23 Co 230/2024-444 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 9. 2024, soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 313 439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 313 439 Kč od 16. 3. 2013 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 54 591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % p. a. z částky 54 591 Kč od 16. 5. 2013 do zaplacení (výrok II), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované částku ve výši 248 718 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů státu – svědečném částku ve výši 291 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 (výrok IV).2. Soud prvního stupně takto v pořadí třetím rozsudkem rozhodl o nárocích žalobce uplatněných původně dvěma žalobami, a spojených ke společnému řízení. Žalobce se domáhal proti žalované zaplacení odstupného ve výši 20 000 Kč a 1 010 476 Kč, doplacení mimořádné odměny ve výši 313 439 Kč a zaplacení nákladů, které mu vznikly v souvislosti se zahraniční pracovní cestou do , místo, ve dnech 2. 10. - 6. 10. 2012, kdy za , tituly před jménem, , jméno FO, uhradil částku 20 000 Kč a 34 591 Kč a za syna , jméno FO, částku 51 403 Kč.3. Soud prvního stupně poprvé rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 8. 1. 2019, č. j. 28 C 262/2015-181 tak, že žalobu zcela zamítl (výroky I a II) a uložil žalobci, aby nahradil náklady řízení žalované i státu (výroky III a IV). K odvolání žalobce Městský soud v , místo, rozhodl rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č. j. , spisová značka, (dále také jen „rozsudek odvolacího soudu“) tak, že zastavil odvolací řízení ohledně částky 51 403 Kč s příslušenstvím z důvodu zpětvzetí odvolání (výrok I), ohledně nároků na zaplacení částky 333 439 Kč s příslušenstvím a částky 1 101 476 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a ohledně nároků na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím a částky 34 591 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o nákladech řízení zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III). K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 24. 11. 2022, č. j. , spisová značka, (dále také jen „rozsudek dovolacího soudu“), odmítl dovolání ve vztahu k výroku III rozsudku odvolacího soudu (výrok I) a ohledně částky 313 439 Kč s příslušenstvím zrušil rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II).4. V dalším řízení zůstal předmětem řízení nárok žalobce na zaplacení částky 313 439 Kč s příslušenstvím (rozdíl mezi žalobci vyplacenou částkou 716 680 Kč a žalobcem vypočtenou částkou mimořádné odměny ve výši 1 030 119 Kč) a nárok žalobce na zaplacení částky 54 591 Kč s příslušenstvím (náklady na zahraniční pracovní cestu , tituly před jménem, , jméno FO, do , místo, ve dnech 2. 10. - 6. 10. 2012).5. Soud prvního stupně poté rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 28 C 262/2015-334, a to tak, že žalobu opět zamítl (výroky I a II) a uložil žalobci, aby nahradil náklady řízení žalované i státu (výroky III a IV). K odvolání žalobce Městský soud v , místo, usnesením ze dne 20. 12. 2023, č. j. , spisová značka, , rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Po vymezení žalobních tvrzení a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z nesporných tvrzení účastníků, provedených listinných důkazů, účastnického výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, (bývalého ředitele žalované), a výslechu svědků , jméno FO, (zaměstnance žalované), , tituly před jménem, , jméno FO, (bývalé vedoucí personálního odboru žalované), , jméno FO, (syna žalobce) a zvukovým záznamem rozhovoru žalobce a , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 1. 3. 2013. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě jmenování ze dne 19. 3. 2012 na pozici zástupce ředitele a náměstka. Dne 1. 3. 2013 uzavřeli žalobce a žalovaná dohodu o rozvázání pracovního poměru k tomuto dni, a to bez uvedení důvodu. Podle , tituly před jménem, , jméno FO, ale byly důvodem rozvázání pracovního poměru neuspokojivé pracovní výsledky žalobce, které vyústily v pokyn ministerstva, který musel být respektován. V souvislosti s ukončením pracovního poměru byla žalobci vyplacena mimořádná odměna ve výši průměrné 5měsíční mzdy, ve výplatním termínu v březnu 2013 ve výši 716 680 Kč, a to na základě dohody mezi žalobcem a , tituly před jménem, , jméno FO, uzavřené dne 1. 3. 2013. Ve dnech 2. 10. 2012 až 6. 10. 2012 se žalobce zúčastnil zahraniční služební cesty do , místo, , a to společně s , tituly před jménem, , adresa, , jméno FO, a , jméno FO, . Žádost o schválení zahraniční služební cesty odsouhlasil , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce hradil za , tituly před jménem, , jméno FO, letenky, pojištění k letence, vízum, ubytování. Výdaje žalobce spojené se služební cestou do , místo, činily 136 713 Kč a žalobce vyúčtoval náklady spojené s touto cestou ve výši 66 734 Kč.7. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 7. 2013. Vzal za prokázané, že důvodem skončení pracovního poměru žalobce u žalované nebyly organizační změny v , podezřelý výraz, , ale pochybnosti zřizovatele , podezřelý výraz, týkající se práce žalobce, na základě kterých bylo řediteli , podezřelý výraz, doporučeno ukončit pracovní poměr se žalobcem. Žalovaná respektovala pokyn zřizovatele. Mezi žalobcem a žalovanou, za níž jednal ředitel , tituly před jménem, , jméno FO, , tak došlo k ústní dohodě o tom, že pracovní poměr žalobce u žalované skončí dohodou a současně došlo k dohodě o tom, že žalobci bude v té souvislosti vyplaceno odstupné v dohodnuté výši. Pokud by k dohodě nedošlo, žalobci by byla dána výpověď z pracovního poměru. Žalobce akceptoval nabízenou možnost ukončit pracovní poměr dohodou, s podmínkou, že mu bude vyplaceno odstupné v dohodnuté výši. Na základě takto uzavřené dohody tedy žalobci vznikl nárok na výplatu odstupného. To mu také bylo v posledním výplatním termínu za měsíc 03/2013 vyplaceno, a to ve výši 716 680 Kč hrubého. Ohledně výše odstupného soud prvního stupně vycházel z výplatních pásek, v nichž jsou uvedeny jednotlivé složky mzdy a odvodů, zejména pak výše průměrného výdělku pro účely náhrad, a to za relevantní období posledního kalendářního čtvrtletí. Vlastní výpočet mzdy byl proveden interním systémem žalované, přičemž soud prvního stupně nepochyboval o jeho správnosti, ostatně žalobce po celou dobu trvání pracovního poměru proti způsobu výplaty mzdy nikdy ničeho nenamítal. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na výplatu odstupného podle dohody se žalovanou, přičemž toto odstupné mu bylo řádně v určeném výplatním termínu žalovanou vyplaceno. Žalobu proto v této části zamítl.8. Soud prvního stupně zamítl žalobu i ohledně nároku na proplacení nákladů vzniklých žalobci v souvislosti s cestou , tituly před jménem, , adresa, , jméno FO, do , místo, . Soud vzal za prokázané, že ředitel žalované , tituly před jménem, , jméno FO, o plánované cestě žalobce věděl, žalobce požádal o schválení své pracovní cesty výlučně pro svoji osobu a tuto cestu mu , tituly před jménem, , jméno FO, schválil. , tituly před jménem, , jméno FO, byl přímým nadřízeným žalobce, který mohl pracovní cestu povolit. Dále vzal za prokázané, že žalobce nepožádal o to, aby jej na služební cestě mohl doprovodit , tituly před jménem, , jméno FO, , ani to, že by takovou potřebu žalované předem oznámil a zdůvodnil. V řízení ale bylo prokázáno, že tak sám rozhodnout nemohl, neboť to bylo věcí vedení. Úkolem , tituly před jménem, , jméno FO, na pracovní cestě bylo zejména tlumočení, přestože působil jako externí právník žalované, nikoli jako tlumočník, a pokud by poskytoval právní služby, mohl je vyúčtovat samostatně jako svoji odměnu. Soud konstatoval, že účel jeho účasti na této cestě není jasný. Uzavřel, že ze žádosti o schválení zahraniční pracovní cesty podepsané ředitelem žalované nevyplývá, že by cesta byla schválena pro kohokoliv jiného než pro žalobce. Žalobce si proto nemůže nárokovat úhradu nákladů na cestu dalších osob.9. Z důvodu zamítnutí žaloby se soud prvního stupně nezabýval kompenzačními námitkami žalované.10. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované. Žalobci dále uložil, aby nahradil státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady, které mu vznikly v souvislosti s výplatnou svědečného.11. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Namítal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nespráv