19 Co 382/2024-576 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok II.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku , částka, spolu s 8,25% ročním úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení (výrok III.) a zamítl vzájemný návrh žalované v rozsahu částky , částka, spolu s 8,25% ročním úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení (výrok IV.); o nákladech řízení placených státem rozhodl tak, že k náhradě částky , částka, je povinna žalobkyně (výrok V.) a k náhradě částky , částka, je povinna žalovaná (výrok VI.), ve vztahu mezi účastníky navzájem pak byla náhrada nákladů řízení přiznána žalované, a to ve výši , částka, (výrok VII.).2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně žalobou doručenou soudu prvního stupně dne , datum, , domáhala původně odměny za účetní služby poskytnuté žalované v období měsíců březen 2020 (požadován nedoplatek , částka, s příslušenstvím, a navíc úrok z prodlení i z opožděně uhrazené části pohledávky ve výši , částka, od , datum, do , datum, ) a srpen 2020 (, částka, se splatností k , datum, ). Dále žádala zaplacení částky , částka, coby smluvní pokuty za prodlení s úhradou odměny (po , částka, za 98 pracovních dní prodlení s úhradou březnové odměny a 21 pracovních dní prodlení s úhradou srpnové odměny). Nadto žalobkyně žádala též příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a paušální náhrady nákladů spojených s uplatněním každé z těchto tří pohledávek po , částka, .3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila s tím, že se žalobkyní uzavřela smlouvu, na jejímž základě jí žalobkyně poskytovala účetní služby, odměna žalobkyně však byla sjednána toliko ve výši , částka, měsíčně, za měsíc březen 2020 se jí tedy platbou této částky dostalo vše, co jí náleží. Pokud jde o částku za měsíc srpen 2020, ta žalobkyni nenáleží, protože žalovaná od smlouvy pro hrubé porušení povinností žalobkyně odstoupila ke dni , datum, ; v průběhu měsíce srpna 2020 tedy nebyl žádný podklad ani pro činnost žalobkyně dle smlouvy, ani pro platbu jakékoli odměny. Z toho důvodu není opodstatněným ani nárok na zaplacení smluvní pokuty, která je nadto zjevně nepřiměřená.4. Současně žalovaná uplatnila vůči žalobkyni vlastní vzájemný návrh, jímž žádala jednak vydání věcí (účetních dokladů týkajících se konkrétních účetních jednotek, pro něž žalobkyně dle smlouvy se žalovanou zpracovávala účetnictví; v tomto rozsahu bylo řízení pro zpětvzetí návrhu zastaveno výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) a jednak též zaplacení částky celkem , částka, sestávající z částky , částka, coby smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s plněním povinností ke zpracování účetnictví podle smlouvy (nepředání, resp. zadržování účetních dokladů), částky , částka, coby náhrady škody způsobené zejména zadržením účetních dokladů (náklady na rekonstrukci účetnictví třetí osobou) a částky , částka, coby bezdůvodného obohacení (žalovaná žádá nad rámec náhrady škody vrátit i tuto částku zbývající do celkových , částka, , jež v průběhu smluvního vztahu žalobkyni zaplatila).5. Poté, co již bylo o části předmětu řízení pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zůstaly předmětem řízení již jen dílčí nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v částce , částka, s příslušenstvím a vzájemný nárok žalované na zaplacení náhrady škody v částce , částka, s příslušenstvím.6. , adresa, žalobkyně v dalším průběhu řízení vzala zpět svou žalobu co do části požadované smluvní pokuty ve výši , částka, s příslušenstvím, zastavil soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř.7. Pokud pak jde o meritorní rozhodnutí, soud prvního stupně opětovně vyšel z těch (již v dřívějším rozsudku učiněných) podstatných skutkových zjištění, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o dílo (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat žalované službu vedení účetnictví a administrativy v tam vymezeném rozsahu, za což měla obdržet odměnu, o níž již bylo dříve pravomocně rozhodnuto tak, že žalobkyni náleží odměna za měsíc březen ve výši , částka, (spolu s úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení). Žalobkyně své povinnosti plynoucí jí z uzavřené smlouvy neplnila řádně, účetní dokumenty byly nesprávné, účetní výkazy obsahovaly chyby, zpracované účetnictví nadto nebylo předáno žalované a žalobkyně jí protiprávně zadržovala účetní doklady. Ve výsledku tedy žalobkyně sjednanou činnost pro žalovanou neprovedla buď vůbec, nebo ji neprovedla řádně, žalovaná proto od smlouvy odstoupila e-mailem ze dne , datum, . Žalobkyně pak v rozporu s uzavřenou smlouvou nespolupracovala s novou účetní žalobkyně, odmítla předat výsledky své činnosti a ani neumožnila odstranění vad toho, co vypracovala. Žalovaná pak byla nucena následkem toho vynaložit částku , částka, (bez DPH), již zaplatila svědkyni , jméno FO, , resp. její společnosti , právnická osoba, za rekonstrukci účetnictví.8. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že pokud jde o smluvní pokutu, pak za zjištěných okolností je uplatnění nároku na ni ze strany žalobkyně v rozporu s dobrými mravy (§ 8 o. z.), přičemž „pro případ, že by odvolací soud zastával jiný názor“, vyslovil soud prvního stupně závěr o nepřiměřenosti požadované smluvní pokuty , částka, za každý pracovní den prodlení, a to i s ohledem na souběžný vznik nároku na zaplacení úroku z prodlení. Nepřiměřenou smluvní pokutu by pak bylo namístě moderovat (§ 2051 o. z.), a to případně na částku , částka, denně, tj. celkem , částka, . Vzájemný nárok žalované na náhradu škody pak posoudil podle ustanovení § 2913 odst. 1 o. z. s tím, že tu shledal jak porušení povinností žalobkyně (nepředání účetnictví a účetních dokladů žalované, nespolupráce s novou účetní), tak i vznik škody na straně žalované (vynaložené náklady na rekonstrukci účetnictví), jakož i příčinnou souvislost mezi obojím. Takto tedy žalované přiznal zjištěnou částku , částka, spolu s příslušenstvím, naproti tomu ve zbývajících , částka, (opět včetně souvisejícího příslušenstvím) vzájemný návrh jako nedůvodný (náklady nad částku , částka, nebyly prokázány, částku DPH pak žalované coby plátkyni této daně není namístě přiznat, protože o ni se snižovala její daňová povinnost – daň na výstupu).9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení placených státem (svědečné) rozložil mezi účastnice podle poměru jejich úspěchu ve věci (40 % žalovaná, 60 % žalobkyně) podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.10. Ve vztahu mezi účastnicemi navzájem pak soud prvního stupně přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalované, která byla v řízení úspěšnější (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), a to v rozsahu rozdílu mezi mírou úspěšnosti obou účastnic (tj. 20 %). Náklady žalované pak určil součtem odměny a náhrady hotových výdajů jejího zástupce (advokáta) podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) a 21% DPH.11. Proti tomuto rozsudku brojí svým odvoláním žalobkyně, která namítá, že soud prvního stupně v souvislosti s uplatněným nárokem na smluvní pokutu zcela ignoroval požadavky na přezkum její přiměřenosti plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V tomto kontextu pak bylo třeba posoudit přiměřenost nikoli samotného ujednání, nýbrž až uplatněného nároku na smluvní pokutu, a to jak z hlediska funkce smluvní pokuty v daném případě, tak i z hlediska všech dalších okolností konkrétního případu (a to nikoli jen těch, které tu byly v době sjednání smluvní pokuty, nýbrž i těch, které tu byly v době porušení utvrzené povinnosti a také okolností později nastalých, majících v porušení povinnosti původ); pokud odtud vyplyne závěr o nepřiměřenosti uplatněného nároku, je namístě jej moderovat na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto). Pokud soud prvního stupně uplatněný nárok takto neposoudil, porušil tím právo žalobkyně na spravedlivý proces. V této věci přitom bylo zjištěno, že smluvní povinnost utvrzená smluvní pokutou byla porušena. Smyslem smluvní pokuty pak byla motivace stran k řádnému a včasnému plnění (bez ohledu na případně vzniklou škodu). Byla to přitom žalovaná, kdo smluvní pokutu do uzavřené smlouvy zahrnul, žalobkyně byla ve slabší pozici (předloženou smlouvu prakticky musela přijmout); smluvní pokuta původně utvrzovala pouze porušení povinnos