23 Co 132/2025-322 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 11. 11. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla určena neplatnost zrušení pracovního poměru žalobce u žalované učiněného formou e-mailu ze dne 27. 4. 2021 (výrok I), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla určena neplatnost rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované učiněného formou dohody o ukončení smlouvy o poskytování manažerských služeb ze dne 6. 5. 2021 (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 37 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III). Usnesením ze dne 16. 12. 2024 soud prvního stupně postupem podle § 164 o. s. ř. opravil v rozsudku ze dne 11. 11. 2024 zjevnou písařskou chybu v datu vydání rozsudku.2. Soud prvního stupně výše označeným rozsudkem, v pořadí druhým, rozhodl o žalobě doručené soudu 28. 6. 2021, kterou se žalobce domáhal proti žalované určení neplatnosti zrušení pracovního poměru učiněného formou e-mailu ze dne 27. 4. 2021. Neplatnost žalobce dovozoval ze skutečnosti, že se jednalo o prostý e-mail, bez uznávaného elektronického podpisu. Nadto byl v době doručení e-mailu v pracovní neschopnosti. Dále se žalobce domáhal proti žalované určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru učiněného formou dohody o ukončení smlouvy o poskytování manažerských služeb ze dne 6. 5. 2021. Neplatnost dohody žalobce dovozoval ze skutečnosti, že dohodu podepsal pod nátlakem ze strany žalované. Dohoda rovněž neobsahuje uznávané elektronické podpisy stran.3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout, když předně sporovala, že by mezi účastníky vznikl pracovní poměr. E-mail ze dne 27. 4. 2021 nebyl úkonem, kterým by měl být ukončen vztah mezi účastníky. Zpochybňovala, že by dohoda ze dne 6. 5. 2021 byla uzavřena nedobrovolně, v tísni či za jakýchkoliv podmínek, které by právně zpochybnily její platnost či projev vůle žalobce.4. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované, soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z provedených důkazů – listin a výslechu svědka , jméno FO, a zjištěný skutkový stav věci posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).5. Jako předběžnou otázku soud posuzoval, zda mezi účastníky vskutku vznikl pracovní poměr, a s ohledem na prokázané skutečnosti dospěl k závěru, že činnost, kterou vykonával žalobce pro žalovanou vykazovala většinu znaků závislé práce ve smyslu ust § 2 zákoníku práce, takže mezi žalobcem a žalovanou vznikl na základě smlouvy o poskytování manažerských služeb ze dne 4. 1. 2021 pracovní poměr.6. Následně se proto zabýval jednáními žalované, která směřovala ke skončení pracovního poměru. Pokud jde o e-mail ze dne 27. 4. 2021, v němž , jméno FO, sděloval žalobci, že se rozhodl, že smlouva žalobce bude ukončena, jakmile žalobce vyčerpá všechny dny volna na zotavenou a dovolenou, tedy k 29. 4. 2021, pak soud prvního stupně shledal, že se jedná o zdánlivé právní jednání, neboť předmětný e-mail nesplňoval podmínky dané ust. § 335 odst. 2 zákoníku práce, když nebyl podepsán uznávaným elektronickým podpisem. Pokud e-mail nebyl řádně podepsán, nemohl být ani řádně doručen žalobci, přičemž nicotné jednání nevyvolává právní účinky a nelze posuzovat jeho platnost. Proto žalobu v této části zamítl výrokem I.7. Pokud jde o listinu označenou ukončení smlouvy o poskytování manažerských služeb ze dne 6. 5. 2021, tu soud posoudil podle obsahu jako dohodu o rozvázání pracovního poměru. Ve vztahu k této dohodě byly splněny veškeré podmínky stanovené ustanovením § 49 zákoníku práce, kdy se strany dohodly, že smlouva bude ukončena ke dni 6. 5. 2021. Dohoda byla uzavřena v písemné formě a každá ze stran obdržela jedno její vyhotovení.8. Pokud žalobce tvrdil, že uzavřenou dohodu vnímal toliko jako prováděcí dokument k rozvázání pracovního poměru, v důsledku čehož měl být ze strany žalované uveden v omyl, soud prvního stupně poukázal na obsah dokumentu, v němž je výslovně uvedeno, že strany uzavřely smlouvu o poskytování manažerských služeb dne 4. 1. 2021 s pozdějším dodatkem uzavřeným 9. 2. 2021, a že se dohodly na ukončení smlouvy tak, že bude ukončena ke dni 6. 5. 2021. Podle soudu prvního stupně nevyvolává předmětná formulace jakékoliv pochybnosti o úmyslu jednajících stran ukončit uzavíranou dohodou daný smluvní vztah. Dospěl tedy k závěru, že žalovaná nemohla uvést žalobce v omyl.9. Pokud žalobce dále tvrdil, že ho žalovaná přinutila podepsat dohodu, pak bylo jeho povinností prokázat, že při podpisu existovala okolnost vylučující svobodu jeho vůle. Za takovou okolnost žalobce označil skutečnost, že se k datu podpisu dohody nacházel v , stát, , kde byl zcela vystaven vůli žalované, která podpisem dohody podmiňovala úhradu odměny za měsíc duben 2021 a asistenci při odjezdu z , stát, . Žalobcem navrženými a soudem provedenými důkazy ale nebylo prokázáno, že žalovaná na žalobce před podpisem dohody činila jakýkoliv nátlak, aby dohodu podepsal. Žalobce neoznačil konkrétní osobu či osoby, které nutily žalobce, aby dohodu podepsal. Sám žalobce uvedl, že do , stát, přijel, protože výpověď považoval za černou kaňku na své kariéře a snažil se rozhodnutí žalované zvrátit. Chtěl si přijet i pro věci a současně chtěl sdělit kolegům, že odchází z osobních důvodů. Soud shledal, že to byl žalobce, kdo se rozhodl do , stát, odcestovat, přičemž žalovaná zajistila žalobci letenky, odvoz z letiště a ubytování v , místo, žalované, přestože se žalobcem komunikovala ohledně ukončení spolupráce prostřednictvím elektronické komunikace a jeho osobní přítomnost v , stát, nevyžadovala. Návrh dohody o ukončení spolupráce měl být podle žalobce zaslán , jméno FO, . V řízení nebylo prokázáno, že by svědek , jméno FO, či paní , jméno FO, na žalobce vyvíjeli nátlak, aby dohodu podepsal. E-mailová komunikace předložená žalobcem neobsahuje žádné zmínky o podmiňování úhrady odměny za měsíc duben 2021, asistence při odjezdu z , stát, , ubytování v , místo, žalované, zajištění letenek, podpisem dohody o ukončení spolupráce. Ani prohlášení pana , jméno FO, nepovažoval soud za dostatečně prokazující žalobcem tvrzený nátlak žalované, neboť prohlášení obsahuje pouze obecné formulace. Soud uzavřel, že žalobce své tvrzení o okolnostech vylučujících svobodu vůle uzavřít dne 6. 5. 2021 dohodu o rozvázání pracovního poměru neprokázal, a proto žalobu zamítl i v této části výrokem II.10. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení procesně úspěšné žalované. Náklady žalované jsou náklady na právní zastoupení, kdy advokát učinil v řízení 11 úkonů právní služby.11. Proti rozsudku se odvolal žalobce. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýkal soudu prvního stupně, že nedostatečně zjistil skutkový stav a tento nesprávně vyhodnotil, pokud jde o okolnosti ohledně uzavření dohody o ukončení smlouvy ze dne 6. 5. 2021. Žalobce ještě před podpisem dohody brojil proti výpovědi, což doložil e-mailovou komunikací. V ní upozorňoval své nadřízené na to, že ukončení jeho pracovního poměru výpovědí nemůže být platné a žádal o přezkum. Proto nešlo věc vyřešit bez osobní účasti žalobce v , stát, . V ten moment si žalovaná začala uvědomovat nedostatečnou formu výpovědi, jak přiznal i svědek , jméno FO, ve své výpovědi. Žalovaná potřebovala, aby žalobce dohodu uzavřel, aby tak došlo k napravení situace vzniklé v důsledku nicotné výpovědi. Podle žalobce jeho tíseň při podpisu dohody lze dovodit již ze samotného znění dohody. Pokud mu soud klade k tíži, že neprokázal tvrzenou tíseň, poukazuje na to, že soud zamítl jeho důkazní návrhy, kterými chtěl tuto skutečnost prokázat, a to jeho účastnický výslech, a dále opakovaný výslech pana , jméno FO, , případně jiného zaměstnance pobočky žalované v , stát, . Rovněž navrhoval, aby soud prvního stupně u žalované vyžádal veškerou e-mailovou komunikaci žalobce se žalovanou, kterou žalobce nemá k dispozici. Tyto důkazy soud prvního stupně neprovedl. Vytýkal soudu, že se nevypořádal s jeho tvrzením, že dohodu uzavíral nejen v tísni, ale i v omylu. Žalobce nevěděl, proč byla dohoda zaslána k podpisu. Žalobce se domníval, že pracovní poměr u žalované byl skončen na základě výpovědi zaslané e-mailem a dohodu považoval pouze za prováděcí dokument, kterým budou vymezeny podmínky jeho odjezdu z , stát, a vypořádán jeho nárok z dovolené. Dohodu neuzavíral s vůlí právní poměr u žalované ukončit. Žalovaná zneužila jeho neznalost v českém právním řádu. Žalobce nepředpokládal, že by se jím uzavřená smlouva o poskytov