21 Co 17/2025-66 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 825,72 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky ve výši 13 634,28 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 990 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, z částky 990 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, z částky 3 830 Kč od 22. 10. 2021 do zaplacení, z částky 1 740 KČ od 22. 10. 2021 do zaplacení, z částky 990 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, z částky 270 Kč od 28. 4. 2022 do zaplacení, z částky 300 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení, z částky 990 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení, z částky 2 480 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení, z částky 2 350 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení, z částky 1 450 Kč od 24. 8. 2023 do zaplacení, z částky 540 Kč od 19. 10. 2023 do zaplacení, z částky 540 Kč od 19. 10. 2023 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 460 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o nájmu pozemku č. , číslo, na dobu neurčitou, na základě které přenechala žalovanému část pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. , adresa, , o výměře 302 m², zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , samosprávný celek, na LV č. , číslo, , za účelem užívání zahrádky, a to ve výměře 201 m², část pozemku ve výměře 76 m², na kterém je umístěna stavba č. , číslo, , která slouží k trvalému bydlení, část pozemku o výměře 25 m², na kterém je umístěna garáž (dále jen „Smlouva č. , číslo, “). Dále uzavřela s žalovaným smlouvu o nájmu pozemku č. , číslo, na dobu neurčitou, na základě, které mu přenechala část pozemku č. , číslo, , parc. č. , číslo, , v k. ú. , adresa, , o výměře 180 m², zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , samosprávný celek, na LV č. , číslo, (dále jen „Smlouva č. , číslo, “). Žalovaný neuhradil nájemné za rok 2021, 2022 a 2023, žalobkyně jej k úhradě nájemného včetně smluvních pokut vyzvala. Žalovaný doplatil dlužné nájemné ve výši 15 936 Kč ke Smlouvě č. , číslo, , zbývá mu uhradit 13 500 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou nájemného. Žalovaný doplatil částku ve výši 3 960 Kč ke Smlouvě č. , číslo, , zbývá mu uhradit částku 3 960 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou nájemného. Žalovaný přes výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil.3. Žalovaný namítl, že smluvní sankce je nepřiměřeně vysoká. Smlouvu byl nucen podepsat vzhledem k umístění pronajatých pozemků, jež se nachází pod domem, jehož vlastnictví nabyl děděním. Žalobkyně s žalovaným odmítla jednat ohledně odkupu pozemků. Uzavřená smlouva byla sestavená žalobkyní, žalovaný neměl možnost ji jakkoliv ovlivnit. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni nebyla způsobena žádná škoda, neboť dlužné nájemné bylo dodatečně uhrazeno.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 28. 5. 2002 Smlouvu č. , číslo, na dobu neurčitou. Nájemné bylo dodatkem č. 1 ze dne 1. 2. 2012 sjednáno ve výši 7 968 Kč ročně se splatností do 31. 3. roku, za který je placeno. Smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 10 Kč za každý den prodlení. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 10. 1. 2005 Smlouvu č. , číslo, na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno ve výši 1 260 Kč ročně se splatností do 31. 3. roku, za který je placeno. Smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 50 % ročního nájemného pro případ prodlení s placením nájemného po dobu delší než 10 dnů. Pozemky, jež jsou předmětem nájemních smluv, jsou ve vlastnictví , veřejnoprávní korporace, , jejich správu vykonává žalobkyně. Žalovaný uhradil nájemné ze Smlouvy č. , číslo, dne 19. 4. 2021, dne 24. 10. 2021 a dne 18. 10. 2023. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu z této smlouvy na částku 13 500 Kč. Žalovaný uhradil nájemné ze Smlouvy č. , číslo, dne 13. 4. 2021, dne 24. 10. 2021 a dne 18. 10. 2023. Žalobkyně vyčíslila smluvní pokutu z této smlouvy na částku 3 960 Kč.5. Po právní stránce posoudil věc podle § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), § 3374 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 2048 odst. 1 o. z. a § 2051 o. z. Dovodil, že mezi účastníky byly uzavřeny nájemní smlouvy dle § 663 obč. zák. Právo na smluvní pokutu žalobkyni vzniklo po účinnosti nového občanského zákoníku, proto na předmětný případ byla dle § 3374 odst. 1 o. z. aplikována ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.6. Soud prvního stupně se při posouzení sporné otázky, zda je smluvní pokuta uplatněná v řízení nepřiměřeně vysoká, řídil rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Nepřezkoumával smluvní ujednání, ale konkrétní nárok plynoucí ze smlouvy. Dospěl k závěru, že smluvní pokuty sjednané mezi účastníky plní preventivní funkci, neboť měly na žalovaného vyvinout dostatečný nátlak, aby dostál smluvní povinnosti hradit nájemné. Žalovaný stavbu zdědil po svých předcích, uvedený stav tak nijak nezapříčinil. Žalovaný díky své dobré vůli vstoupil s žalobkyní do nájemního vztahu, pokud by tak neučinil, vystavil by se toliko úhradě bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného v místě a čase, v případě prodlení pak úhradě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyni nevznikla žádná škoda, neboť pozemky, na nichž stojí stavby žalovaného, nemůže jinak využít, zároveň o ně nepečuje a nevykládá na ně žádné finanční prostředky. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalovaný dlužné nájemné dodatečně uhradil. Požadavek na úhradu smluvní pokuty ve výši 13 500 Kč a 3 960 Kč vyhodnotil jako nepřiměřený. Smluvní pokutu snížil na výši zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení žalovaného s úhradou nájemného. Smluvní pokutu ze Smlouvy č. , číslo, snížil na částku 504,67 Kč, vycházel přitom z nájemného ve výši 1 260 Kč, neboť žalobkyně neprokázala zvýšení nájemného. Smluvní pokutu ze Smlouvy č. , číslo, snížil na částku 3 321,05 Kč, přičemž vycházel z nájemného ve výši 7 968 Kč. Žalobě proto vyhověl v rozsahu, Anonymizováno, 3 825,72 Kč, ve zbývajícím rozsahu co do částky 13 634,28 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný by měl dle úspěchu ve věci nárok na 60 % vynaložených nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly.8. Proti výroku II a III rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně nedodržel postup pro moderaci, nepoužil interpretační pravidla a ve skutečnosti nezjišťoval funkci smluvní pokuty. Dospěl k názoru, že smluvní pokuta plní preventivní funkci, nepředložil úsudek o sankční povaze smluvní pokuty a tím zatížil rozsudek nepřezkoumatelností. Dále uvedla, že soud prvního stupně rezignoval na identifikaci konkrétních zájmů žalobkyně, které byly smluvní pokutou utvrzeny. Žalobkyně hospodaří s veřejnými prostředky. Výše smluvní pokuty má mít represivní charakter a odradit nájemce od porušování smluvních povinností. V opačném případě vzniknou žalobkyni dodatečné náklady, které jsou hrazeny z veřejných financí. Porušení povinností jednoho subjektu tak nesou ostatní občané. Vyjádřila se k historickému stavu a dobré vůli žalovaného uzavřít nájemní smlouvu. Dle názoru žalobkyně právní předchůdci žalovaného zřídili stavbu na pozemku třetí osoby, aniž by si zajistili řádný právní titul do budoucna. Namítla, že závěr soudu prvního stupně o výši případného bezdůvodného obohacení odpovídající výši aktuálního nájemného nemá oporu v provedeném dokazování. Uzavření nájemní smlouvy bylo v zájmu žalovaného, neboť pokud by nedisponoval titulem k umístění své stavby na pozemku žalobkyně, jednalo by se o stavbu neoprávněnou. K absenci škody žalobkyně uvedla, že dle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu u ryze sankční smluvní pokuty není výše škody významnou okolností. Soud prvního stupně přiznal významnou váhu absenci škody, jelikož nezjistil funkci smluvní pokuty. Poukázala na to, že žalovaný uhradil nájemné až po několika zaslaných výzvách, žalobkyně tak musela vynakládat prostředky na zapojení vlastních personálních zdrojů na komunikaci se žalovaným a vymáhání nájemného. Závěrem uvedla, že soud prvního stupně se nijak nevypořádal se závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 30 Co 301/2022-49, na který žalobkyně poukázala ve svém vyjádření ze dne 29. 8. 2024.9. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Žalovaný, ač byl řádně předvolán, se jednání před odvolacím soudem neúčastnil, odvolací soud tak dne 12. března 2025 jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného.11. Soud prvního stupně správně zjis