17 Co 246/2025-86 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 600 USD měsíčně, která je splatná vždy do každého 10. dne v měsíci, následujícím po měsíci, za který vzniklo právo žalobkyně na výživné, počínaje dnem 1. 11. 2024, do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků řízení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně vůči žalovanému domáhá, aby jí přispíval na výživu částkou 600 USD měsíčně ode dne právní moci rozsudku od rozvodu jejich manželství do budoucna (výrok II.), nedoplatek na výživném žalobkyně za období od 1. 11. 2024 do 31. 3. 2025 ve výši 3 000 USD uložil žalovanému žalobkyni zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 25 773 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), žalovanému uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 3 472 Kč na účet Obvodního soudu pro , adresa, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok V.).2. Takto rozhodl o návrhu žalobkyně, která se žalobou došlou soudu dne 29. 10. 2024, domáhala výživného pro manželku ve výši 600 USD měsíčně, počínaje dnem 1. 11. 2024. Tvrdila, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, , dne , datum, se narodila dcera , jméno FO, , dne , datum, syn , jméno FO, , a dne , datum, dcera , jméno FO, . Minimálně od roku 2018 spolu účastníci nežijí, nevedou společnou domácnost, manželství je rozvráceno, dne 7. 7. 2022 podala návrh na rozvod manželství, o němž dosud nebylo rozhodnuto, neboť není skončeno opatrovnické řízení o úpravě poměrů k nezletilé dceři. Žalovaný pracuje pro , právnická osoba, , od roku 2022 se z důvodu pracovního angažmá zdržuje v , adresa, , jeho příjem včetně benefitů dosahuje v průměru částky 16 801,48 USD měsíčně. Žalobkyně je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s příjmem cca 60 000 Kč měsíčně, se všemi dětmi žije v domě, který získala dědictvím, hradí životní náklady své i dětí (zejména spojené s bydlením). Žalovaný hradí výživné na , jméno FO, a , jméno FO, celkem 900 USD měsíčně (podle předběžného opatření) a 500 USD dceři , jméno FO, , pobírá benefity např. příspěvek na děti, příspěvek na manželku ve výši 600 USD měsíčně. Životní úroveň manželů je odlišná, a na žalovaném žádá výživné 600 USD, což považuje za minimální částku, současně žalovanému krytou příspěvkem zaměstnavatele.3. Žalovaný namítal, že platí na děti měsíčně výživné ve výši 500 USD pro zletilou , jméno FO, , 500 USD pro již zletilého , jméno FO, a 900 USD pro nezletilou , jméno FO, , že platbami výživného v podstatě pokryje potřeby dětí, kterým dává i drobné dary, že dětem hradí školné a zdravotní pojištění, že jeho měsíční příjem se pohybuje okolo 9 500 USD, aby se dalo hovořit o částce přesahující 16 000 USD, musely by do tohoto příjmu být zahrnuty všechny benefity od zaměstnavatele , právnická osoba, , které však z větší části neplynou jemu, ale příjemci těchto výhod, což jsou i děti a žalobkyně. Poukazoval na to, že žalobkyně vlastní hodnotné nemovitosti, pozemky se stavbou v katastrálním území , adresa, , jejichž hodnotu odhaduje na 1 500 000 EUR, on žije v pronajatém bytě, dovozoval, že žalobkyně má stran bydlení vyšší životní úroveň. Tvrdil, že v domě žalobkyně jsou tři apartmány, dva z nich by žalobkyně mohla pronajímat, za zisk v desítkách tisíc Kč měsíčně a tak by dosáhla na stejný příjem jako má on, navíc má v zahraničí vyšší životní náklady. Navrhl zamítnutí žaloby.4. Žalobkyně reagovala sdělením, že není opodstatněno, aby do příjmů žalovaného nebyly zahrnuty i zaměstnavatelem poskytované benefity (např. dotace na bydlení, příspěvky na cestování, příspěvek na manželku, dorovnávací příspěvek zohledňující cenovou hladinu a náklady na živobytí v jednotlivých zemích), že dům v , adresa, zdědila v roce 2014 v havarijním stavu a na jeho opravy vynaložila úspory, nemá prostředky na rekonstrukci domu na apartmány, v domě žije se třemi dětmi a je tak prostorově zcela využit.5. Soud I. stupně dovodil, že je dána jeho pravomoc k projednání a rozhodnutí věci, dle čl. 1 odst. 1, čl. 3 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále také jen nařízení), neboť žalobkyně, jako výživou oprávněná, má místo obvyklého pobytu v České republice na , adresa, , že rozhodným právem je právo české, dle čl. 15 nařízení, ve spojení s čl. 3 odst. 1 Protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti, neboť žalobkyně, jako oprávněná, má bydliště na území České republiky.6. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství dne 22. 7. 2000, žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je budova č.p. , číslo, – rodinný dům, a pozemku p. č. , číslo, , vše v k.ú. , adresa, , jehož hodnota odpovídala ke dni 6.2.2014 částce 8 mil. Kč. Účastníci spolu mají 3 děti – zletilé , jméno FO, (nar. , Datum narození, ) a , jméno FO, (nar. , Datum narození, ) a nezl. , jméno FO, (nar. , Datum narození, ), které žijí se žalobkyní. Účastníci spolu nebydlí a nevedou společnou domácnost. Za dobu od října 2024 do března 2025 žalobkyně dosáhla průměrné čisté mzdy 61 215 Kč. V době od prosince 2022 do prosince 2023 žalobkyně vynaložila na bydlení měsíční náklady na elektřinu 2 413 Kč, na plyn 3 943 Kč a na vodu 1 364 Kč, dle svých tvrzení vynakládá žalobkyně měsíčně za sebe a děti za jídlo asi 14 500 Kč, za drogerii 3 100 Kč, hygienu a léky 4 368 Kč, internet a telefony 3 681 Kč, za MHD, školu a kroužky asi 14 683 Kč, za auto 3 345 Kč a své osobní náklady odhaduje na 5 400 Kč. V říjnu 2024 zaplatila žalobkyně za rovnátka dcery , jméno FO, 23 800 Kč. Dne 7.8.2024 vyzvala žalobkyně žalovaného ke hrazení měsíčního výživného 600 USD od 15.8.2024.7. Žalovaný v blíže neurčeném období získával od svého zaměstnavatele příspěvek na děti. Žalovaný je zaměstnán u , právnická osoba, a žije v , adresa, , jeho průměrný měsíční čistý plat za dobu od října 2024 do března 2025 odpovídá po přepočtu z USD (necelých 10 000 USD) na CZK částce 249 719,13 Kč, přičemž žalovaný ve shodném období pobírá od zaměstnavatele příspěvek na manželku ve výši 588 USD. Na nezl. , jméno FO, platí žalovaný k rukám žalobkyně výživné 1 000 USD měsíčně, na zletilé , jméno FO, a , jméno FO, po 500 USD měsíčně přímo dětem, od září 2024 se hradí školné jen na nezl. , jméno FO, . Žalovaný platil roční školné na 2 děti ve výši 584 000 Kč a 529 000 Kč a z částky jím placeného školného mu zaměstnavatel přispíval 70%, od září 2024 žalovaný hradí školné ve výši 14 600 Kč měsíčně, tj. 30% školného z 584 tis. Kč děleno 12 měsíci.8. Soud I. stupně vyložil, které důkazy pro irelevantnost nehodnotil (výplatní pásky žalobkyně a žalovaného mimo rozhodnou dobu, potvrzení o výplatním termínu), pro nadbytečnost zamítl důkazy fotografiemi z místa, kde žalovaný bydlel a z dovolené, rozhodnutí , soud, č.j. , spisová značka, , výpisy z účtu žalobkyně a žalovaného, i důkaz znaleckým posudkem na cenu domu žalobkyně a místní šetření v domě, zda jej lze pronajmout, a posudek na obvyklé nájemné případných bytových jednotek v domě.9. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně po právní stránce posoudil podle § 697 odst. 1 a 2, § 913 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), i s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2691/24 ze dne 12.3.2025, s tím, že manželé musí mít stejnou životní a kulturní úroveň, kromě výdělkových možností se musí zohlednit i celková majetková situace, jejich konkrétní potřeby a mimo jiné je rovněž třeba zohlednit, kdo se stará o společné děti.10. Stran argumentace žalovaného o tom, že žalobkyně je vlastníkem hodnotného domu, který by mohl být rozdělen na jednotky a dále být pronajímán a pokud tak dosud neučinila, dobrovolně se vzdala příjmů, dospěl k závěru, že tato by mohla být podstatná v okamžiku, kdy by žalobkyně vlastnila např. bytový dům. Žalobkyně však bydlí v rodinném domě spolu se 3 dětmi, a soud nemá v úmyslu nutit žalobkyni, aby dům případně rekonstruovala tak, aby jednotlivé místnosti mohla pronajímat cizím osobám, zvlášť když s ní bydlí děti. Žalobkyně dle svých příjmů není osobou, která by si žila „nad poměry“, takže by nemohla zaplatit přestavbu části domu na pronájem. Úvahu o pronájmu části domu neměl za správnou. Nesouhlasí s tím, že by se do majetkové situace žalobkyně měla promítnout obvyklá cena domu, jež ke dni 6.2.2014 odpovídala 8 mil. Kč, byť dnes bude zajisté vyšší, v domě totiž žalobkyně uspokojuje spolu s dětmi svoji bytovou potřebu a pro její majetkovou situaci z pohledu výživného není podstatné, zda bydlí v bytě v ceně 6 mil. Kč, nebo v ceně 15 mil. Kč, protože cena bytu/domu fakticky na situaci žalobkyně nic nemění. Důležité by bylo, pokud by žalobkyně např. vlastnila více nemovitých věcí, nebo bydlela v nemovitosti o ceně řádově vyšší, kdy by její prodej a