17 Co 396/2024-172 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal na žalované zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % od , datum, do zaplacení, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Uvedl, že v konkurzním řízení proti dlužníkovi , právnická osoba, . v likvidaci přihlásil dne , datum, pohledávku ve výši , částka, , rozvrhovým usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, mu byla přiznána částka ve výši , částka, (tj. uspokojení v rozsahu 10,28 %), která mu byla vyplacena. Tvrdil, že konkurzní řízení vůči němu trvalo přes dvacet let, prožíval dlouhé období nejistoty, jaké plnění obdrží a kdy se tak stane. S odkazem na jiná rozhodnutí Městského soudu v Praze a na svůj věk navrhoval snížení základní denní částky ve výši , částka, o 50 % z důvodu složitosti věci, dále o 30 % z důvodu nízkého významu pro žalobce a její zvýšení o 10 % za postup soudu, tj. celkově snížení základní částky o 70 %, s tím, že výslednou částku zaokrouhlil na , částka, . Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované, ta stanoviskem ze dne , datum, konstatovala porušení práva na přiměřenou délku řízení, neshledala však důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích, což žalobce považuje za nedostatečnou formu satisfakce.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila předběžné uplatnění nároku žalobcem a poukazovala na abnormální složitost konkurzního řízení. Význam pro žalobce shledávala velmi malým s ohledem na samotou povahu konkurzního řízení a jeho specifika, přesto shledala, že je třeba objektivně celkovou dobu řízení hodnotit jako nepřiměřeně dlouhou s tím, že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, které žalobci poskytla, je jako odškodnění dostačující.3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a požadavek na zaplacení úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok II.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši , částka, , do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).4. Takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když předcházející rozsudek ze dne , datum, č.j. , spisová značka, byl k odvolání účastníků zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, č.j. , spisová značka, . Soudu I. stupně bylo uloženo, aby doplnil skutková zjištění týkající se délky a průtažnosti incindenčních sporů (případně i dědických řízení), vyvolaných konkurzem, po jakou dobu tyto vedlejší spory probíhaly a jakým způsobem se případná nepřiměřená délka konkrétního incidenčního sporu příp. dědického řízení promítla do (ne)přiměřené délky posuzovaného konkurzního řízení.5. Žalobce po rozhodnutí odvolacího soudu doplnil svá tvrzení tak, že v souvislosti s konkurzním řízením bylo vedeno 1 117 incindenčních sporů, v těchto řízeních se nevyskytly průtahy, průtahy v konkurzním řízení byly zaviněny tím, že konkurzní soud neposkytl náležitou součinnost k doručování výzev k podání incindenčních žalob, zvláštní přezkumná jednání byla soudem nařizována s velkým odstupem od doručení přihlášek pohledávek a po termínech „běžných“ přezkumných jednání. Předložil přehled incindenčních sporů a uvedl, že jen menší část byla řešena meritorně, spory byly řešeny v přiměřených lhůtách, řízení trvala maximálně dva až tři roky. Dědická řízení sama o sobě nemohla konkurzní řízení prodloužit, nebylo třeba vyčkávat na jejich ukončení.6. Žalovaná následně namítala, že konkurzní řízení bylo s ohledem na množství incindenčních sporů a dobu, po kterou probíhaly, přiměřeně dlouhá.7. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků ohledně uplatnění nároku žalobce u žalované, jakož i z průběhu daného konkurzního řízení, jenž byl mezi účastníky taktéž nesporný (popsán v odst. 9. – 12. odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud jde o incindenční spory vzal za prokázané, že v souvislosti s konkurzním řízením bylo vedeno 1 117 incidenčních sporů o určení pravosti a výše pohledávek, v těchto řízeních se nevyskytly průtahy. Ke dni , datum, bylo evidováno 11 neskončených řízení zahájených v roce 2008 či 2009; 16 řízení zahájených v roce 2011. Řízení zahájená v roce 2011 pak byla skončena ještě v roce 2012, či v roce 2013. Řízení zahájená v roce 2008, či 2009 a neskončená ke dni , datum, byla taktéž v brzké době ukončena. Žaloby napadaly i v letech následujících – 2013, 2016, 2017 a 2019, kdy již byla ukončena všechna řízení zahájená v letech 2008 – 2011. Bylo vyvoláno 980 žalob a z těchto žalob bylo 10 případů, kdy byly popřené pohledávky částečně uznány, 7 případů, kdy byly popřené pohledávky dodatečně uznány, 43 případů, kdy byly žaloby odmítnuty, 181 případů, kdy byly žaloby zamítnuty, 330 případů, kdy byly žaloby zastaveny, 17 případů, kdy to nebylo považováno za žalobu a 3 případy byly skončeny bez vyřízení po výzvě, pouze 570 žalob bylo řešeno meritorně. Spory byly maximálně dvouinstanční, řízení měla stejnou povahu, pouze jeden spor byl řešen u Nejvyššího soudu, i tento byl ukončen v řádné lhůtě. Drtivá většina přihlášených pohledávek vznikla z důvodu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého poskytnutím částky úpadci v souvislosti se vstupem „komanditisty“ do společnosti, těchto nároků se týkaly i incidenční spory. Zajištění věřitelé nebyli v konkurzním řízení žádní, uspokojovaly se pouze pohledávky za podstatou a pohledávky II. třídy. Před podáním návrhu na rozvrh byly uspokojeny všechny pohledávky za podstatou a celkový objem zjištěných pohledávek II. třídy činí , částka, . Byly vedeny spory o administrativní komplex , právnická osoba, a pohledávku z titulu náhrady škody ve výši , částka, , spory s tímto související byly ukončeny v roce 2004.8. Dle vyjádření věc vyřizujícího (od roku 2018) soudce , tituly před jménem, , jméno FO, ke dni , datum, nebyly doručeny všechny výzvy k podání incidenční žaloby věřitelům, jejichž pohledávka byla při přezkumném, nebo zvláštním přezkumném jednání popřena. Ke dni , datum, tento počet věřitelů byl cca 420 z celkového počtu 500, přezkumná a zvláštní přezkumná jednání se konala v letech 2002 – 2007, ještě nebyly přezkoumány dvě přihlášky pohledávek věřitelů, které byly podány včas, v roce 2002. Zpeněžování konkurzní podstaty bylo dokončeno v roce 2004-2005.9. Dle konečné zprávy správce konkursní podstaty ze dne , datum, částka určená k rozvrhu po odečtení odměny správce činí , částka, a po odečtení zvýšené odměny správce , částka, . Bylo podáno 1 032 incidenčních řízení, některé byly řešeny na dvou či třech stupních soudní soustavy. Dlouhodobě problematickou je práce s pohledávkami věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli, těchto je více než 600. Končená zpráva byla schválena dne , datum, . Dne , datum, bylo přijato usnesení o rozvrhu, č. j. , spisová značka, , ze kterého plyne, že pohledávka žalobce bude uspokojena ve výši přibližně 10,284 %. Žalobci byla správcem konkurzní podstaty vyplacena částka , částka, dne , datum, .10. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně po právní stránce posoudil podle § 1, § 2, § 13, § 15, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), shrnul judikaturu ESLP a Nejvyššího soudu. Dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení, i přes jeho mimořádně vysokou složitost, danou počtem přihlášených věřitelů (cca , částka, ), vysokou úmrtností věřitelů (cca 600), lustrací věřitelů v rámci doručování do zahraničí i počtem incidenčních sporů (1 032), došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Konstatoval, že ke dni, kdy správce konkurzní podstaty na základě rozvrhového usnesení žalobci plnil, tj. k , datum, , činila délka řízení ve vztahu k žalobci 20 let a 4 měsíce (od , datum, , tj. od přihlášení pohledávky). Uzavřel, že ani mimořádná obtížnost a složitost řízení, včetně množství incindenčních sporů nemůže odůvodnit extrémně dlouhou dobu konkurzního řízení, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a tedy k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené době, že požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, že samotné konstatování porušení práva spravedlivému odškodnění neodpovídá.11. Při posuzování významu předmětu řízení pro žalobce soud I. stupně poukázal na specifika konkurzního řízení a jeho účel, s tím, že nejde o řízení s typicky zvýšeným významem pro poškozeného, jeho nejistota spočívala ve výši jeho uspokojení; pro poškozeného konkurzní řízení disponuje nižší mírou nejistoty a význam tohoto řízení je pro něj snížen tím, že v konkurzním řízení věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku dlužníka a vědomím toho, že budou uspokojeni jen poměrně, se svými nároky s