21 Co 85/2025-775 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyním částku 1 755 611 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 25. 11. 2016 do 6. 12. 2017 a dále od 7. 12. 2017 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 8 a výši limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 309 693 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 11. 2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 755 611 Kč za den 24. 11. 2016 Kč (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a že žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit České republice náhradu nákladů řízení každá v rozsahu 50 % a v částce 219 Kč (výroky IV a V).2. Takto rozhodl o zbývající části žalobního nároku původního žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , který se původně domáhal proti žalované zaplacení částky v celkové výši 4 938 926 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové škody a nemajetkové újmy, jež mu vznikly v důsledku nezákonného trestního stíhání. Jednalo se o trestní stíhání zahájené usnesením , bezpečnostní sbor, , , orgán, ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. , spisová značka, , které bylo skončeno rozsudkem Městského soudu v , místo, ze dne 4. 11. 2014, č. j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v , místo, ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. , spisová značka, (žalobce byl obžaloby zproštěn a ve zbytku bylo jeho trestní stíhání zastaveno). Původní žalobce dne , datum, zemřel a jeho právními nástupkyněmi se staly nynější žalobkyně (pozůstalá manželka a dcery, viz usnesení zdejšího odvolacího soudu ze dne 4. 5. 2021, č. j. , spisová značka, ).3. Žalovaná částka původně sestávala ze čtyř nároků: 1) náhrady škody vzniklé vynaložením nákladů na právní zastoupení (částka 193 491 Kč s příslušenstvím), 2) náhrady škody vzniklé snížením platu o 50 % po dobu dočasného zproštění funkce od 1. 1. 2014 do 19. 2. 2015 (částka 364 335 Kč s příslušenstvím), 3) náhrady nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného trestního stíhání (částka 500 000 Kč s příslušenstvím) a 4) ušlého zisku v podobě ušlého platu státního zástupce za dobu 5 let (částka 3 881 100 Kč s příslušenstvím).4. O nárocích 1) až 3) již bylo pravomocně rozhodnuto, a to rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 6. 12. 2017, č. j. 20 C 146/2016-422 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021, č. j. , spisová značka, a rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2022, č. j. 20 C 146/2016-619.5. Předmětem řízení zůstal po kasačním nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. IV ÚS , Anonymizováno, /22 a následném kasačním usnesení zdejšího odvolacího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. , spisová značka, nárok 4), tj. nárok na ušlý zisk ve výši 3 881 100 Kč s příslušenstvím a po částečném zpětvzetí žaloby ze dne 19. 10. 2024 (čl. 714-717 spisu) nárok na ušlý zisk v celkové výši 2 065 304 Kč s odpovídajícím příslušenstvím (v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2024, č. j. 20 C 146/2016-735).6. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že původní žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dopisem ze dne 24. 5. 2016, dále že v období od ledna 2014 do 19. 2. 2015 pobíral polovinu platu z důvodu dočasného zproštění výkonu funkce státního zástupce. Dále vzal za prokázaný průběh posuzovaného trestního řízení původního žalobce, který v zásadních bodech popsal v odst. 11 až 17 svého rozsudku a odvolací soud na tato jeho skutková zjištění v zájmu stručnosti odkazuje. Dále zjistil, jaké byly příjmy původního žalobce z výkonu advokacie v letech 2015 až do června 2018 (do doby jeho úmrtí), jakého by žalobce v rozhodném období (od 1. 3. 2015 do 10. 6. 2018) dosahoval platu, pokud by vykonával funkci státního zástupce a jaké byly výdaje původního žalobce spojené s podnikáním (výkonem advokacie). K tomu odvolací soud opět v zájmu stručnosti v podrobnostech odkazuje na odst. 18 rozsudku soudu prvního stupně.7. Po právní stránce věc posoudil podle zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“).8. Vyšel z právního názoru Ústavního soud, který vyjádřil ve svém kasačním nálezu a následných závazných pokynů odvolacího soudu, jež vyjádřil ve svém předchozím kasačním usnesení na čl. 684 spisu. Shledal, že odpovědnostní titul, tedy nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, je dán a je dána také příčinná souvislost mezi nezákonným trestním stíháním původního žalobce a tím, že přišel o funkci státního zástupce (ke dni právní moci původního odsuzujícího rozsudku, tj. 19. 2. 2015). Dále se držel závazného právního názoru odvolacího soudu, že případný ušlý zisk mohl původnímu žalobci vzniknout pouze ve výši rozdílu mezi platem, kterého by v rozhodném období dosahoval jako státní zástupce a příjmem, kterého v tomto období dosahoval jako advokát.9. Vzal za prokázané, že žalobce by v době od 1. 3. 2015 do 10. 6. 2018 jako státní zástupce získal plat v celkové výši 2 558 359 Kč. Jako advokát měl za shodné období po odečtení pojistného příjem v celkové výši 1 028 193 Kč. V souvislosti s výkonem advokacie si pořídil výpočetní techniku za 20 000 Kč, advokátský talár za 5 445 Kč, měsíčně vynakládal 500 Kč za telefon a internet. Pokud se jedná o pronájem kanceláře, shledal, že je třeba vyjít z obvyklého nájemného kancelářských prostor v centru , místo, podle vyjádření místních realitních kanceláří, a nikoli z výslechu pozůstalé manželky původního žalobce, která uvedla, že nájemné za kancelář činilo 10 000 Kč měsíčně. Měl za to, že rozdíl oproti obvyklým nájmům, které se v rozhodné době pohybovaly v částce 4 500 Kč měsíčně včetně spotřeby energií není ničím odůvodněn. Dospěl k závěru, že na náklady spojené s výkonem advokacie vynaložil původní žalobce v rozhodném období částku v celkové výši 225 445 Kč. Na tomto podkladě shledal žalobu opodstatněnou co do částky 1 755 611 Kč (2 065 304 Kč – 1 028 193 Kč + 225 445 Kč).10. O nákladech řízení mezi účastníky, a to ve vztahu ke všem čtyřem uplatněným nárokům rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a o nákladech řízení státu podle výsledku řízení podle § 148 odst. 1 o.s.ř.11. Proti výroku II napadeného rozsudku a nákladovým výrokům III, IV a V podaly žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Za nesprávný považovaly závěr soudu prvního stupně týkající se nákladů původního žalobce na nájem kanceláře v souvislosti s výkonem advokacie. Měly za to, že náklad ve výši 10 000 Kč měsíčně prokázaly výpovědí pozůstalé manželky původního žalobce, která mu v začátcích výkonu advokacie pomáhala. Pozůstalá manželka vypověděla, že částku 10 000 Kč si pamatuje přesně. Soud prvního stupně její výpověď nikterak nezpochybnil, avšak požádal žalobkyně, aby se dotázaly několika realitních kanceláří na výši nájmu nebytových prostor v daném regionu. Poté vyšel z nižších částek uvedených realitními kancelářemi. Žalobkyně měly za to, že pro uplatněný nárok je rozhodující, jaký nájem byl skutečně placen. Původní žalobce jako advokát mohl platit vyšší, než obvyklý nájem z různých důvodů jako je specifická agenda, potřeba reprezentace apod. Po nikom nelze požadovat, aby reálné náklady odpovídaly cenové hladině dané průzkumem trhu. Poukázaly na to, že realitní kanceláře se nevyjadřovaly specificky k nájmům prostor pro advokátní kanceláře. Podotkly, že povaha nebytových prostor pro jiné podnikání může mít nižší nároky. Důkazy vyjádřeními realitních kanceláři výpověď pozůstalé manželky nikterak nevyvrací. Měly za to, že se soud prvního stupně nedržel pokynu odvolacího soudu, že výdaje spojené s podnikáním původního žalobce postačuje uvést rámcovým způsobem a případně výši nároku stanovit postupem podle § 136 o.s.ř.12. Nesouhlasily ani s tím, jak soud prvního stupně určil míru úspěchu a neúspěchu ve věci. Brojily zejména proti tomu, že jako neúspěch žalobkyň shledal částečné zpětvzetí žaloby co do částky 1 815 796 Kč. Žalobkyně zopakovaly své dosavadní stanovisko, že žalobu vzaly zpět jen proto, že původní žalobce v průběhu řízení zemřel, čímž došlo k omezení uplatněného nároku do data jeho úmrtí. Pokud by původní žalobce nezemřel, požadovaná částka by dospěla do konečné výše. Poukázaly dále na to, že původní žalobce nemohl předvídat změnu výkladu práva, k níž došlo v průběhu řízení a v jejímž důsledku mu původně obecné soudy nárok na ušlý zisk nepřiznaly a až Ústavní soud odmítl původní myšlenky obecných soudů. K výpočtu míry úspěchu a neúspěchu ve věci odkázaly na své podání ze dne 19. 10. 2024.13. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II změnil a přiznal žalobkyním i částku 309 693 Kč s přísl