [dále též „posuzované řízení“]. Posuzované řízení trvalo 5 let, věc byla projednávaná opakovaně na třech stupních, v řízení docházelo k průtahům. Předmět posuzovaného řízení byl pro žalobkyni významný, a to po ekonomické stránce, neboť se domáhala odškodnění nákladů vynaložených v souvislosti s nesprávnými úředními postupy a opakovaným rušením správních rozhodnutí v řízeních o udělení oprávnění k provozování , místo, . Základní částku 60 000 Kč proto žalobkyně navýšila o 40 %, neboť se na průtazích sama nepodílela, věc nebyla složitá a soud rozhodující na I. stupni k věci nepřistupoval s náležitou péčí. Nárok na zadostiučinění ve výši 84 000 Kč žalobkyně u žalované předběžně uplatnila, žalovaná jí však ve stanovisku ze dne 23. 1. 2025 přiznala toliko 52 063 Kč. Podanou žalobou se proto žalobkyně domáhala doplatku ve výši 31 937 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2025 do zaplacení.3. K výslovnému dotazu soudu I. stupně se žalobkyně domáhala odškodnění nepřiměřené délky odškodňovacího řízení právě za dobu od 7. 10. 2019 do 3. 10. 2024.4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, již uhrazenou částkou 52 063 Kč byla nemajetková újma žalobkyně zcela odškodněna.5. Soud I. stupně zjistil, že v řízení, vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, [dále jen také “OS , adresa, ”] pod sp. zn. , spisová značka, , se žalobkyně žalobou podanou 7. 10. 2019 domáhala proti České republice – , orgán, zaplacení částky 64 557 Kč s příslušenstvím coby náhrady škody představované náklady na právní zastoupení ve správním řízení o žádosti o udělení oprávnění k provozování , místo, pro , Předmět, , které vynaložila v důsledku nezákonného postupu správních orgánů a správních soudů. Při 1. jednání, které se konalo až dne 11. 5. 2021, OS , adresa, po provedeném dokazování vyhlásil rozsudek, kterým žalobu zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalované České republice – , orgán, na náhradě nákladů řízení 600 Kč. Dne 18. 11. 2021 byl spis předložen odvolacímu Městskému soudu v , adresa, k rozhodnutí o odvolání žalobkyně. Při odvolacím jednání dne 26. 1. 2022 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek ve věci samé potvrzen, byla změněna výše náhrady nákladů řízení před OS , adresa, na 900 Kč a žalobkyni byla dále uložena povinnost zaplatit na nákladech odvolacího řízení 900 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem OS , adresa, o neexistenci škody na straně žalobkyně, neboť náklady právního zastoupení za žalobkyni uhradil subjekt , právnická osoba, , žalobkyni tak vznikl nový dluh vůči , právnická osoba, , přičemž se jedná o dluh vůči třetí osobě, která nebyla účastníkem předmětného správního řízení, není proto odškodnitelný v režimu OdpŠk, a dále se jedná o náklady řízení před správním soudem, o nichž bylo v soudním řízení správním již rozhodnuto. Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně svým rozsudkem ze dne 24. 4. 2023 zrušil rozsudky soudů obou stupňů v rozsahu zamítnutí žaloby ohledně 59 774 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu vrátil věc OS , adresa, k dalšímu řízení a ve zbytku dovolání odmítl. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky, která v jeho rozhodování dosud nebyla řešena, a to zda je dle § 31 odst. 1 OdpŠk možné uplatnit jako součást náhrady škody náklady, které za poškozeného uhradila třetí osoba, vůči které vznikl poškozenému odpovídající závazek či které poškozený odpovídající částku následně uhradil, a to z titulu dohody s touto osobou či z titulu bezdůvodného obohacení. Dovolací soud neshledal právní závěr soudů nižších stupňů o neodškodnitelnosti takového dluhu vůči třetí osobě správným. Před OS , adresa, následně probíhala jednání dne 15. 2. 2024, dne 21. 3. 2024 a 6. 6. 2024, při kterých žalobkyně doplňovala svá tvrzení a bylo prováděno rozsáhlejší dokazování listinami a správními a soudními spisy, přičemž žalobkyně byla dále vyzývána k doložení provedení celé řady účtovaných úkonů právního zastoupení. Při jednání dne 13. 6. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo České republice – , orgán, uloženo zaplatit žalobkyni 51 546 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 8 228 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta a žalobkyni bylo na náhradě nákladů řízení přiznáno celkem 36 779,20 Kč. Všechny náklady právního zastoupení ve správním řízení byly shledány účelně vynaloženými v souvislosti s nesprávným úředním postupem, žalobkyni nebyly přisouzeny jen náklady řízení před správním soudem, neboť o jejich náhradě bylo správními soudy rozhodnuto. O následném odvolání České republiky – , orgán, rozhodl odvolací Městský soud při jednání dne 3. 10. 2024, rozsudek OS , adresa, ve vyhovujícím výroku ohledně částky 41 866 Kč s příslušenstvím změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá, jinak jej ve vyhovujícím výroku potvrdil a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – , orgán, na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 2 244 Kč. Dle odůvodnění rozsudku Městského soudu v , adresa, byly v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem vynaloženy toliko náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 9 680 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 7. 11. 2024.6. Z předžalobní komunikace stran soud I. stupně dále zjistil, že žalobkyně žalovaný nárok u žalované předběžně uplatnila dne 27. 11. 2024 a že žalovaná ve stanovisku ze dne 23. 1. 2025 žádost shledala důvodnou s tím, že adekvátním finančním zadostiučiněním je částka 52 063 Kč, kterou žalobkyni dne 27. 1. 2025 uhradila.7. Ze sdělení , právnická osoba, soud I. stupně zjistil, že kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v České republice za roky 2011 až 2024 celkem 62,75 %.8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně zejména dle § 1, § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“].9. Soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo od podání žaloby 7. 10. 2019 do 7. 11. 2024, kdy 2. rozsudek odvolacího Městského soudu nabyl právní moci, celkem 5 let a 1 měsíc. Zejména s ohledem na nedůvodnou nečinnost v řízení před OS , adresa, , a to v souvislosti s výzvou žalobkyni k odstranění vad žaloby, s přeposíláním vyjádření žalované strany žalobkyni, v souvislosti s 2. výzvou k odstranění vad žaloby, v souvislosti s předložením věci odvolacímu Městskému soudu v , adresa, k rozhodnutí o odvolání, v souvislosti s nařízením jednání po vrácení věci od Nejvyššího soudu, v souvislosti s neúčelným jednáním dne 15. 2. 2024, které nebylo řádně připraveno, a v souvislosti s pozdním vyžádáním spisu správního soudu, shledal soud I. stupně zjištěnou délku řízení nepřiměřenou, ač se jednalo o řízení složitější. Žalobkyně sama se na délce řízení významněji nepodílela a význam předmětu řízení byl pro ni standardní. Soud I. stupně proto uzavřel, že je odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu dán a že nemajetkovou újmu žalobkyně je namístě odškodnit finančním zadostiučiněním.10. Při výpočtu odpovídajícího zadostiučinění soud I. stupně vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [dále jen „Stanovisko“], a to z částky na spodní hranici rozpětí, neboť délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená, nikoliv však extrémní. Rozpětí, stanovené Stanoviskem ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, však nepovažoval již za odpovídající stávajícím poměrům v České republice. Při znalosti judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle které inflace nemá na výši poskytovaného zadostiučinění vliv, přesto uvážil, že nelze na zjištěnou změnu ekonomických poměrů, ke které došlo v 14 letech od vydání Stanoviska, nereagovat při poskytování přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřeně dlouhým řízením. Nemajetkovou újmu lze toliko odčinit a přiznané zadostiučinění by mělo poškozenému poskytnout zdroj k pořízení něčeho penězi ocenitelného, co by mu přineslo určitou „dávku radosti“ a co by bylo způsobilé alespoň částečně utrpěnou újmu odčinit. V