21 Co 84/2025-124 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost uhradit žalobci 150 499,30 Kč (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 383 974,90 Kč (výrok II) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 31 390,34 Kč (výrok III).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 534 474,20 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), která mu vznikla nesprávným úředním postupem, a to nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Krajského soudu v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, , které trvá od 14. 11. 2005 a dosud není skončeno. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, bránila se tím, že žalobci na základě uvedeného titulu již poskytla zadostiučinění ve výši 175 001 Kč, které považovala za odpovídající okolnostem případu.3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění týkajících se průběhu posuzovaného řízení. Na návrh žalobce bylo u Krajského soudu v , místo, dne 14. 11. 2005 zahájeno řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Dne 22. 2. 2007 podal žalobce žádost o informaci o průběhu řízení. Dne 25. 4. 2007 podal žalobce návrh na doplnění dokazování. Dne 26. 1. 2011 zaslal soud žalobu odpůrcům k vyjádření, kteří se vyjádřili dne 4. 3. 2011. První jednání se konalo dne , datum, . Dne 22. 2. 2012 vyzval soud navrhovatele k zaplacení zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem. Dne 26. 4. 2012 soud ustanovil znalcem znalecký ústav , p.o.2, . Dne 31. 5. 2012 podali odpůrci námitky proti osobě znalce. Soud usnesením ze dne 1. 6. 2012 ustanovil novým znalcem , právnická osoba, a odvolal dosavadního ustanoveného znalce, neboť původní znalecký ústav fakticky nefungoval a nebyl v něm žádný odborný pracovník, který by soudem zadané úkoly splnil. Druhé jednání ve věci se konalo dne , datum, , přičemž odpůrci doložili znalecký posudek , název, . Někteří navrhovatelé včetně žalobce vznesli námitku podjatosti znalce. Soud rozhodl usnesením ze dne 24. 10. 2013 o nevyloučení , ústav, z funkce znalce. Proti tomuto usnesení podali někteří navrhovatelé odvolání, které bylo odvolacím soudem odmítnuto dne 21. 3. 2014. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali někteří navrhovatelé dovolání. Spis byl soudem odeslán dovolacímu soudu dne 4. 9. 2014. Spis byl vrácen bez věcného vyřízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Spis byl znovu odeslán dne 27. 11. 2014. Dovolací soud opět vráil spis bez věcného vyřízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ze strany všech dovolatelů. Spis byl znovu odeslán dne 18. 3. 2015. Dovolací soud rozhodl o dovolání dne 24. 6. 2015. Soud dne 23. 9. 2016 nařídil jednání na den , datum, . Na žádost navrhovatelů bylo jednání odročeno. Usnesením ze dne 5. 10. 2017 odvolal dosavadního ustanoveného znalce , právnická osoba, a ustanovil znalcem , jméno FO3, , neboť dosavadní znalec vznesl námitku podjatosti. Dne 9. 11. 2017 vyzval soud navrhovatele k zaplacení zálohy na znalecký posudek. Dne 26. 3. 2018 byl soudu předložen znalecký posudek. Soud nařídil dne 29. 3. 2018 jednání ve věci na den , datum, . Vrchní soud v , místo, usnesením ze dne 13. 4. 2018, č. j. , spisová značka, , ve věci vedené u Krajského soudu v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, upozornil, že o nároku žalobce je vedeno souběžné řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Účastníci včetně žalobce podali odvolání proti rozhodnutí o odměně znalce. Z důvodu podaného odvolání soud nařízené jednání zrušil. Spis byl odvolacímu soudu zaslán dne 25. 7. 2018. Vrchní soud rozhodl o odvolání proti znalečnému usnesením ze dne 11. 10. 2018. Dne 4. 1. 2019 nařídil soud jednání na den , datum, , které bylo z důvodu kolize zástupce navrhovatele j) odročeno na den , datum, , kdy došlo k výslechu znalce. Dne , datum, se konalo jednání, v rámci, kterého došlo ke spojení řízení , spisová značka, s řízením , spisová značka, . Dne 14. 5. 2019 nařídil soud jednání na den , datum, , které bylo následně odročeno z důvodu nepřítomnosti znalce. Dále se uskutečnila jednání dne , datum, , , datum, a , datum, , při nichž byl vyslýchán znalec a byly provedeny listinné důkazy. Dne 31. 1. 2020 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného znaleckým ústavům. Dne 12. 2. 2020 nařídil soud jednání na den , datum, . Řízení dosud není pravomocně skončeno.4. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce uplatnil u žalované dne 14. 12. 2023 nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 687 304,10 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 175 001 Kč.5. Po právní stránce věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 OdpŠk. Vzal za prokázané, že předmětné řízení trvá 19 let a 1 měsíc, a zhodnotil jeho délku jako zjevně nepřiměřenou. Za adekvátní považoval základní částku 20 000 Kč za rok řízení, za první dva roky řízení částku poloviční. Dospěl tak k základní částce za posuzované období ve výši 361 667 Kč. Tuto částku snížil o 20 % z důvodu skutkové i právní složitosti včetně stránky procesní. Z důvodu projednání věci na dvou stupních soudní soustavy snížil základní částku o dalších 10 %. Základní částku naopak zvýšil o 20 % z důvodu postupu soudů, neboť provedeným dokazováním zjistil závažné průtahy. Řízení bylo zahájeno 14. 11. 2005, žaloba byla zaslána odpůrcům až dne 26. 1. 2011, první jednání se konalo až dne , datum, . Ke spojení řízení sp. zn. , spisová značka, s řízením sp. zn. , spisová značka, došlo až po 13 a půl letech od zahájení původního řízení a bylo třeba zopakovat veškeré důkazy a seznámit účastníky se všemi podáními. Dvakrát byl odvolán ustanovený znalec a docházelo k opakovanému odročování jednání. Soud prvního stupně neshledal důvody pro další navýšení či ponížení základní částky, význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní. Neshledal ani důvod pro ponížení částky z důvodu sdílené újmy, neboť žalobce řízení inicioval sám a spojení s dalším řízením nemá vliv na jeho újmu z nepřiměřené délky řízení. Výše sporu posuzovaného řízení převyšovala hodnotu požadovaného zadostiučinění, neboť žalobce se domáhá odškodnění za 60 ks akcií, přičemž u každé z nich bylo akcionářem schváleno jako protiplnění 11 500 Kč, žalobce se domáhal částky výrazně vyšší. Celkově tak snížil základní částku o 10 %, tedy na částku 325 500,30 Kč. Jelikož žalovaná před podáním žaloby poskytla žalobci částku 175 001 Kč, soud prvního stupně přiznal žalobci částku 150 499,30 Kč a ve zbytku, tj. v částce 383 974,90 Kč, žalobu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jelikož rozhodnutí o výši nároku záviselo na posouzení soudu, a proto je nutno hledět na výsledek jako na plný úspěch žalobce.7. Proti výroku I a III rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Namítla, že zadostiučinění, které žalobci poskytla je s ohledem na okolnosti věci zcela přiměřené a dostatečné. Žalobce musel být do jisté míry již před začátkem řízení srozuměn s jeho složitostí. Nejednalo se o rozhodnutí o subjektivních právech a povinnostech žalobce, řízení nepředstavovalo překážku v jeho každodenním životě. Uvedla, že předmět řízení spočíval v posouzení přiměřenosti protiplnění za akcie při vytěsnění menšinových akcionářů. Rozsah, v jakém byla stanovena hodnota akcií, byl relativně určitý a jasný a závisel plně na znaleckém zkoumání, nikoli na jakékoli procesní aktivitě účastníků. Význam sporu, nehledě na množství akcií, hodnotila jako relativně malý až bagatelní, a újma, kterou žalobce mohl pociťovat v souvislosti s nejistotou ohledně výsledku řízení, je velice malá. Zdůraznila, že účelem odškodňovacího řízení je odškodnit nejistotu spojenou s jeho výsledkem, nikoli délku řízení. Dle žalované nemůže žalobce očekávat zásadnější úspěch ve věci, neboť z výroku krajského soudu (zrušeného z procesních důvodů) plyne, že hodnota protiplnění ve výši 11 500 Kč byla hlavním akcionářem stanovena adekvátně. Odškodnění přiznané soudem prvního stupně značně přesahuje to, co je pro navrhovatele tzv. v sázce. Dle žalované jednal soud i přes vysoký počet účastníků, vyjma ojedinělého průtahu, plynule a koncentrovaně. Řízení bylo mimořádně složité po stránce skutkové i právní. Závěrem namítla, že soudem prvního stupně nebylo dostatečně zohledněno sdílení újmy. Posuzované řízení se ze své podstaty dotýkávětšího počtu osob, na straně žalobců se jedná o silně sdílenou újmu. Taktéž je třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedl, že v řízení