15 Co 421/2024-45 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. za dobu od 2. 5. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II.).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu, kterým se žalobce dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, domáhal peněžní kompenzace za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním pro zločin podvodu podle ust. § 209 odst. 1 a 4, písm. d) trestního zákona (spáchaného formou spolupachatelství s , jméno FO, ), které bylo vedeno před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a které bylo ukončeno zprošťujícím rozsudkem.3. Nárok na náhradu nemajetkové újmy byl žalobcem dle ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. uplatněn u , orgán, . , orgán, v dopise ze dne 30. 4. 2024 konstatovalo, že zahájení trestního řízení proti žalobci potřeba pokládat za vydání nezákonného rozhodnutí, a omluvilo se žalobci „za zásah do všech sfér jeho osobnosti, k němuž došlo trestním stíháním vedeným proti jeho osobě před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a za nemajetkovou újmu, jež mu tímto zásahem byla způsobena“. Odmítlo však nemajetkovou újmu odškodnit finančně.4. Soud I. stupně vyšel z následujích zjištění: Usnesení o vznesení obvinění bylo žalobci doručeno dne 24. 11. 2021. Žalobce proti usnesení podal stížnost, která byla státním zástupcem zamítnuta. Trestní stíhání bylo vedeno pro trestný čin se sazbou 2-8 let odnětí svobody. Dne 28. 7. 2022 byla Obvodnímu soudu pro , adresa, podána obžaloba s návrhem na uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem. Hlavní líčení se konala v době od 16. 1. 2023 do 27. 4. 2023 a skončila zprošťujícím rozsudkem (se závěrem, že nebylo prokázáno, že by se žalobce vědomě podílel na protiprávním jednáním spoluobžalované , jméno FO, , jímž byl majetkově poškozen mentálně handicapovaný , jméno FO, ). Odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku bylo odvolacím soudem zamítnuto dne 28. 8. 2023. Žalobce byl a je bezúhonný. Nebylo prokázáno (ani tvrzeno, přestože žalobce byl poučen dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), že by v důsledku trestního stíhání došlo k nějakým významným zásahům do žalobcovy osobnostní nebo pracovní sféry.5. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 1 odst. 1, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Dovodil existenci všech tří podmínek vzniku odpovědnosti státu za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu (stejně jako oba účastníci). Za nezákonné rozhodnutí pokládal v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990 sp. zn. 1 Cz 6/90, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č.o 35/1991, a rozsudek ze dne 31. 3. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1487/2001) zahájení trestního stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci imateriální újma v důsledku předmětného trestního stíhání v základní rovině vznikla. Zabýval se i tím, do jaké míry byla naplněna judikatorně vymezená kritéria, která pravidelně indikují rozsah způsobené nemajetkové újmy tohoto druhu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Vzal v úvahu povahu předmětné trestní věci (výši hrozícího trestu odnětí svobody 2-8 let), délku trestního řízení (1 rok a 9 měsíců), následky způsobené, Anonymizováno, trestním řízení v osobní sféře poškozeného žalobce (žádné) a přihlížel i k okolnostem, které trestní stíhání poškozeného žalobce provázely (žalobce fakticky nebyl ohrožen uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody – po podání obžaloby; žalobce byl prvním rozhodnutím soudu obžaloby zproštěn, přičemž odvolání státního zástupce bylo zamítnuto). Protože osobnostní a pracovní sféra žalobce nebyla trestním stíháním významněji dotčena (žalobce to přes poučení soudu ani netvrdil), došel k závěru, že adekvátním odškodněním je morální zadostiučinění, které již bylo žalovanou poskytnuto. Proto byl požadavek na finanční kompenzaci zamítnut.6. Soud I. stupně přitom poukázal na dva obdobné případy projednávané u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , kde bylo shledáno dostatečným obdobné morální odškodnění (konstatování porušení práva a omluva) za trestní stíhání pro trestný čin se stejnou trestní sazbou, trvající obdobně krátkou dobu, přičemž nebyly prokázány zásahy do osobnostní a profesní sféry stíhaných, tamních poškozených.7. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně přiznal úspěšné žalované proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč. Přiznaná částka představuje 3× paušální náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za úkony: sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu I. stupně dne, Anonymizováno, 10. 9. 2024 a příprava na tuto účast.8. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že bude vyhověno žalobnímu návrhu na poskytnutí finančního zadostiučinění. Vytkl soudu I. stupně chybná skutková zjištění, která měla za následek vydání rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení. Žalobce zdůraznil, že trestní řízení samotné je vzhledem ke svému charakteru třeba považovat za zásah do nemajetkové sféry stíhané osoby. Aktuální judikatura Ústavního soudu uznává, že každý, kdo je obviněn ze spáchání trestného činu, má z probíhajícího trestního řízení významné potíže. Žalobce je přesvědčen, že i nemajetková újma způsobená trestním řízením v základní rovině má být odškodněna finančně. V posuzovaném případě je finanční odškodnění přiléhavé i proto, že žalobce byl ze strany státního zástupce bezdůvodně kriminalizován. Policejní orgán trestní věc žalobce odložil; k obdobnému závěru posléze došly oba soudy. Žalobce byl přibrán v trestním řízení jako spolupachatel, ačkoliv byl fakticky stejnou obětí jako poškozený; žalobce přišel o peníze, které do koupě bytu vložil. Státní zástupce vynaložil značné úsilí ve snaze o odsouzení žalobce za závažný trestný čin. Obhajoba žalobce byla od zahájení trestního řízení stejná, žalobce uváděl, že se žádného trestného činu nedopustil. Morální odškodnění, které bylo poskytnuto, je v posuzovaném případě neúměrné libovůli státního zástupce. Nejednalo se ani o bagatelní věc, ani o stav, kdy by byla důkazní situace nejasná. V průběhu trestního řízení byly důkazy setrvalého obsahu; pokud by tyto důkazy shromážděné v přípravném řízení státní zástupce prošel, musel by dojít k závěru, že žádný trestný čin žalobcem spáchán nebyl.9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.10. Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a došel k závěru, že odvolání důvodné není.11. Soud I. stupně opatřil dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve věci a jeho zjištění odpovídají obsahu spisu o řízení vedeném před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Soud I. stupně nijak nepochybil, pokud nezjistil, že žalobce byl v předmětném trestním řízení bezdůvodně kriminalizován. Tvrzení žalobce v odvolání o jeho zjevné bezdůvodné kriminalizaci (postupem státního zástupce) neodpovídají průběhu trestního řízení, který zachycuje obsah trestního spisu. Žalobcovo trestní stíhání se naopak jevilo racionálním, a to i ve fázi řízení před soudem. Stačí připomenout, že žalobce získal za mimořádně výhodnou cenu od mentálně handicapovaného poškozeného (jenž byl posléze omezen ve svéprávnosti) do vlastnictví byt, přičemž převodní transakci provázela řada nikoliv běžných okolností. Žalobce s poškozeným, který (jak bylo později zjištěno) nebyl schopen právně jednat pro duševní poruchu, uzavřel postupně celkem tři právní jednání (jejichž konečným výsledkem bylo, že poškozený byl žalobcem ze svého bytu vyklizen, aniž by za „ztrátu bytu“ získal nějakou protihodnotu, natož protihodnotu adekvátní). Nestandardní byl i způsob, jakým byla žalobci výhodná investiční příležitost nabídnuta (v lahůdkářství jej měl oslovit samotný poškozený spolu s „přítelkyní“). Běžně očekávatelným okolnostem při pořízení bytové jednotky konečně neodpovídá ani smluvený způsob postupné úhrady kupní ceny poškozenému (zápočtem dluhu z půjčky poskytnuté fakticky k rukám „přítelkyně“ poškozeného , jméno FO, a v hotovosti k rukám téže osoby). Žalobce se pak ve fázi přípravného řízení proti obvinění nebránil aktivně, tj. uváděním pravdivé verze rozhodných událostí, neboť využil svého práva nevypovídat.12. Právní posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které učinil soud I. stupně, odvolací soud pokládá za zcela správné. Soud I. stupně v souladu s