14 Co 99/2024-231 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I řízení částečně co do zaplacení částky 176 000 Kč zastavil, výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 47 501,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 1. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176 000 Kč od 10. 1. 2023 do 1. 2. 2023, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku, výrokem III zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14 000 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 1. 2022 do zaplacení, částku 1 776 498,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 223 501,50 Kč od 10. 1. 2022 do 9. 1. 2023, výrokem IV žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím, jež mu měla vzniknout nepřiměřeně dlouhým řízením o zaplacení částky 2 386 852,10 Kč s příslušenstvím vedeným Krajským soudem v , místo, (dále jen „krajský soud“) pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „namítané řízení“), a částky 14 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové újmy, kterou spatřoval v tom, že v namítaném řízení byl řešen požadavek na doplatek ceny díla spočívajícího v rekonstrukci jeho rekreačního objektu, v němž podnikal a který nemohl jako nezkolaudovaný užívat pro jeho vady, po celou dobu řízení byl v nejistotě, zda uplatněný požadavek na doplatek ceny díla je po právu, a pod tíhou situace byl nucen sám na sebe podat návrh na povolení oddlužení, které mu bylo povoleno. V průběhu insolvenčního řízení bylo přistoupeno k prodeji onoho rekreačního střediska, na němž záviselo žalobcovo podnikání. Nemajetkovou újmu představuje odhadní cena tohoto střediska.3. Žalovaná učinila nesporným předběžné uplatnění nároku s tím, že v jeho rámci žalobci poskytla zadostiučinění za nepřiměřenou délku namítaného řízení ve výši 176 000 Kč. Uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy neshledala důvodným pro absenci příčinné souvislosti mezi nepřiměřenou délkou namítaného řízení a tvrzenou škodou.4. Při jednání konaném , datum, vzal žalobce žalobu částečně – ohledně částky 176 000 Kč zpět.5. Soud I. stupně proto řízení ohledně této částky dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. zastavil.6. Soud I. stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce žalobou uplatněné nároky předběžné u žalované uplatnil 9. 7. 2022 a žalovaná mu dne 1. 2. 2023 vyplatila částku 176 000 Kč, a to na účet insolvenčního správce, který ji po vyjádření insolvenčního soudu dne 11. 4. 2023 vyplatil žalobci.7. Žalobce podal 4. 2. 2022 ke Krajskému soudu v , místo, insolvenční návrh spojený s návrhem na oddlužení, ve kterém uvedl, že je v platební neschopnosti, neboť má pohledávky po splatnosti ve výši 864 044,45 Kč, 1 688 033,97 Kč, 1 226 625,07 Kč a ve vztahu ke , právnická osoba, ve výši 9 910 722 Kč, celková výše těchto pohledávek včetně příslušenství přesahuje 13 500 000 Kč. Usnesením Krajského soudu v , místo, ze dne 8. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , byl zjištěn úpadek žalobce a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Dle zprávy insolvenčního správce činí celková výše přihlášených pohledávek 13 696 127,83 Kč a hodnota nemovitostí žalobce zjištěná znaleckým posudkem činí 14 000 000 Kč. Krajský soud v , místo, usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. , spisová značka, , schválil oddlužení žalobce plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty s tím, že pohledávky věřitelů v průběhu příštích tří let budou uspokojeny ze 78,75 %, a to za předpokladu, že nedojde ke změně v majetkových a osobních poměrech dlužníka. Nemovité věci měly být původně zpeněženy mimo dražbu, ale nepodařilo se je zpeněžit, neboť nebyl nalezen zájemce o jejich koupi. Bylo proto rozhodnuto o jejich zpeněžení prostřednictvím veřejné dražby.8. Soud I. stupně stran průběhu namítaného řízení v bodě 6 odůvodnění napadeného rozhodnutí popsal, jaká skutková zjištění učinil ze spisu krajského soudu sp. zn. , spisová značka, . Pro účely odvolacího řízení pak odvolací soud na tato správná skutková zjištění soudu I. stupně pro stručnost odkazuje.9. Na základě těchto skutkových zjištění pak soud I. stupně po skutkové stránce uzavřel, že řízení trvá od doručení žaloby zde žalobci dne 27.4.2007 do vyhlášení rozsudku v této věci, tj. do 15. 11. 2023, celkem 16 let a 6 měsíců.10. Po právní stránce soud I. stupně věc posuzoval dle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1, § 14, § 15 odst. 2, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) i Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, 30 Cdo 3331/2011, 30 Cdo 35/2012).11. Soud I. stupně shora zjištěnou délku namítaného řízení posuzoval z hlediska kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž shledal naplnění odpovědnostního titulu spočívajícího v nesprávném úředním postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Presumovanou újmu tím žalobci způsobenou považoval za nutné odškodnit formou peněžního zadostiučinění s tím, že konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení se nejeví jako dostačující prostředek nápravy.12. Základní částku zadostiučinění soud I. stupě stanovil ve výši 20 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky trvání řízení v poloviční výši). Vysvětlil, že tato částka představuje horní hranici rozmezí výše peněžitého zadostiučinění nastaveného konstantní judikaturou pro poměry České republiky a vyhovuje požadavku přiměřenosti odškodnění dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) (tj. výše odškodnění přiznávaného vnitrostátním orgánem představuje asi 45% částky, kterou by přiznal ESLP sám), k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 a rozhodnutí ESLP ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01. Na tomto pozadí shledal žalobcem požadovanou základní částku odškodnění ve výši 150 000 Kč za 1 rok řízení nepřiměřenou.13. Soud I. stupně stran možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 - dále jen „Stanovisko“, které byly zformulovány s ohledem na rozhodovací praxi ESLP, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1433/2010, 30 Cdo 3171/2018 (s ohledem na ekonomický růst), sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, 30 Cdo 2989/2011, 30 Cdo 3331/2012, 30 Cdo 5760/2017 (s ohledem na znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změny kursu měny) a sp. zn. 30 Cdo 1153/2019 (s ohledem na změnu životní úrovně).14. Základní částku zadostiučinění soud I. stupně tedy vyčíslil částkou 310 000 Kč.15. Následně tuto částku upravoval ve vztahu k jednotlivým kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009).16. Ve vztahu ke kritériu složitosti řízení ji ponížil o 30 % pokud jde o složitost věci samu o sobě, neboť řízení shledal složité jak po stránce právní, skutkové, tak i procesní, a o 10 % pokud jde o složitost danou počtem instancí.17. Žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, a proto soud I. stupně ve vztahu ke kritériu jednání poškozeného základní částku nijak neupravoval.18. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánů veřejné moci soud I. stupně základní částku navýšil o 10 % s tím, že k tíži státu shledal zrušení druhého (z důvodu neposkytnutí poučení dle § 118a o.s.ř. účastníkům) a třetího (krajský soud zatížil řízení vadou, neboť nepostupoval podle závazného názoru odvolacího soudu stran zjištění výše slevy z ceny díla pro vady) rozhodnutí krajského soudu a nekoncentrovaný postup při stanovení termínů jednání a odročování jednání. V této souvislosti však zdůraznil, že rozhodnutí ve věci nebyla protichůdná, od prvního rozhodnutí odvolacího soudu byla zaměřena na posouzení vad díla, jejich vlivu na dokončení díla a na stanovení slevy z ceny díla.19. Pokud jde o význam namítaného řízení pro žalobce, neshledal jej typově zvýšeným s ohledem na předmět řízení ani s ohledem na, Anonymizováno, zdravotní stav žalobce. Žalobce totiž tvrzený nepříznivý zdravotní stav soudu v namítaném řízení nedoložil ani nežádal o přednostní vyřízení věci z tohoto důvodu. Jelikož soud v namítaném řízení nevěděl, že by žalobce byl osobou s nepříznivým zdravotním stavem, nemohl k němu takto přistupovat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 802/2011). Nepřiměřená délka namítaného řízení nebyla příčinou toho, že žalobce nemohl svou nemovitost užívat. Příčinou této skutečnosti bylo jednání zhotovitele, který zatížil dílo vadami, a absence kolaudační