18 Co 101/2025-129 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně odmítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala úhrady částky 69 818 987,97 Kč nebo částky 18 509 406,31 Kč jakožto náhrady škody způsobené jí nezákonnými rozhodnutími (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 393,80 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 135 606,20 Kč (výrok III.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě došlé 18. 3. 2024, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 226 000 Kč s příslušenstvím na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Žalobkyně tvrdila, že v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“), v němž byla žalobkyně v procesním postavení žalované, došlo k porušení povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Předmětem posuzovaného řízení byl nárok společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , bývalé nájemkyně nebytových prostor v obchodním domě , nazev, , na zaplacení 14 240 822,20 Kč s příslušenstvím, uplatněný proti žalobkyni (bývalé pronajímatelce) s tím, že předmětná částka představuje část předem uhrazeného nájemného za dobu od odstoupení bývalé nájemkyně od příslušné nájemní smlouvy do konce doby, na kterou byl nájem sjednán (do 30. 5. 2004). Posuzované řízení bylo zahájeno 22. 11. 2006 a pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , jímž bylo žalobě vyhověno a jehož vykonatelnost byla v dovolacím řízení zahájeném žalobkyní, odložena do právní moci rozhodnutí o dovolání. Žalobkyně uplatnila nárok dne 16. 8. 2023 u žalované, která dobu dosud tehdy neskončeného řízení 17 let a 7 měsíců hodnotila jako nepřiměřenou a přiznala žalobkyni zadostiučinění 94 000 Kč. Žalobkyně považuje za přiměřené zadostiučinění částku 354 000 Kč, vycházející ze základní částky odškodnění 20 000 Kč za prvé dva roky a každý další rok vedení řízení, avšak bez redukcí provedených žalovanou. Proto se domáhala zaplacení další částky 260 000 Kč.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V rámci mimosoudního projednání nároku uznala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, spočívajícímu v porušení povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě a za újmu, která žalobkyni v důsledku toho vznikla, již poskytla peněžité zadostiučinění, které považuje za přiměřené povaze věci a průběhu řízení. Řízení sice trvalo déle než 17 let, probíhalo však opakovaně na třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem (snížení základní částky o 25 %). Věc byla složitá jak po skutkové stránce, neboť bylo provedeno velké množství listinných důkazů, tak po stránce procesní, když bylo podáno několik návrhů na nařízení předběžného opatření, řízení bylo několikrát přerušeno v důsledku (vždy nedůvodně) podaných žalob pro zmatečnost, žalobkyně byla v průběhu řízení po dobu dvou let bez jednatele (snížení základní částky o 20 %). Význam řízení pro žalobkyni byl významně snížený; typově se jedná o nárok na peněžité plnění se standardním významem, individuálně je však význam řízení snížen skutečností, že ke dni 17. 2. 2021 byla žalobkyně jen u Okresního soudu v , adresa, účastnicí celkem 143 řízení (snížení základní částky o 25 %).4. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: posuzované řízení Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, bylo zahájeno 22. 11. 2006, pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020, č. j. , spisová značka, (jímž byla žalobkyni uložena povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit společnosti , právnická osoba, ., částku 14 240 639,20 Kč s tam uvedenými úroky a úroky z prodlení), dovolání žalobkyně bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2024, sp. zn. , spisová značka, , odmítnuto; řízení tedy trvalo celkem 17 let a 7 měsíců (22. 11. 2006–14. 6. 2024). Předmětem řízení byl nárok na peněžité plnění. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy a u Ústavního soudu; meritorně rozhodoval soud I. stupně jednou, soud II. stupně třikrát, Nejvyšší soud jako soud dovolací třikrát a Ústavní soud jedenkrát, kdy odmítl ústavní stížnost žalobkyně. Věc byla po právní stránce značně složitá, kdy předběžně byla řešena mimo jiné skutkově i právně složitá otázka účinnosti výpovědi smlouvy o nájmu. Po procesní stránce se soud musel vypořádat s řadou procesních návrhů účastníků, včetně návrhu na vydání předběžného opatření, na záměnu účastníků, na obnovu řízení, na odklad vykonatelnosti vydaných pravomocných rozsudků a rozhodováno bylo o několika žalobách pro zmatečnost, o existenci zmatečnostních důvodů však nikdy nebylo rozhodnuto kladně. Žalobkyně opakovaně navrhovala přerušení řízení a žádala o odročení nařízených jednání. Žalobkyně neměla v období od 26. 1. 2017 do 6. 6. 2018 jednatele. Čtyřikrát byl podán návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Řízení bylo přerušeno od 2. 9. 2015 do 3. 12. 2018 z důvodu vedení řízení o žalobě pro zmatečnost v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, (jehož předmětem bylo – k žalobě žalobkyně proti společnosti , právnická osoba, ., určení neplatnosti o smlouvy o nájmu obchodních prostor o ploše cca 1000 m2 v nákupním středisku , nazev, v , adresa, a určení, že na této nemovitosti nevázne věcné břemeno užívání ve prospěch společnosti , právnická osoba, .); délka tohoto řízení o žalobě pro zmatečnost byla přiměřená. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 16. 8. 2023, tato v rámci předběžného projednání žádosti uznala, že v posuzovaném řízení došlo k porušení povinnosti vydat soudní rozhodnutí v přiměřené lhůtě a na zadostiučinění přiznala žalobkyni částku 94 000 Kč.5. Soud I. stupně věc právně posoudil podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok u žalované podle § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Vycházeje z kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk, soud I. stupně uzavřel, že délka řízení po dobu 18 let a 27 dnů neodpovídá zjištěné, byť zvýšené procesní a právní náročnosti projednávané věci, tedy příčiny délky řízení vycházejí i z působení státu (tj. soudu); taková délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená. Porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení je presumován. Žalobkyni proto vznikl nárok na zadostiučinění. S ohledem na uvedenou délku řízení se nejeví odškodnění ve formě morálního zadostiučinění jako dostačující, a soud I. stupně proto přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v penězích.6. Délku posuzovaného řízení soud I. stupně hodnotil jako významně nepřiměřenou, blížící se délce extrémní; proto vycházel ze základní částky zadostiučinění ve výši 18 000 Kč za první dva roky a každý další rok řízení; základní částku zadostiučinění ve výši 307 323 Kč modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Snížení základní částky o 20 % odpovídá skutečnosti, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy a rovněž před Ústavním soudem, což nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Snížení základní částky o 25 % odpovídá právní a procesní složitosti a podílu žalobkyně na délce řízení. Byla řešena právně složitá otázka účinnosti výpovědi smlouvy o nájmu za situace veřejné dražby v rámci probíhajícího konkurzního řízení původní majitelky objektu; opakovaně bylo rozhodováno o četných stranami podávaných procesních návrzích, s nimiž se soudy musely vypořádat, což z podstaty věci vyžaduje určitý čas. Rovněž účastníci k celkové délce řízení částečně přispěli, a to opakovanými žádostmi o přerušení řízení, o odročení jednání a skutečností, že po dobu 18 měsíců nebyl v obchodním rejstříku zapsán jednatel žalobkyně. Zvýšení základní částky o 5 % odpovídá vadám v postupu orgánů veřejné moci, konkrétně cca roční nečinnosti v období po podání žaloby. Soud I. stupně hodnotil význam řízení pro žalobkyni vzhledem k jeho předmětu jako běžný; soud I. stupně se neztotožnil se stanoviskem žalované v tom směru, že sám fakt účasti žalobkyně v 143 soudních řízení, vedených u Okresního soudu v , adresa, , představuje důvod pro dovození sníženého významu řízení pro žalobkyni. Za celé řízení tak žalobkyni náleží 60 % základní částky zadostiučinění, tedy částka 184 393,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobkyni na zadostiučinění vzniklé újmy částku 94 000 Kč, soud I. stupně žalobě vyhověl co do částky 90 393,80 Kč (= 184 393,80 Kč – 94 000 Kč)