23 Co 320/2024-456 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 7 C 203/2021-378, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 65 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 000 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do zaplacení částky ve výši 1 032 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 1 032 000 Kč ode dne 10. 7. 2021 do zaplacení (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 63 750 Kč, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 097 000 Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty z důvodu porušení smluvního závazku žalované vyplývajícím z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem na straně kupující a žalovanou na straně prodávající dne 7. 12. 2017, dále jen „Kupní smlouva“ na koupi a prodej garážového stání, jež byla smlouvou spotřebitelskou. Žalovaná porušila povinnost vyplývající pro ni z čl. 6.4 Kupní smlouvy, dle kterého byl prodávající povinen zajistit vydání potvrzení banky o vzdání se zástavního práva k předmětu koupě (dále jen „Potvrzení banky“) a jeho předání či doručení kupujícímu (žalobci) nejpozději do 30 dní ode dne, kdy bude kupní cena hrazená prostřednictvím vázaného účtu u , právnická osoba, připsána na účet prodávajícího. Pro případ nesplnění této povinnosti žalované jakožto prodávající byla v čl. 6.4 Kupní smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Žalovaná svou povinnost dle tvrzení žalobce nikdy nesplnila a zástavní právo zaniklo, resp. došlo k jeho výmazu z katastru nemovitostí až na základě vzdání se zástavního práva ze strany , právnická osoba, ze dne 27. 4. 2021, které bylo žalobci předáno dne 3. 5. 2021 a které si žalobce zajistil sám poté, co zjistil, že garážové stání je stále zástavním právem zatíženo. Žalovaná měla svou povinnost utvrzenou smluvní pokutou splnit nejpozději do 30. 4. 2018, neboť žalované byla na její bankovní účet ze strany , právnická osoba, uhrazena celá kupní cena dne 29. 3. 2018, žalobce tak požaduje smluvní pokutu za období od 1. 5. 2018 do 3. 5. 2021 ve výši 1 097 000 Kč, tj. za 1097 dnů prodlení. Nárok na úhradu smluvní pokuty žalobce u žalované uplatnil dopisem ze dne 23. 6. 2021, když žalovanou vyzval k úhradě ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy, kdy tato byla doručena dne 29. 6. 2021 a od 10. 7. 2021 je tedy žalovaná v prodlení s úhradou smluvní pokuty.3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná měla na základě čl. 6.4 Kupní smlouvy toliko povinnost zajistit vydání Potvrzení banky a jeho předání žalobci. Žalovaná již neměla povinnost kontrolovat, zda došlo k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. K vydání Potvrzení banky došlo již 15. června 2018, a to na základě příslibu vydání potvrzení o vzdání se zástavního práva a souhlasu s výmazem zákazu zcizení a zatížení ze strany , právnická osoba, ze dne 25. srpna 2017. Potvrzení banky ze dne 15. června 2018 bylo obratem předáno žalobci, nicméně bez předávacího protokolu či jakékoliv jiné listiny předání prokazující. Osoba, která předání zprostředkovala, pan , jméno FO4, , bohužel v mezidobí zemřel při autonehodě, a tak není možné provést jeho svědeckou výpověď. Žalobce se na žalovanou nikdy neobrátil s tím, že by od ní požadoval údajně chybějící Potvrzení banky. Byl to naopak právě žalobce, kdo otálel s uplatněním svého práva víc než tři roky, což mimo jiné má vliv také na výši možného úroku z prodlení v souladu s § 1805 o. z., kdy toto lze analogicky použít i na maximální výši smluvní pokuty. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení a dále odkázala na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. ledna 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 (dále jen „Rozsudek NS“) a navrhla, aby soud, pokud dospěje k závěru, že nárok žalobce na smluvní pokutu je oprávněný a současně že není promlčený, smluvní pokutu jakožto nepřiměřeně vysokou snížil v souladu s § 2051 o. z. na 0 Kč, když žalobci nevznikla žádná škoda a žalovanou ani nikdy nevyzval ke splnění povinnosti. Zároveň byla povinnost zajistit vydat Potvrzení banky a předat jej kupujícímu doplněna také do trojstranné smlouvy o vázaném účtu uzavřené mezi žalobcem, žalovanou a , právnická osoba, , a to jako povinnost banky. Z toho důvodu žalovaná neměla žádné pochybnosti o tom, že tato povinnost byla splněna a nepředpokládala jakýkoliv zlý úmysl na straně žalobce. Nadto má žalovaná zato, že její povinnost předat Potvrzení banky žalobci byla splněna již uzavřením smlouvy o vázaném účtu, kdy součástí smlouvy o vázaném účtu je čl. 4.1, který stanoví povinnost vydání Potvrzení banky přímo bance.4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a na základě nesporných tvrzení, jež vzal za svá skutková zjištění, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovanou došlo k uzavření Kupní smlouvy, v níž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč denně pro případ porušení povinnosti žalované zajistit vydání Potvrzení banky a jeho předání/doručení žalobci nejpozději ve lhůtě 30 dnů od připsání celé kupní ceny na bankovní účet žalované. K připsání celé kupní ceny na bankovní účet žalované došlo dne 29. 3. 2018. Potvrzení banky sice bylo vydáno dne 15. 6. 2018, nicméně v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná zajistila předání/doručení tohoto potvrzení žalobci. Soud I. stupně v rámci dokazování učinil dotaz na právního nástupce , právnická osoba, , jímž je , p.o.2, ., která soudu mimo jiné sdělila, že z dokumentů, které má z , právnická osoba, k dispozici, není možné potvrdit, zda bylo nějaké Potvrzení banky vystaveno k dřívějšímu datu než 27. 4. 2021. Na základě Potvrzení banky ze dne 27. 4. 2021, jež si vyžádal od banky žalobce a bylo mu předáno dne 3. 5. 2021, došlo následně k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí. Žalobci v důsledku porušení povinnosti žalované zajištěné vymáhanou smluvní pokutou žádná škoda nevznikla.5. Po právní stránce soud I. stupně nejprve dle obecných výkladových pravidel dle § 555 a násl. ve spojení s § 1812 o. z. vyložil projev vůle účastníků obsažený v čl. 6. 4 Kupní smlouvy a dospěl k závěru, že smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč denně byla zajištěna, jak povinnost žalované zajistit vydání Potvrzení banky, tak její povinnost zajistit předání či doručení žalobci. Soud I. stupně dále dospěl k závěru, že žalovaná se této své povinnosti zajistit předání/doručení Potvrzení banky žalobci nezprostila, resp. ji nesplnila uzavřením trojstranné smlouvy o vázaném účtu, kdy opačný závěr by byl i nelogický s ohledem na totožné datum uzavření obou smluv (7. 12. 2017), neboť v takovém případě by zajištění této povinnosti smluvní pokutou ztratilo svůj smysl. Nadto by byl takový závěr výkladem v neprospěch spotřebitele. Žalovaná povinnost utvrzenou smluvní pokutou nesplnila, když v tomto ohledu nepředložila žádný důkaz. Pokud se týká případného předání Potvrzení banky žalobci samotnou bankou, pak to není ani teoreticky pro splnění povinnosti žalované relevantní, a proto nebyl (pro nadbytečnost) proveden důkaz svědeckou výpovědí , FO2, , nadto s ohledem na velký časový odstup lze jen těžko předpokládat, že by si snad navrhovaný svědek pamatoval konkrétní okolnosti jednoho pracovního případu z mnoha. Dále se soud I. stupně zabýval námitkou promlčení pohledávky, kdy nárok na smluvní pokutu sjednanou za každý den prodlení vzniká za každý den prodlení samostatně, proto se dle § 623 prvá věta o. z. promlčuje ve vztahu ke každému dni prodlení samostatně, tudíž promlčen je nárok na smluvní pokutu maximálně ve výši 98 000 Kč za období od 29. 4. 2018 do 5. 8. 2018. Ust. § 1805 o. z. pak na daný případ nedopadá, neboť se vztahuje pouze na úroky z prodlení (příslušenství pohledávky), a nikoli na smluvní pokutu, jež je považována za samostatný nárok. Ve vztahu k přiměřenosti smluvní pokuty, soud I. stupně věc posoudil dle § 2051 o. z. a zároveň vyšel z právních závěrů Rozsudku NS, kdy aplikoval tzv. tříkrokový test, když posuzoval přiměřenost konkrétního vzneseného nároku, a nikoliv přiměřenost ujednání samotného. Soud I. stupně se tak nejprve zabýval funkcí smluvní pokuty, kdy tato byla zakomponována do Kupní smlouvy z vůle žalobce, jenž ji označil za čistě sankčního charakteru. Pro posouzení přiměřenosti nároku žalobce vycházel z míry zásahu do zájmů věřitele, přičemž přihlédl i k tomu, že žalobce uzavřel Kupní smlouvu v pozici spotřebitele. Dále se zabýval posouzením okolností porušení smluvní povinnosti, kdy shledal, že k porušení povinnosti ze strany žalované došlo v důsledku obyčejného lidského opomenutí s ohledem na skutečnost, že Potvrzení banky ke dni 15. 6. 2018 existovalo a pouze nebylo doručeno žalobci, v žádném případě se nejednalo o úmysl žalované či jinak nepoctivé jednání žalované. Soud I. stupně uzavřel, že v daném případě je moderace smluvní pokuty důvodná, když o nepři