20 Co 96/2025-99 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni 204 283,20 Kč a na náhradu nákladů řízení 7 972,49 Kč a žalobu ohledně 173 494,95 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 641,82 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 377 778,15 Kč od 2.11.2023 do zaplacení ve výši 15 % a úroku 10,9 % ročně z částky 363 782,85 Kč od 2.11.2023 do zaplacení a 10,9 % ročně z částky 10 023,10 Kč od 2.11.2023 do zaplacení zamítl. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení uvedeného nároku z titulu dluhu z úvěru, poskytnutého žalované ve výši 400 000 Kč na základě úvěrové smlouvy, uzavřené mezi její právní předchůdkyní , právnická osoba, . se žalovanou dne 19. 2. 2020. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně 195 716,80 Kč a ve zbytku (ke dni postoupení ve výši 391 419,97 Kč) byla pohledávka smlouvou o postoupení ze dne 31. 10. 2023 postoupena žalobkyni. Soud I. stupně po skutkových zjištěních, popsaných v odstavcích 4. až 6. rozsudku, věc po právní stránce posoudil podle zákona §§ 419, 420, 1879 a 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) ve spojení s §§ 2 odst. l, 75, 86 odst. l a 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (z. s. ú.) a dovodil, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní ve smyslu § 86 z.s.ú. Dospěl proto s odkazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18) k závěru, že úvěrová smlouva je podle §§ 86 a 87 z.s.ú z tohoto důvodu neplatná, což nevylučuje ani skutečnost, že žalovaná po dobu několika měsíců splátky úvěru hradila. Uzavřel, že žalobkyně plnila žalované ve smyslu § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu a vzniklo jí podle § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má proto nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 204 283,20 Kč, jež je splatná v nové přiměřené době splatnosti, kterou při nečinnosti žalované určil v délce 30 dnů od právní moci rozsudku. S tímto odůvodněním žalobě v rozsahu 204 283,20 Kč vyhověl, v ostatních nárocích ji zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl ve prospěch převážně úspěšné žalobkyně podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) ve specifikaci, popsané v odstavci 22. rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, směřující proti zamítavému výroku o věci samé ohledně nároku na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 204 283,20 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení. Dovozovala, že její nárok na úrok z prodlení coby sankci za prodlení se splácením peněžitého dluhu žalovanou vyplývá z § 1970 o.z. a s odkazem na § 1958 odst. 2 o. z. označila za první den prodlení žalované 8. 12. 2023 poté, co byla žalované doručena její výzva k plnění ze dne 21.11.2023. Zdůraznila, že žalovaná měla dostatečný prostor k vrácení poskytnuté jistiny a že v řízení před soudem I. stupně netvrdila ani neprokázala, že by toho nebyla schopna (k tomu žalobkyně odkazovala na jmenovaná rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, a Krajského soudu v , adresa, ). Navrhla, aby odvolací soud napadenou část rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit jí zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 204 283,20 Kč od 8. 12. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů odvolacího řízení.3. Z obsahu odvolání se podává odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. napadenou část zamítavého výroku rozsudku soudu I. stupně spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, v nepřítomnosti řádně předvolané žalované v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. Odvolání poté opodstatněným neshledal. Podle § 87 odst. l věta třetí z.s.ú. je v případě neplatnosti úvěrové smlouvy pro rozpor s § 86 odst. l věta druhá z.s.ú. spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.4. Citovaná ustanovení jsou k žalobkyní zmíněným ustanovením občanského zákoníku v poměru speciality. Z důvodové zprávy k nim plyne, že dlužník (spotřebitel) se může dostat do prodlení se splacením jistiny dluhu až poté, co je dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu určena její splatnost. V tomto duchu uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , že citované ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. a jeho účelem je krom ochrany spotřebitele postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud a poskytovatel úvěru má nárok (toliko) na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu pak vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny úvěru v takto stanovené době.5. Popsané závěry plně dopadají na daný případ a v jejich světle nelze přisvědčit žalobkyni v přesvědčení, že se žalovaná dostala do prodlení na základě její výzvy ze dne 21.11.2023. Splatnost neplacené jistiny úvěru z neplatné smlouvy stanovil teprve soud I. stupně v napadeném rozhodnutí (na dobu 30 dnů od právní moci rozsudku), žalobkyni tak může v návaznosti na prodlení žalované vzniknout nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení až po jejím uplynutí. Odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný, včetně správného navazujícího výroku o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., neboť v odvolacím řízení procesně úspěšné žalované náklady nevznikly.