17 Co 11/2025-243 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 6. 6. 2022 domáhal na žalované zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody na zdraví – bolestného. Tvrdil, že trpící neurodegenerativním onemocněním (demyelizační etiologie) podstoupil dne 15.1.2020 v zařízení žalované implantaci totální endoprotézy kyčelního kloubu vlevo, od 23.1. do 1.2.2020 absolvoval rehabilitaci na klinice , adresa, . Při kontrole u žalované dne 19.2.2020 byla zjištěna prasklina horního konce stehenní kosti vlevo se zapadnutím endoprotézy. Žalovaná nevěnovala pozornost jeho neurodegenerativnímu onemocnění, bylo mu doporučeno chodit o dvou francouzských holích, bez nášlapu na levou dolní končetinu a byla naplánovaná jeho hospitalizace za účelem reimplantace na 22.4.2020. Dne 28.2.2020 upadl a způsobil si 6-ti úlomkovou periprotetickou zlomeninu levého femuru. Tvrdil, že postup žalované, jež navzdory zjištění fisury proximálního femuru a známému podezření na demyelinizační neurodegenerativní onemocnění žalobce, tedy v situaci zvyšující riziko pádu žalobce a potažmo i vzniku tříštivé zlomeniny stehenní kosti, kdy byl na dobu další než dva měsíce odkázán na pohyb o dvou francouzských holích, bez nášlapu na levou dolní končetinu, tedy pouze s nášlapem na končetinu pravou, paretickou, částečně ochrnutou, nepředstavuje ani splnění povinnosti zakročit na ochranu jiného, odůvodněnou povahou poměru mezi poskytovatelem zdravotní péče a pacientem, ve smyslu ustanovení § 2901 o.z., a tím spíše pak nepředstavuje ani splnění smluvní povinnosti s péčí řádného odborníka, ve smyslu ustanovení § 2645 o.z. Požadoval náhradu bolesti, kterou utrpěl v příčinné souvislosti s pádem dne 28.2.2020 a vznikem zlomeniny, ve výši 500 000 Kč.2. Žalovaná se bránila tím, že žalobci poskytovala zdravotní služby podle uznávaných postupů a pravidel lékařské vědy a nedopustila se žádného odborného pochybení, které by bylo důvodem k náhradě škody nebo nemajetkové újmy. Operace i rehabilitace u žalobce proběhla dobře, bez komplikací, při ambulantní kontrole dne 19.2.2020 byla na kontrolním rentgenovém snímku zjištěna prasklina v oblasti horního konce stehenní kosti se zapadnutím dříku kloubní náhrady, byla proto indikována revizní operace na 23.4.2020, aby mohlo proběhnout spontánní zahojení praskliny, operační ošetření bezprostředně po zjištění praskliny stehenní kosti bylo spojeno s vysokým rizikem zlomeniny stehenní kosti. Zásadní komplikací při léčbě žalobce byl jeho pád na schodech u něho doma, kterým si přivodil zavřenou zlomeninu levé stehenní kosti, a tuto skutečnost nemohli lékaři žalované předvídat, když pacient byl náležitě poučen o léčebném režimu a počínal si zřejmě neopatrně. Poskytovatel zdravotních služeb neodpovídá a nemůže odpovídat za výsledek léčby, ale pouze za náležitý odborný postup podle uznávaných postupů a pravidel lékařské vědy. Posuzovat postup lékaře je třeba vždy z pozice ex ante – tak jak se stav jevil v době, kdy lékaři rozhodovali o dalším postupu léčby, nikoliv z pozice tzv. ex post, kdy výsledek je již znám a lze vždy spekulovat o tom, že mohl být zvolen jiný postup. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2221/2011, 25 Cdo 2217/2017, 25 Cdo 3386/2018.3. Vedlejší účastník se připojil k vyjádření žalované.4. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 61 140 Kč, k rukám právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalobci uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady řízení ve výši 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro , adresa, náklady řízení ve výši 12 555 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).5. Na základě nesporných tvrzení účastníků a po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobci byla dne 15. 1. 2020 v zařízení žalované implantována totální endoprotéza kyčelního kloubu vlevo. Operace proběhla bez komplikací, následně byl žalobce převezen na Rehabilitační kliniku , adresa, , oddělení následné rehabilitační péče, kde pobýval od 23. 1. do 1. 2. 2020, dle propouštěcí lékařské zprávy byl soběstačný, samostatně schopný vertikalizace do sedu i stoje, chůze o chodítku, o 2 francouzských holích. Rehabilitace proběhla dle individuálního plánu, s dobrým efektem ve smyslu snížení intenzity aigické složky. Došlo k částečné úpravě svalové dysbalance, byly zlepšeny pohybové stereotypy, byl instruován v samostatném LTV, byl propuštěn v kardiopulmonálně kompenzovaném stabilizovaném stavu. V části diagnózy bylo také uvedeno: Disp. Na neurologii (NNF)-neurodegenerativní onemocnění, v.s. spinální svalová atrofie-progredující paraparesa DK-výrazně omezena lokomoce. Při vyšetření dne 19. 2. 2020 byla u žalobce radiologicky zjištěna fisura (prasklina) proximálního femuru (horního konce stehenní kosti) vlevo, se zapadnutím femorální komponenty implantované endoprotézy, byla doporučena chůze s oporou o 2 francouzských holích, bez nášlapu na levou dolní končetinu, klidový režim, reimplantace byla naplánována na 23. 4. 2020. Dne 28. 2. 2020 žalobce v noci doma upadl, způsobil si 6-ti úlomkovou periprotetickou zlomeninu levého femuru, téhož dne byl přijat do nemocnice , adresa, , dne 2. 3. 2020 byl operován.6. Dle znaleckého posudku č. , číslo, , ze dne 20. 7. 2023 a výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, specializace traumatologie, vzhledem k potížím žalobce (bolesti, omezená hybnost) a k RTG nálezu/coxarthroza IV. stupně, byla indikace k provedení totální endoprotézy kyčle naprosto správná. Znalost neurologického onemocnění by byla vhodná k plánování pooperační rehabilitace, na rozhodnutí o provedení operace neměla vliv. Hospitalizace po operaci byla velmi krátká, žalobce byl překládán již 5 pooperační den, v doporučení v propouštěcí zprávě není zmíněna potřeba speciální rehabilitace s ohledem na neurologické onemocnění žalobce. K pádu žalobce, tak jak je popsán, zakopnutí, prudké došlápnutí a následný pád na bok operované končetiny, mohlo dojít kdykoliv a kdekoliv, i při následném pobytu ve zdravotnickém zařízení. K tříštivé, dislokované periprotetické zlomenině tak mohlo dojít i kdyby nebylo zjištěno zapadnutí dříku a fisura kosti. Lékař, který propouštěl žalobce, mohl předpokládat, že žalobce má zkušenosti s chůzí s opěrnými pomůckami, již po totální endoprotéze pravého. kyčle v roce 2011, že rozumí nutnosti a vlastnímu provedení odlehčení operované končetiny. Pokud by poměry pacienta neumožnily toto odlehčení, tak by se o tom zmínil. Při kontrole dne 19. 2. 2020 nebylo provedeno žádné další vyšetření, které by blíže popsalo zlomeninu a eventuální uvolnění dříku endoprotézy v kosti. Za alarmující mohlo být zapadnutí dříku o 2 cm, bylo chybné odhadnutí tohoto zapadnutí jen o 1 cm. RTG v axiální projekci i CT vyšetření bylo u žalované jistě k dispozici. V případě zjištění nestability dříku a ozřejmění průběhu zlomeniny by bylo lépe operovat dřív, nespoléhat na možnost konzervativního zhojení. I po revizní operaci docházelo k zapadání a nestabilitě dříku endoprotézy, tento stav musel být řešen na jiném pracovišti další operací. Znalec stanovil bolestné dle metodiky Nejvyššího soudu jako 395b x 341,25 Kč, tedy ve výši 134 794 Kč. Při výslechu znalec doplnil, že žalobce prodělal pád se vším všudy, popisoval jej tak, že v půl páté ráno pravděpodobně šel na toaletu, zakopl pravou dolní končetinou, zprudka dopadl na levou čerstvě operovanou končetinu a následoval pád na levý bok, což je značný mechanismus úrazu, kdy by se dalo předpokládat, že se může zlomit stehenní kost i u zdravého člověka. A pokud tam byla endoprotéza, pravděpodobně ne zcela stabilní a fisura, tak došlo s vyšší pravděpodobností k destruktivní, šesti úlomkové subtrochanterické periprotetické zlomenině. Ale důležitý je pád, přičemž takhle může zakopnout v půl páté ráno cestou na toaletu třiapadesátiletý člověk, jako může zakopnout kdykoliv, jakkoliv. Žalobce měl doma bariérové prostředí, zakopl pravou nohou. Znalec se nedomníval, že zakopnutí bylo v souvislosti s degenerativním onemocněním, žalobce na své degenerativní páteřní spinální onemocnění byl dlouhodobě adaptován, měl dlouhodobou remisi, používal opěrné pomůcky ještě před operací levého kyčelního kloubu, nyní, po třetí operaci také používá stejné opěrné pomůcky jako před (první) operací. Neurologické onemocnění by mělo druhotný význam, žalobce již byl po jedné endoprotéze, takže se dá předpokládat, že odlehčení operované končetiny na francouzských berlích zvládá. Znalec také uvedl, že kdyby byl žalobce jeho pacient, řešil by při kontrole, zda jde u něj o periprotetickou zlomeninu B1 (se stabilitou dříku v kosti) nebo B2 (s uvolněným dříkem, ale s dobrou kvalitou kosti) Vancouverské klasifikace, neboť dvoucentimetrové zapadnutí dřívku může způsobit výrazné potí