17 Co 258/2025-412 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p. a. od 30. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 920 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z této částky od 30. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 47 282,95 Kč (výrok III.).2. Takto rozhodl již podruhé o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále též „OdpŠk“), z důvodu jejího nezákonného trestního stíhání. které bylo proti ní vedeno pro drogové delikty páchané v organizované skupině dle § 283 odst. 1, 3 písm. c), 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zák.“) a následně bylo zastaveno jako nepřípustné dle § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řádu soudním (dále jen „tr. řád“).3. Žalobkyně požadovala původní žalobou částku 1 253 868,50 Kč s příslušenstvím, z toho částku 187 500 Kč za nepřiměřeně dlouhé řízení, částku 1 000 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím a částku 66 368,50 Kč za obhajné (při zohlednění žalovanou dříve uhrazené částky obhajného 14 973,50 Kč).4. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 12. 9. 2024, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, ze dne 6. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , bylo pravomocně rozhodnuto o nároku na zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé řízení a o nároku na obhajné. Předmětem řízení tak zůstal nárok na nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč způsobenou nezákonným trestním stíháním. O tomto nároku bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem.5. Žalobkyně k tomuto nároku uvedla, že se jednalo o nové trestní stíhání poté, co usnesení o zahájení předchozího trestního stíhání ze dne 26. 10. 2015 bylo jako nezákonné zastaveno. Toto nové trestní stíhání bylo zahájeno usnesením , orgán, - , název, v , adresa, ze dne 25. 11. 2016, č. j. , číslo, . Dne 16. 1. 2018 byla podána obžaloba u Krajského soudu v , adresa, . Trestní stíhání bylo zastaveno jako nepřípustné usnesením téhož soudu ze dne 20. 10. 2022, č. j. , spisová značka, , pravomocným dne 22. 2. 2023. Řízení trvalo 6 let 3 měsíce a žalobkyni hrozil trest odnětí svobody 10 až 18 let. Trestní stíhání zasáhlo velmi silně do osobní, rodinné a zdravotní sféry žalobkyně, kdy trpěla syndromem strachu, záchvaty pláče a nespavostí. Pokusila se o sebevraždu a byla hospitalizována na psychiatrii. Své nároky, včetně požadavku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč za nezákonné trestní stíhání, žalobkyně uplatnila u žalované dne 29. 7. 2023. Žalobkyně žije v , stát, od svých 15 let, hovoří spíše , jazyk, , česky rozumí obtížně.6. Žalovaná konstatovala, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Odmítla však poskytnout žalobkyni finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, když za dostatečnou považovala omluvu, kterou žalobkyni poskytla již před zahájením řízení.7. Soud I. stupně vzal za prokázané, že vůči žalobkyni bylo dvakrát zahájeno trestní stíhání. Nejprve usnesením , orgán, , , název, ze dne 26. 10. 2015, č. j. , číslo, pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zák., kterého se měla dopustit jako člen organizované skupiny, kdy tato skupina měla od 1. 12. 2013 do 7. 8. 2014 bez povolení vyvážet z České republiky do , stát, omamné a psychotropní látky. V návaznosti na toto usnesení Okresní soud v , adresa, rozhodl o vzetí stěžovatelky do vazby, jejíž počátek byl ode dne 26. 10. 2015. Stížnosti do obou usnesení byly zamítnuty. Posléze byla obě tato usnesení (včetně usnesení, kterými byla potvrzena) zrušena nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. , spisová značka, , a ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. , spisová značka, . Krajský soud v , adresa, pak usnesením ze dne 26. 4. 2016 vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Následně bylo proti žalobkyni zahájeno trestní stíhání usnesením ze dne 25. 11. 2016, rovněž pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zák. Soudem nařízený výslech žalobkyně v , stát, neproběhl, neboť žalobkyně se k němu nedostavila, odmítla ve věci samé vypovídat. Dne 17. 1. 2018 byla podána obžaloba ke Krajskému soudu v , adresa, . Žalobkyni se nepodařilo doručit předvolání k hlavnímu líčení nařízenému na 12. – 13. 6. 2018, stejně tak k hlavnímu líčení nařízenému na 28. – 29. 8. 2018, neboť žalobkyně listiny odmítla převzít. Krajský soud v , adresa, proto vydal dne 12. 9. 2018 příkaz k zatčení a Evropský zatýkací rozkaz. Na základě něj byla žalobkyně dne 10. 10. 2018 zadržena v , stát, a předávací řízení bylo následně vedeno na svobodě. K předání žalobkyně nakonec nedošlo, neboť , název, soud v , adresa, dospěl k závěru, že předcházející pravomocně skončené trestní řízení v , stát, (v rámci něhož žalobkyně byla odsouzena a částečně bylo trestní stíhání proti ní zastaveno) vytvořilo překážku věci rozhodnuté. V návaznosti na to pak bylo zastaveno trestní stíhání proti žalobkyni vedené v České republice, a to usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne 20. 10. 2022, č. j. , spisová značka, .8. Pokud jde o zásah do osobnostní sféry žalobkyně, soud I. stupně vzal za prokázané, že v průběhu trestního stíhání, které je předmětem odškodnění v tomto řízení, se žalobkyně pokusila o sebevraždu, měla sebevražedné tendence, na základě toho strávila poměrně dlouhý čas v nemocnici i na psychiatrickém pozorování, byla jí nasazena antidepresiva, která užívá dodnes. Soud I. stupně dále uvedl, že nejenom samotné trestní stíhání žalobkyně v časovém období od 25. 11. 2016 do 22. 2. 2023, ale i předchozí trestní stíhání žalobkyně od 26. 10. 2015 a dále i předchozí trestní stíhání žalobkyně, za které byla v , stát, fakticky odsouzena a odpykala si trest, vše kumulovaně přispělo k celkovému zásahu do zdravotní sféry žalobkyně. Nicméně dle názoru soudu I. stupně, s největší pravděpodobností, nebýt trestního stíhání zahájeného dne 25. 11. 2016, které trvalo po většinu celkového trestního stíhání žalobkyně, tj. 6 let a 3 měsíce, by pravděpodobně nedošlo k takovému zhoršení celkové situace žalobkyně, zejména v psychické oblasti, a to i s ohledem na předchozí působení orgánů činných v trestním řízení. V roce 2015 byla žalobkyně vzata do vazby, v situaci, kdy se dostavila k výslechu, a ve vazbě zůstala až do rozhodnutí Ústavního soudu o nepřípustnosti jejího vazebního stíhání. Dle soudu I. stupně je proto pochopitelný postoj žalobkyně, kdy další kroky orgánů činných v trestním řízení v České republice shledávala neopodstatněnými, bála se jich, měla velké obavy právě o svůj další osud, o svůj další pobyt na svobodě, netušila, pokud by se dostavila k hlavnímu líčení, zda by nebyla znovu zatčena a stíhána vazebně. Soud I. stupně dospěl k závěru, že právě stres způsobený zásadními pochybeními v první části trestního stíhání na základě usnesení ze dne 26. 10. 2015 umocnil zásahy do osobnostní sféry žalobkyně v situaci, kdy na základě stejných skutků, stejného jednání, které jí bylo dáváno opětovně za vinu, bylo i podruhé zahájeno trestní stíhání, které se nakonec ukázalo opět jako nezákonné. Z toho důvodu soud I. stupně nepřisvědčil argumentaci žalované, že pokud by se žalobkyně řádně dostavovala na předvolání k hlavnímu líčení, resp. k dalším úkonům trestního řízení, nedošlo by k prodloužení celkové délky řízení, nepřipravila by se o rozloučení s umírající matkou, nemusela by se skrývat před orgány činnými v trestním řízení.9. Dále měl soud I. stupně za prokázané, že žalobkyně měla problémy s dětmi, a to již od prvního trestního stíhání. Z obavy z nového zadržení se skrývala před , stát, úřady, což vedlo k rozkolu s dětmi. Dcera se od ní odstěhovala k příteli. Došlo k zásadnímu narušení rodiny a následně k rozchodu s životním partnerem, který jí byl oporou v době trestního stíhání a který ji v zásadě zachránil před sebevraždou. Žalobkyně byla připravena o možnost rozloučit se se svojí umírající matkou, neboť se obávala návratu do České republiky. Dále soud I. stupně konstatoval, že u žalobkyně nedošlo k zásahu do pracovní sféry ani volnočasových aktivit.10. V rámci právního posouzení se soud I. stupně nejprve neztotožnil se vznesenou námitkou litispendence ve vztahu k řízení vedenému u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , neboť v uvedeném řízení žalobkyně požaduje odškodnění za první trestní řízení (zahájené dne 26. 10. 2015), zatímco v nyní souzené věci za druhé trestní řízení (zahájené dne 25. 11. 2016).11. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za újmu způsobenou žalobkyni nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a žalobkyni prot