16 Co 162/2025-255 — Městský soud v Praze

1. Napadeným částečným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 391 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 065,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 391 Kč s příslušenstvím představující neuhrazenou vyúčtovanou elektřinu za období od 13. 10. 2015 – 14. 10. 2016, 15. 10. 2016 – 16. 10. 2017 a 17. 10. 2017 – 4. 1. 2018 dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny ze dne 28. 1. 2015.3. Soud prvního stupně vydal částečný rozsudek pro uznání poté, co žalovaný podáním ze dne 1. 4. 2021 závazek ve výši 26 391 Kč uznal co do důvodu i výše. Měl za to, že jsou splněny podmínky uznání dle § 114b o.s.ř. a vydal rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o.s.ř. Námitku žalovaného, že dluh uznal již před zahájením soudního jednání a nárok žalobkyně zanikl z důvodu jeho oddlužení, hodnotil jako nedůvodnou. Řízení v této věci bylo zahájeno dne 11. 9. 2018, původní žalovanou byla , jméno FO, , v průběhu řízení, konkrétně v rámci jednání konaného dne 18. 12. 2020, bylo žalobkyní zjištěno, že dluh jde za žalovaným, který jej nezpochybnil, nýbrž následně písemně uznal v dubnu 2021. Insolvenční řízení žalovaného bylo zahájeno již dne 22. 6. 2020. Přihlášení pohledávek bylo možno učinit nejpozději ke dni 24. 8. 2020. Žalobkyně se však teprve 18. 12. 2020 dozvěděla, že faktickým odběratelem elektřiny byl žalovaný. Dluh tak nemohl zaniknout oddlužením žalovaného. Odkazoval-li žalovaný na listiny označené jako Uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne 24. 5. 2017 a 28. 6. 2017, jako dlužník v nich vystupuje původní žalovaná , jméno FO, , nikoliv žalovaný.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 37 065,60 Kč, sestávajíce se ze zaplaceného soudního poplatku 1 056 Kč a nákladů zastoupení advokátem představující odměnu stanovenou dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 391 Kč za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty.5. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním s odůvodněním, že soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že žalobkyně uvedla, že již 18. 12. 2020 jí bylo známo, že žalovaný je skutečným odběratelem elektřiny, nikoliv jeho manželka , jméno FO, . Tvrdil, že již dne 11. 9. 2018 bylo žalobkyni známo, že dluh žalovaný uznává a bere jej na sebe, což učinil při jednání se žalobkyní. Žalobkyně měla tak přihlásit svůj nárok v rámci insolvenčního řízení, což zmeškala. Taktéž namítá nesprávnou výši náhrady nákladů řízení, kdy v podstatě se konalo pouze jedno jednání. Výše je nepřiměřená. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá.6. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhla, aby jej odvolací soud potvrdil.7. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 4 o. s. ř., za použití § 205b o. s. ř., správnost rozsudku soudu prvního stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.8. Podle § 212a odst. 4 o. s. ř. rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v § 205b o.s.ř.9. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).10. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.11. Podle § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jestliže byly splněny předpoklady pro osvobození podle § 412a, vydá insolvenční soud rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.12. Základním předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 1 o.s.ř. je, že žalovaný nárok uzná, toto žalovaný učinil svým přípisem došlým soudu dne 8. 4. 2021, kdy uznal svůj dluh za odebranou elektřinu, avšak bez příslušenství. Soud prvního stupně tak zcela správně reagoval vydáním částečného rozsudku pro uznání.13. Pokud žalovaný namítal, že nárok žalobkyně zanikl oddlužením, kdy nebyl přihlášen do insolvenčního řízení žalovaného. Usnesením Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, , č.j. , spisová značka, , ze dne 22. 6. 2020 byl zjištěn úpadek žalovaného, bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a věřitelé byly vyzváni, aby přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení (pokud tak již neučinili) ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku, tedy do 24. 8. 2020 (pozn. poslední den lhůty dne 22. 8. 2020 sobota). Následně usnesením ze dne 12. 3. 2024, č.j. , spisová značka, , byl žalovaný osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Ze spisu se podává, že žaloba byla žalobkyní původně podána již dne 11. 9. 2018 avšak vůči žalované manželce žalovaného , jméno FO, , se kterou žalobkyně uzavřela smlouvu o sdružených službách dne 26. 1. 2015. Žalovaný při své svědecké výpovědi dne 18. 12. 2020, tedy po uplynutí lhůty k podání přihlášek do insolvenčního řízení, před soudem prvního stupně uvedl, že dluh na elektřině, který je předmětem žaloby, bere na sebe. Žalobkyně na to učinila návrh na záměnu účastníků a soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 1. 2021, č.j. , spisová značka, , připustil, aby z řízení vystoupila žalovaná , jméno FO, a na její místo nastoupil žalovaný. Pokud žalovaný tvrdil, že svůj dluh uznal vůči žalobkyni již dříve a zanikl oddlužením, tak toto má odvolací soud vyvráceno Uznáním dluhu a dohodou o splátkách mezi žalobkyní a původní žalovanou , jméno FO, ze dne 28. 6. 2017, kterou sice podepsal žalovaný, ale jako zástupce původní žalované , jméno FO, . Z této dohody se nepodává, že by žalovaný převzal dluh a chtěl jej sám uhradit. Námitka žalovaného, že nárok žalobkyně zanikl oddlužením žalovaného, neboť pohledávka žalobkyně nebyla přihlášena do insolvenčního řízení, je tak nedůvodná. Žalobkyně nemohla přihlásit svoji pohledávku do insolvenčního řízení, když o tom, že dluh, který je předmětem řízení, bere žalovaný na sebe, se dozvěděla až po lhůtě k podání přihlášek.14. V posuzované věci tak byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 1 o. s. ř., když žalovaný svůj nárok uznal, proto postupoval odvolací soud podle § 218 o. s. ř. a napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.15. Soud prvního stupně však pochybil při výpočtu náhrady nákladů řízení, kdy přiznal žalobkyni náklady zastoupení advokátem za 12 úkonů právní pomoci, včetně 12 paušálních náhrad bez bližší specifikace. S tímto odvolací soud nemůže souhlasit. Právní zástupce žalobkyně vykonal dle odvolacího soudu pouze 6 úkonů právní pomoci dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 20. 5. 2019, 18. 12. 2020 a 2. 12. 2024), dále 2 úkony právní pomoci dle § 11 odst. 2 a.t. (předžalobní výzva k plnění, účast na jednání dne 18. 9. 2019, při kterém nebylo jednáno). Odvolací soud nepřiznal ty úkony, které nelze podřadit pod úkony právní pomoci ve smyslu § 11 odst. 1 a 2 a.t. (návrh na záměnu účastníků ze dne 20. 1. 2021, předložení důkazů ze dne 21. 11.2024), a ty úkony, které považuje za neúčelné, činěné bez výzvy soudu (repliku žalobkyně k důkazům ze dne 14. 2. 2019, vyjádření ze dne 11. 5. 2021 a 27.8.2024). S výší tarifní hodnoty se ztotožnil se soudem prvního stupně (2 180 Kč). Dále přiznal 8 režijních paušálů dle § 13 odst. 4 a.t. a DPH. Nakonec soudní poplatek ze žaloby 1 056 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního tak činí 22 425 Kč. Odvolací soud tak nákladový výrok II rozsudku změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jen ohledně výše tak, že výše náhrady nákladů činí 22 425 Kč.16. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné ža