18 Co 231/2023-186 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 104 537,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 104 537,76 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení (výrok I.) a dále náhradu nákladů řízení v částce 45 883 Kč (výrok II.).2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 7. 2022 domáhá zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela dne 27. 6. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek s panem , jméno FO, (postupitelem). Jmenovaný vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky oznámením ze dne 28. 6. 2022. Dále uvedla, že žalovaná jakožto úvěrující uzavřela dne 30. 11. 2015 s postupitelem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , číslo, (dále jen úvěrová smlouva) a rozhodčí smlouvu. Poskytla postupiteli 50 000 Kč za poplatek 128 584 Kč, celková částka splatná postupitelem tedy měla být 178 584 Kč, výpůjční úroková sazba činila 157,26 % ročně a RPSN 147,86 %. Úvěrová smlouva byla dále zajištěna dalšími smluvními sankcemi. V důsledku prodlení postupitele žalovaná proti němu zahájila rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu, na základě něhož byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované půjčenou částku a další náklady a úroky a sankce. Proti postupiteli bylo zahájeno exekuční řízení, v němž bylo žalované vyplaceno 174 596,60 Kč. Exekuční řízení bylo zastaveno z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a navazující rozhodčí smlouvy, a to usnesením Městského soudu v , adresa, ze dne 11. 11. 2020, č. j. , spisová značka, .Žalobkyně dále uvedla, že žalované z vymoženého plnění náleží toliko jistina poskytnutého úvěru 50 000 Kč a částka 20 058,84 Kč představující zákonný úrok z prodlení z částky 50 000 Kč ve výši 8,05 % p.a. ode dne 9. 12. 2015 do 30. 11. 2020 (den právní moci usnesení o zastavení exekučního řízení), celkově je tak žalovaná oprávněna si z vyplaceného plnění ponechat částku 70 058,84 Kč. Žalobkyně poukazovala na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy a na skutečnost, že žalovaná dostatečně neposoudila úvěruschopnost úvěrovaného. Žalobkyně žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, na uvedené žalovaná reagovala odmítnutím nároku. Vzhledem k tomu žalovaná požadovala úrok z prodlení.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy, na níž nebylo řádně placeno. Zdůraznila, že rozhodčí nález rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, z 19. 7. 2016, č. j. , spisová značka, , nebyl nikdy zákonem předvídaným způsobem zrušen, a představuje tak překážku věci rozsouzené. Vznesla též námitku promlčení s tím, že zastavení exekuce není předpokladem pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Návrh na zastavení exekuce, v němž právní předchůdce žalobkyně uváděl všechny rozhodné skutečnosti pro zastavení exekuce, je datován 11. 6. 2018, proto podání žaloby ze dne 18. 7. 2022 je opožděné.4. Žalobkyně v následné replice uváděla, že ve smyslu řady rozhodnutí, na která poukazovala, nepředstavuje rozhodčí nález překážku věci rozsouzené. Oproti tomu stojí jedno excesivní rozhodnutí Městského soudu v , adresa, ze dne 26. 8. 2021, č. j. , spisová značka, . Poukazovala na skutečnost, že věc rozhodovala , právnická osoba, , která ve skutečnosti plnila úlohu zastřeného rozhodčího soudu. Nadto během rozhodčího řízení a exekučního řízení došlo ke stavení promlčecí doby, a k promlčení dluhu proto nemohlo dojít. Navíc bezdůvodné obohacení žalované bylo úmyslné a námitka promlčení se příčí dobrým mravům. Nesouhlasila dále se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. , spisová značka, , které odmítlo dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v , adresa, ze 26. 8. 2021, č. j. , spisová značka, , které označila za excesivní a rozporné s judikaturou Ústavního soudu.5. Soud I. stupně provedl dokazování a poté uzavřel, že žaloba je důvodná. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, neboť s postupitelem uzavřela řádně smlouvu o postoupení pohledávky, což bylo právním předchůdcem žalobkyně oznámeno žalované. Nárok není promlčen, neboť zahájením rozhodčího řízení, byť na podkladě neplatné rozhodčí doložky, došlo ke stavení běhu promlčecí doby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení podle § 619 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), počala běžet teprve okamžikem, kdy se úvěrovaný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Ostatně subjektivní promlčecí lhůta nemůže začít plynout dříve, než s počátkem objektivní promlčecí doby a než bezdůvodné obohacení vznikne. V konkrétní věci pak úvěrovaný seznal, že předmětný rozhodčí nález je nicotný, teprve právní mocí usnesení Městského soudu v , adresa, z 11. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 30. 11. 2020. Žaloba podaná dne 18. 7. 2022 tak byla podána včas v tříleté promlčecí lhůtě.Následně soud I. stupně posuzoval, zda se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor postupitele a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/27, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016), dle níž bez ohledu na vydaný rozhodčí nález, který nemá právních účinků, je třeba zkoumat, zda žalobkyně, resp. postupitel podle hmotného práva, zejména úvěrové smlouvy, měl vůči žalované povinnost k předmětnému peněžitému plnění. Pokud by takovou povinnost žalobkyně, resp. postupitel, v době plnění měl, nemohlo by se jednat o bezdůvodné obohacení. Při posouzení úvěrové smlouvy soud I. stupně následoval závěry Městského soudu v , adresa, obsažené v rozhodnutí ze dne 11. 11. 2020, č. j. , spisová značka, . Zohlednil excesivně ujednanou úplatu, celkové zatížení úvěrovaného s uplatněním smluvních pokut, které vcelku neodpovídá představě rozumného uspořádání vztahů smluvních stran, nadto v situaci, kdy jedna ze smluvních stran je ve výrazně slabším postavení – spotřebitelem. Kolize právního úkonu s dobrými mravy je tak dána obsahem posuzovaného právního úkonu, kdy výpůjční úroková sazba činila 157,26 % a RPSN 157,25 %, tedy násobek tehdy jinak běžné úrokové míry (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 či Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 523/07). Soud vzal soud v úvahu i další sankce sjednané pro případ prodlení s úhradou splátek, a to v podobě smluvní pokuty ve výši 25 % dlužné částky, smluvní pokuty ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny. Nepřehlédl ani rozsáhlost textu, jeho nepřehlednost a skutečnost, že spotřebitel podepisoval několik listin najednou, ustanovení o smluvních sankcích byla komplikovaná, obtížně pochopitelná, bez výpočtu neplynulo, jak fatální pro spotřebitele v případě delšího prodlení jsou. Je tak dána absolutní neplatnost posuzované úvěrové smlouvy ve smyslu § 588 OZ pro rozpor s dobrými mravy a pro zjevnou nespravedlnost vůči úvěrovanému.Shora uvedené individuální okolnosti rozhodčí i úvěrové smlouvy osvědčují, že úmyslem žalované bylo podřídit případně vedený spor proti spotřebiteli ad hoc ustanovenému rozhodci, jehož si sama vybere z jí definovaných rozhodců, s nimiž je v dlouhodobém obchodním vztahu, který nakonec bude akceptovat v rozporu s dobrými mravy veškerá smluvní ujednání obsažená v úvěrové smlouvě na jeho podkladě přijímat ponechávat si plnění vymožené v exekuci.Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je již ustálená v závěru, že rozhodčí nález je možné přezkoumávat nejen v exekučním řízení, ale i v řízení daném. Tuto pravomoc má soud nejen v případech, kdy rozhodčí pravomoc nebyla vůbec sjednána, ale rovněž v případě úvěrové smlouvy rozporné s dobrými mravy, kdy je dovozen nedostatek navazující rozhodčí smlouvy a tím i pravomoc rozhodce. Předmětný rozhodčí nález tak sám o sobě nepředstavuje právní titul pro přijetí částek vymožených v exekučním řízení (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1707/17). Současně soud I. stupně odmítl názor uvedený v rozhodnutí Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , dle něhož není bezdůvodným obohacením plnění, které žalovaná přijala na základě pravomocného rozhodčího nálezu, byť by byl v exekučním řízení označen jako právně neúčinný a exekuce na základě něho nařízená byla z tohoto důvodu zastavena. Dle názoru soudu I. stupně takové závěry nekorespondují s výše uvedeným rozhodnutím Ústavního soudu, podle něhož postupitel od počátku neměl z titulu předmětného rozhodčího nálezu žádnou povinnost. Soud se tak přiklonil k závěrům rozhodnutí Městského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Naposledy uváděné rozhodnutí Městského soudu v , adresa, konstatovalo, že u rozhodčího nálezu, který je nicotný, je nerozhodné, zda byl dle zákona o rozhodčím řízení zrušen, či nikoliv.Výše uvedené úvahy soud I. stupně shrnul tak, že žalovaná a úvěrovaný postupitel