17 Co 192/2025-402 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 711 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 711 450 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 287 740,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, (výrok II.).2. Původní žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, ) se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 895 050 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „, právnická osoba, “) žalovanému na základě jeho objednávky dodala antigenní testy, jejichž cenu žalovanému vyfakturovala fakturami č. , číslo, (na částku 183 600 Kč), č. , číslo, (na částku 172 125 Kč), č. , číslo, (na částku 172 125 Kč), č. , číslo, (na částku 252 450 Kč) a č. , číslo, (na částku 114 750 Kč), na faktury nebylo žalovaným ničeho uhrazeno, , právnická osoba, svoji pohledávku postoupila na původní žalobkyni.3. Žalovaný namítal, že mu vůči společnosti , právnická osoba, vznikl nárok na provizi ve výši 59 896 EUR za zprostředkovatelskou činnost, , právnická osoba, mu uhradila pouze 28 000 EUR a žalovaný s , právnická osoba, uzavřel dohodu, že bude od , právnická osoba, zadarmo odebírat zboží (antigenní testy), jehož hodnota bude započtena na pohledávku žalovaného za , právnická osoba, ve výši 31 896 EUR. Pohledávka na úhradu částky za dodávku antigenních testů proto dle žalovaného zanikla vzájemným zápočtem.4. V průběhu řízení vzala původní žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 183 600 Kč s příslušenstvím (částka vyúčovaná fakturou č. , číslo, ) a soud v této části řízení částečně zastavil dle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Následně soud usnesením ze dne 11.9.2024, č.j. , spisová značka, , připustil záměnu na místě žalobkyně s tím, že na místě žalobkyně bude nadále jednáno se společností , právnická osoba, , IČO: , IČO žalobkyně, (nynější žalobkyně).5. Soud I. stupně vzal v rozsudku za prokázané, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , dodávající v roce 2021 antigenní testy, byly v průběhu roku 2021 uzavřeny jednak opakované kupní smlouvy dle ustanovení § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdy žalovanému jako kupujícímu společnost , právnická osoba, prodávala antigenní testy v objednaném množství, jednak i smlouva o zprostředkování dle § 2445 a násl. o.z., na základě které žalovaný jako zprostředkovatel pro společnost , právnická osoba, zprostředkovával zákazníky pro odběr antigenních testů ve , stát, , přičemž za tuto činnost mu příslušela sjednaná provize. V období květen až srpen 2021 byly žalovanému na základě jeho objednávek dodány společností , právnická osoba, antigenní testy v následně fakturované celkové částce 711 450 Kč, jež zůstala žalovaným neuhrazená. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o.z. nejprve z , právnická osoba, na původní žalobkyni (smlouvou z 2. 10. 2021), a poté z původní žalobkyně na žalobkyni nynější (smlouvou z 21. 5. 2024). Žalovanému byla dne 27. 10. 2021 zaslána předžalobní výzva k úhradě. Žalovaný nesporoval dodávku antigenních testů v uvedené hodnotě, poukazoval však na ústní dohodu uzavřenou mezi jeho osobou a společností , právnická osoba, (konkrétně za tuto společnost s panem , jméno FO, , který fakticky chod společnosti , právnická osoba, řídil), dle které sloužil odběr testů jako protiplnění s ohledem na provizi nárokovanou žalovaným vůči , právnická osoba, . Soud zjistil, že žalovanému skutečně nárok na provizi za zprostředkovávání obchodů vůči společnosti , právnická osoba, vznikl, nesporné bylo zaplacení provize žalovanému ve výši 2x 14 000 EUR v dubnu 2021. Žalovaný následně fakturoval v květnu 2021 zbývající částku provize 31 896 EUR, výše této částky nebyla dle soudu prokázána, soud však v tomto směru již nevedl další dokazování a neposkytl žalovanému poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť neměl přes opakované poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. za prokázané tvrzení žalovaného o dohodě mezi jeho osobou a společností , právnická osoba, z dubna 2021 o odebírání antigenních testů zdarma za účelem uhrazení pohledávky žalovaného na provizi. Z výpovědí svědků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) nebyly v tomto směru zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, svědek , jméno FO, pouze obecně existenci takové dohody připustil, nebyl však přítomen jejímu uzavření a neuvedl v tomto směru žádné konkrétní skutečnosti. Další svědkyně , jméno FO, byla zcela nedůvěryhodná, když pro soud sepsala dvě protichůdná čestná prohlášení (nejprve ve prospěch žalovaného, poté ve prospěch žalobkyně). Z výpovědí svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, měl soud za prokázané, že existovaly výjimky z obecného pravidla, že testy se dodávají až po zaplacení, a to pro dodávky v letním období a dodávky dlouhodobějším a váženějším klientům, což obojí odpovídá danému případu. Žalovaným tvrzená dohoda nevyplývá ani z e-mailové a , aplikace, komunikace účastníků, obecně ji zmiňuje pouze e-mail žalovaného z 19. 8. 2021, avšak bez odezvy protistrany. Soud považoval za nadbytečné i další dokazování ohledně pravosti podpisu svědka , jméno FO, na faktuře vystavené žalovaným, kterým mělo být potvrzeno převzetí této faktury.6. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný přes poučení neunesl důkazní břemeno ke svému tvrzení o uzavření dohody s , právnická osoba, , dle níž měl odběr testů sloužit k uspokojení jeho pohledávky na provizi. Skutečnost, že dohoda měla být uzavřena ústně, nezbavuje žalovaného jeho důkazní povinnosti. Poukazoval-li žalovaný původně na zápočet vzájemných pohledávek v dubnu 2021, ten nemohl být dle § 1982 o.z. v dané době proveden proto, že zde v té době ještě žádná pohledávka , právnická osoba, způsobilá k započtení nebyla (ta vznikla až na základě odběru antigenních testů žalovaným v květnu až srpnu 2021). Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalobkyně má dosud neuhrazenou pohledávku za žalovaným na uhrazení kupní ceny 711 450 Kč, a důvodný je rovněž požadavek na úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V první etapě řízení (až do částečného zpětvzetí žaloby) byla žalobkyně úspěšná co do 79,5 % z původně žalované částky 895 050 Kč s přísl. a neúspěšná co do 20,5 % z této částky (tzn. ohledně částky 183 600 Kč), za tuto etapu proto žalobkyni náleží náhrada 59 % jejích nákladů řízení. Ve druhé etapě řízení, kdy byla předmětem řízení částka 711 450 Kč s příslušenstvím, byla žalobkyně úspěšná zcela, za tuto etapu jí tedy náleží náhrada nákladů v plné výši. V první etapě řízení vznikly žalobkyni náklady ve výši 73 810 Kč (odměna advokáta dle § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, dále jen „a.t.“, za 5 úkonů právní služby po 11 900 Kč /převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření z 4. 3. 2022, sepis částečného zpětvzetí žaloby/, 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a 21 % DPH), z nichž jí náleží náhrada 59 %, tj. částky 43 547,90 Kč. V souvislosti s druhou etapou řízení vznikly žalobkyni náklady ve výši 244 192,60 Kč (soudní poplatek 29 927 Kč, odměna advokáta dle § 7 a § 8 a.t. za 13 úkonů právní služby po 11 180 Kč /účast u jednání soudu dne 4. 8. 2022, dne 15. 11. 2022, dne 11. 5. 2023, dne 31. 8. 2023, dne 16. 11. 2023, 2 x dne 19. 3. 2024, dne 21. 5. 2024 a dne 6. 2. 2025, sepis vyjádření dne 2. 9. 2022 a dne 31. 10. 2022, sepis závěrečného návrhu dne 25. 4. 2024, sepis návrhu na vstup nového účastníka dne 20. 8. 2024/, 12 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 a 1 režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t. za cesty k jednání celkem 6 000 Kč /cesty , trasa, a zpět, ztráta času 8 půlhodin za každou zpáteční cestu, 6 cest před 31. 12. 2024, tzn. náhrada vždy 100 Kč za půlhodinu, celkem 4 800 Kč, a 1 cesta uskutečněná po 1. 1. 2025, tzn. náhrada 150 Kč za půlhodinu, celkem 1 200 Kč/, 7 x jízdné , trasa, a zpět /1 zpáteční cesta 410 km, osobním vozem , název, , výpočet jízdného vždy dle aktuálně účinné vyhlášky o cestovních náhradách/ celkem 21 689 Kč, a dále 21 % DPH). Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 287 740,50 Kč (43 547,90 Kč + 244 192,60 Kč).8. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Uvedl, že soud I. stupně se nevypořádal s jeho tvrzením a předloženým e-mailem ze dne 18. 8. 2021, dle nichž faktury, jejichž zaplacení se žalobkyně domáhá, byly stornované, a za ně byla vydaná faktura původní žalobkyně. Stornované faktury právně zanikly a není je možné použít jako základ nároku na zap