20 Co 302/2023-333 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku , částka, . Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení , částka, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení z titulu nedoplatku ceny díla podle smlouvy ze dne , datum, . Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že závazek žalobkyně zanikl započtením pohledávky žalované za žalobkyní na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s provedením dílčí části díla ve výši 0,4% z ceny díla denně. Dovozovala rozpornost smluvního ujednání o úrocích z prodlení s dobrými mravy.2. Rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve znění opravného usnesení ze dne , datum, č.j. , spisová značka, uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně od , datum, do zaplacení, ohledně částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 0,15 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, odvolací soud zastavil řízení o odvolání žalobkyně, rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 0,15% denně od , datum, do zaplacení potvrdil a dále tento výrok změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 0,15% denně od , datum, do zaplacení. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, . Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, shora uvedené rozsudky zrušil v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o povinnosti žalované hradit úroky z prodlení ve výši 0,15 % z , částka, denně od , datum, do zaplacení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Označil za nesprávné právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož „lze vázat úrok z prodlení pouze na částku, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení, a proto je dohoda stran úroku z prodlení ve vazbě na celkovou sjednanou cenu díla neplatná“ a s odkazem na svou judikaturu zdůraznil, že výši úroku z prodlení za pozdní placení jednotlivých plateb podle smlouvy, včetně způsobu jejího výpočtu, si mohou smluvní strany dohodnout odchylně od zákonného ustanovení. Základem pro výpočet výše smluvního úroku z prodlení nemusí být pouze výše částky, s jejímž splacením je dlužník v prodlení, ale i jiná částka, a to i celková výše pohledávky. Poukázal dále na to, že ujednání o úrocích může obecně podléhat přezkumu jeho souladu s dobrými mravy a nižším soudům uložil posoudit tento soulad ve vztahu k funkci úroku z prodlení ve věci.3. Soud I. stupně následně vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že úrok z prodlení 0,15 % denně z přiznané částky l , částka, od , datum, byl po rozhodnutí odvolacího soudu dne , datum, žalovaným žalobci zaplacen. Při hodnocení smluvního ujednání o úroku z prodlení ve smyslu závěrů nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl.ÚS 40/18 zdůraznil, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi podnikatelskými subjekty srovnatelné finanční síly. Povinnost zaplatit cenu díla je zajištěna smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,15 % z ceny díla za každý den prodlení a smlouva zároveň v čl. 6.1. upravuje sankci ve prospěch žalované v podobě smluvní pokuty ve výši 0,4 % z ceny díla za každý den prodlení se splněním termínu plnění. S odkazem na § 1 odst. 2, § 513, § 547, § 555, § 580, § 588 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) soud I. stupně dovodil, že úroky z prodlení představují příslušenství pohledávky, s jejímž zaplacením se dlužník ocitl v prodlení, je proto možné je počítat pouze z aktuálně dlužné částky jistiny, nezaniklé splněním ke dni vzniku prodlení a nelze je vázat na celkovou sjednanou cenu díla, která ke dni tvrzeného vzniku prodlení již byla z větší části uhrazena. Dopad ustanovení § 1970 věty druhé o.z. nelze rozšířit na částky, s jejichž zaplacením v prodlení dlužník vůbec není. V takovém případě není sjednaná sazba úroku z prodlení 0,15 % denně nepřiměřeně vysoká, neboť byla sjednána mezi podnikateli pro závazkový vztah, jenž měl trvat 50 dnů a vést k provedení díla za cenu přes 8 , adresa, Kč, cena prováděného díla na jeden den dosahuje částky převyšující , částka, . Prodlení žalobce s nedodržením termínu dokončení zakázky bylo sankcionováno ještě vyšší smluvní pokutou. Sazba 0,15 % denně dosahuje 54,75 % ročně v běžném kalendářním roce, 54,9 % ročně v roce přestupném a převyšuje zákonnou sazbu úroku z prodlení o zhruba šestinásobek. V kontextu vzájemného ujednání stran a způsobu zajištění jejich vzájemných závazků se však ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR nejeví nemravná, je-li vázána pouze na skutečně dlužnou část ceny díla. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně tím, že strany sporu byly v řízení před soudem I. stupně úspěšné obdobnou měrou, žalobce byl většinově (ze tří čtvrtin) úspěšný v řízení odvolacím, proto má podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř. právo na poloviční náhradu nákladů ve specifikaci uvedené v bodu 14 rozsudku. V dovolacím řízení měly obě strany úspěch pouze částečný, soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení nikomu. V novém řízení před soudem I. stupně byla žaloba zamítnuta, pouze protože byla již dlužná částka v mezidobí uhrazena, soud I. stupně proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v uvedené specifikaci v odstavci 16 rozsudku.4. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné odvolání, v jehož obsáhlém textu brojila proti závěru soudu I. stupně, že sjednaný úrok z prodlení není rozporný s dobrými mravy. Namítla, že žalobkyní požadovaný úrok z prodlení činí ve vztahu k uplatněné dlužné jistině (, částka, ) 291,20% ročně, nikoli 54,75% ročně a dovozovala, že sjednané smluvní sankce nelze porovnávat mechanicky, protože mají různé funkce a zajišťují odlišné smluvní závazky, přičemž smluvní pokuta v řízení prošla testem přiměřenosti. Povaha účastníků smluvního vztahu tu není významná a uplatnění korektivu dobrých mravů není vyloučeno ani mezi podnikateli. Ve smyslu kasačního rozhodnutí dovolacího soudu a v něm uvedené judikatury je na místě brát v úvahu rizikovost obchodu, předchozí chování dlužníka či jeho aktuální situaci, předpoklad vývoje škod způsobených věřiteli prodlením dlužníka během času, obchodní zvyklosti stran a samotné okolnosti sjednávání, majetkové poměry účastníků v době uzavření smlouvy a další. Žalovaná dále obsáhle shrnovala vývoj judikatury k otázce plnění na základě rozsudku odvolacího soudu posléze zrušeného dovolacím soudem a sporovala také závěr soudu I. stupně stran náhrady nákladů řízení s tím, že by jí pro případ rozporu ujednání o smluvním úroku s dobrými mravy měla náležet náhrada nákladů řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.5. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že soulad sporného ujednání s dobrými mravy je třeba posuzovat k okamžiku uzavření smlouvy, kdy roční sazba úroku z prodlení činila 54,75%. Konkrétní částku vzniklého úroku nastavila žalovaná svým prodlením. Poukázala dále na to, že text smlouvy připravila žalovaná a na výši sjednané smluvní pokuty pro případ jejího prodlení s dokončením části díla.6. Rozsudkem ze dne , datum, č.j. , spisová značka, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů , částka, . Smluvní ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,15% z celkové ceny díla shledal neplatným pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 547 o.z. a uzavřel, že za této situace nebyla žalovaná povinna platit při prodlení s úhradou ceny díla úrok z prodlení nad zákonnou výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, ), která v rozhodné době činila podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9,75% ročně. Tomuto rozhodnutí korespondovalo vyčíslení nákladů řízení, jež byla povinna žalobkyně uhradit žalované.7. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost a jsou-li možné oba výklady, prioritizovat výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Dovodil, že závěr soudu I. stupně o tom, že oproti jazykovému vyjádření čl. 6. 4 smlouvy o dílo je úrok z prodlení určen sazbou 0,15 % denně, nikoliv z celkové ceny díla, nýbrž z části ceny díla, ohledně níž se žalovaná v