15 Co 412/2024-67 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I.), žalobu o uložení povinnosti omluvit se žalobci přípisem datovaným a podepsaným oprávněnou osobou ve znění: „, právnická osoba, se omlouvá , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , že správní řízení vedené , název, , pod sp. zn. , č. účtu, , název, odvolacím orgánem , právnická osoba, pod sp. zn. , číslo, , a řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, (správně 6 , právnická osoba, /2022 – pozn. odvolacího soudu), bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení základního práva žadatele na spravedlivý proces v jeho časové dimenzi.“ (výrok II.) a žalobu o uložení povinnosti omluvit se žalobci na internetových stránkách žalované https: //www.mdcr.cz, a to zveřejněním omluvy stejného znění po dobu minimálně 2 měsíců (výrok III.). Současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok IV.).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, jíž se žalobce domáhal dle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního řízení vedeného , název, , Odborem dopravních agend pod sp. zn. , č. účtu, , název, , na které navazovalo soudní řízení správní. Nárok byl dle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn u , název, dne , datum, . Ministerstvo v dopise ze dne , datum, konstatovalo porušení práva a žalobci se omluvilo, odmítlo však poskytnout finanční kompenzaci. Konstatování porušení práva a omluva byly formulovány následujícím způsobem: „Ministerstvo proto konstatuje, že správní řízení S-, číslo, vedené u Magistrátu hlavního města Prahy jako správního orgánu I. stupně, u , právnická osoba, , jako odvolacího orgánu pod sp. zn. , číslo, a dále řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. , číslo, , jehož byl žadatel účastníkem, bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení práva žadatele na spravedlivý proces, za což se Ministerstvo omlouvá.“3. Žalovaná v řízení argumentovala nepatrným významem namítaného přestupkového řízení pro žalobce, který dovozovala zejména ze skutečnosti, že sankci, která byla žalobci uložena, žalobce sám nehradil, ale byla hrazena z účtu jeho právního zástupce - advokáta, na němž byly uloženy peněžní prostředky patřící společnosti Uber B.V. Délka řízení byly žalobci ku prospěchu, neboť došlo k zániku odpovědnosti žalobce za přestupky dle § 35 odst. 1, písm. e) zákona č. 111/1994 Sb. a v odvolacím řízení tak byla snížena pokuta ze , částka, na , částka, , neboť byla uložena za jeden přestupek, který byl hodnocen jako nejzávažnější. Následně byla i tato pokuta zrušena, protože správní soud dovodil, že žalobce byl za totožné jednání pokutován jako řidič vozidla. Vlivem plynutí častu tak byla žalobci namísto , částka, uložena pokuta ve výši , částka, . Žalobce patřil do skupiny osob, která systematicky neplnila povinnosti plynoucí ze zákona o silniční dopravě, tudíž uplatněním práva na náhradu újmy v penězích nedošlo k výkonu subjektivního práva, nýbrž k jeho zneužití.4. Soud I. stupně vyšel z následujících zjištění o průběhu namítaného řízení: Správní řízení bylo zahájeno na základě výsledků kontoly provedené dne , datum, kontrolním pracovníkem Magistrátu hlavního města Prahy. Dne , datum, bylo vydáno oznámení o zahájení řízení o přestupku podle ust. § 35 odst. 1, písm. e) a § 35 odst. 2, písm. n) a písm. m) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kterého se měl žalobce dopustit tím, že v rozporu s § 21 odst. 3 písm. b), písm. c), bod 1, bod 2 a písm. d) zákona o silniční dopravě nezajistil, aby při poskytování přepravy dne , datum, od 10:50 hod. do 11:50 hod. na trase , adresa, , bylo vozidlo taxislužby , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, viditelně a čitelně označeno 1) střešní svítilnou žluté barvy s nápisem TAXI, 2) jménem a příjmením dopravce na vozidle, a dále vybaveno 3) měřící soustavou taxametru splňující požadavky dle právního předpisu a 4) aktuálním výpisem z evidence vozidel taxislužby. Oznámení bylo doručeno zástupci žalobce advokátovi , Jméno advokáta, (který podal již námitky do kontrolních zjištění a jemuž byla udělena plná moc dne , datum, ). Dne , datum, správní orgán I. stupně informoval žalobce (jeho zástupce) o ukončení dokazování, poskytl mu lhůtu k seznámení s podklady rozhodnutí. Tentýž den se žalobce ve věci vyjádřil (prostřednictvím zástupce). Dne , datum, bylo vydáno rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z uvedených 4 přestupků a byla mu uložena pokuta ve výši , částka, a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši , částka, . Žalobce se prostřednictvím svého zástupce proti rozhodnutí odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto dne , datum, . Prvostupňové rozhodnutí bylo ohledně přestupků 1), 2) a 4) zrušeno a řízení v této věci bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty, ohledně přestupku 3) bylo rozhodnutí změněno tak, že uložená pokuta byla snížena na částku , částka, . Žalobce se žalobou podanou dne , datum, (žaloba byla sepsána , Jméno advokáta, , advokátem) u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí správního orgánu v té části, v níž nebylo řízení zastaveno. Žalobce byl dne , datum, vyzván k zaplacení soudního poplatku, který obratem zaplatil. Dne , datum, se , název, vyjádřilo k žalobě. Městský soud v Praze ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, pod č. j. , číslo, , jímž žalobou napadenou část rozhodnutí , název, zrušil a věc vrátil tomuto ministerstvu k dalšímu řízení. Správní soud uzavřel, že za týž skutek byl již žalobce potrestán jako řidič a nelze mu proto trest uložit znovu; k nabytí právní moci předchozího „odsouzení“ přitom došlo za odvolacího řízení. , název, proto vydalo dne , datum, rozhodnutí, jímž byla i zbylá část prvostupňového rozhodnutí správního orgánu zrušena a řízení zastaveno; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Žalobce se řízení osobně neúčastnil v žádném jeho stádiu.5. Soud I. stupně nepokládal za relevantní skutečnost, z jakých prostředků byla uhrazena pokuta uložená žalobci, proto zamítl návrh důkazní návrhy žalované ve vztahu k této skutkové otázce.6. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, věta třetí a odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti. Konstatoval, že pro namítané správní řízení a na něj navazující soudní řízení správní platí čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 206/2009 Sb. (dále jen „Úmluva“). Podle tohoto článku má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích, nebo o oprávněnosti jakéhokoliv , podezřelý výraz, proti němu. Při podřazení řízení pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy využil závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. II ÚS 570/20. Předmětné přestupkové řízení včetně navazujícího soudního řízení správního, jehož celkovou délku zákon nestanoví, tedy musí být skončeno v přiměřené lhůtě, resp. účastník řízení má právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy (a rovněž dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Soud I. stupně proto při úvaze o existenci tvrzeného odpovědnostního vztahu vycházel ze zásad vyjádřených ohledně základních otázek souvisejících s takovým typem odpovědnosti státu ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“) a v navazující judikatuře.7. Řízení trvalo 4 roky, 5 měsíců a 19 dnů a soud I. stupně dovodil, že tato doba překračuje dobu nezbytně potřebnou pro takové řízení. Dle soudu I. stupně tedy v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1, věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. a k porušení práva žalobce na rozhodnutí v přiměřené lhůtě dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Při posuzování kritérií vymezených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb. konstatoval, že doba trvání řízení nebyla přiměřená složitosti věci (věc nebyla skutkově, hmotněprávně či procesně složitá), žalobce se na celkové délce řízení nijak nepodílel, délka řízení přesahující 4 roky a 5 měsíců byla způsobena nekoncentrovaným postupem Ministerstva dopravy a Městského soudu v Praze (dlouhodobou nečinností těchto dvou státních orgánů); význam předmětu řízení pro žalobce pak zhodnotil jako nízký (z dále uvedených důvodů).8. Soud I. stupně presumoval vznik nemajetkové új