23 Co 345/2024-379 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 19. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 3. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 114 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, soudní poplatek za žalobu ve výši 3 816 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení České republice na účet Obvodního soudu pro , adresa, ve výši, jak bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok IV). Usnesením ze dne 19. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně určil ustanovenému advokátovi žalobkyně , Jméno advokáta A, , sídlem , Adresa advokáta A, , odměnu za zastupování žalobkyně ve výši 68 886 Kč, která mu bude vyplacena po právní moci tohoto usnesení prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro , adresa, .2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 152 639 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Mezi účastníky byla dne 18. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 230 000 Kč (dále jen „Smlouva“), přičemž žalobkyně při sjednávání Smlouvy vystupovala jako spotřebitelka, kdy finanční prostředky potřebovala pro hrazení svých běžných potřeb a splacení předchozích obdobných dluhů, o čemž žalovaná věděla. Žalobkyně žalovanou nikdy nežádala o úvěr pro účely podnikání, nesdělila jí nikdy své IČO, přičemž pokud je ve Smlouvě uvedeno, že daný úvěr byl poskytnut pro „podnikatelské účely“, pak toto bylo zcela účelové, když žalovaná bez vědomí žalobkyně do Smlouvy nepoctivě vypsala IČO žalobkyně, aby vzbudila dojem, že se jednalo o vztah podnikatelů z důvodu, aby se do budoucna vyhnula přezkumu Smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru nebyla nijak zkoumána úvěruschopnost žalobkyně. Žalobkyně Smlouvu sjednala prostřednictvím vyplnění internetového formuláře, následně ji telefonicky kontaktoval zprostředkovatel činný pro žalovanou pan , jméno FO, , kdy žalobkyně se na výzvu následně dostavila na smluvenou poštu, kde jí byla předána žalovanou vyhotovená Smlouva, u které pouze žalobkyně úředně ověřila svůj podpis, následně v hotovosti obdržela sjednaný úvěr, resp. částku poníženou o provizi zprostředkovatele, tj. částku 200 000 Kč. Žalobkyně až následně zjistila, že žalovaná je rovněž personálně propojena s dalšími společnostmi, které žalobkyni již dříve poskytly úvěry, tj. se společnostmi , právnická osoba, , IČO , IČO, , a , právnická osoba, ., IČO , IČO, , přičemž všichni tito úvěrující (vůči žalobkyni jednající i osobou , jméno FO, , resp. za účasti notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ) byli zcela obeznámeni s tíživou finanční situací žalobkyně, a tuto situaci vůči žalobkyni, jako právnímu laikovi, zneužili. Smlouva byla zjevně uzavřena jako spotřebitelský úvěr a je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy i pro rozpor se zákonnými ustanoveními na ochranu spotřebitele, když před jejím uzavřením nebyla nijak zkoumána úvěruschopnost žalobkyně. Žalobkyně na Smlouvu uhradila celkem 382 639 Kč, avšak žalovaná mohla po žalobkyni požadovat pouze uhrazení skutečně poskytnuté částky ve výši 230 000 Kč, tedy výše bezdůvodného obohacení činí 152 639 Kč (, hodnota, ´3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala s tím, že Smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, neboť žalobkyně ve Smlouvě, kterou opatřila svým úředně ověřeným podpisem, výslovně stvrdila, že „je podnikatelem a že tuto smlouvu uzavírá výlučně v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, když veškeré poskytnuté finanční prostředky dle této smlouvy se zavazuje použít pro své podnikání“. Jak vyplývá z živnostenského rejstříku, žalobkyně je podnikatelkou od 4. 2. 2016, žalobkyně za účelem uzavření Smlouvy předložila své živnostenské oprávnění. Žalované nikdo nesdělil, že žalobkyně poskytnuté finanční prostředky použije za jiným účelem než k podnikání, pokud by žalovaná takovou informaci měla, Smlouvu by neuzavřela. Uzavření Smlouvy žalobkyni zprostředkovala společnost , právnická osoba, , obsah komunikace žalobkyně s tímto zprostředkovatelem tak žalované není znám. Žalobkyně na daný úvěr zaplatila pět splátek a následně jej předčasně doplatila dne 11. 1. 2023, když na základě vyčíslení žalované doplatila zbývající dlužnou částku 343 639 Kč, čímž zároveň celý svůj dluh plynoucí ze Smlouvy uznala. Smlouva tak byla uzavřena platně jako podnikatelský úvěr, a ani Smlouva včetně sjednaných úroků ani v jejím rámci sjednaná smluvní pokuta nejsou v rozporu s dobrými mravy. Nadto žalobkyně v předmětné době obdobné podnikatelské úvěry sjednávala opakovaně, když uzavřela minimálně tři další smlouvy o poskytnutí podnikatelského úvěru se společností , právnická osoba, a , právnická osoba, .; ze strany žalobkyně by se tak mohlo jednat o úmyslnou snahu uvést věřitele v omyl s trestněprávními následky; takové úmyslné nepoctivé a protiprávní jednání žalobkyně pak nemůže požívat právní ochrany.4. Soud I. stupně vyšel z nesporných tvrzení, jež vzal za svá skutková zjištění, tedy že mezi žalobkyní jakožto úvěrovanou a žalovanou jakožto úvěrující byla uzavřena Smlouva, na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 230 000 Kč, kdy žalobkyně tento žalované zcela uhradila, přičemž na Smlouvu uhradila celkem částku 382 639 Kč. V textu uzavřené Smlouvy byla žalobkyně identifikována mimo jiné uvedením svého IČO a v bodě I. Smlouvy bylo výslovně uvedeno, že žalobkyně Smlouvu uzavírá v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a veškeré poskytnuté finanční prostředky použije pro své podnikání. Dále soud I. stupně provedl dokazování listinnými důkazy a účastnickým výslechem žalobkyně ke sporné otázce, zda byla Smlouva uzavřena v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně nebo zda žalobkyně fakticky vystupovala vůči žalované jako spotřebitelka, přičemž z provedených důkazů učinil skutková zjištění uvedená pod body 4 až 10 odůvodnění rozsudku, na něž odvolací soud v zájmu stručnosti odkazuje. Soud I. stupně v tomto směru učinil závěr, že žalobkyně finanční prostředky potřebovala výhradně pro splacení svých předchozích dluhů užitých na potřeby rodiny žalobkyně.5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc dle § 2395 a násl., § 2991 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), přičemž ve vztahu k základní sporné otázce, zda žalobkyně uzavřela Smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti, nebo zda v dané věci jednala vůči žalované jako spotřebitelka, dospěl k závěru, že žalobkyně před a při podpisu Smlouvy vůči žalované vystupovala jako spotřebitelka dle § 419 o. z. Soud I. stupně vyšel zejména z výpovědi žalobkyně, kterou posoudil jako spontánní, věrohodnou a logicky doplňující další listinné důkazy, když před uzavřením Smlouvy po žalobkyni nebyly požadovány žádné informace týkající se jejího podnikání, jejích příjmů či výdajů. Z webové nabídky úvěrů, na něž žalobkyně reagovala, nebylo jakkoli patrné, že by se mělo jednat o úvěry podnikatelské, naopak byly nabízeny půjčky výslovně bez dokládání příjmů cílené na běžné spotřebitele nacházející se ve složité finanční situaci s požadavkem zajištění jejich nemovitostí. Navíc žalované byla tíživá finanční situace žalobkyně před uzavřením Smlouvy známa, jelikož je personálně propojena s dalšími právnickými osobami (, právnická osoba, a , právnická osoba, .), které žalobkyni již dříve poskytly obdobné úvěry, o čemž svědčí i téměř totožné texty úvěrových smluv, i provedená emailová komunikace, z níž plyne, že ohledně těchto úvěrů s žalobkyní jednali rodinní příslušníci jednatele žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, ). Navíc žalobkyně doložila, že podnikatelskou činnost provozovala ve velice omezeném rozsahu a pouze pro svého zaměstnavatele jako vedlejší činnost. Naopak žalovaná neprokázala své tvrzení, že jí žalobkyně měla předložit výpis z živnostenského rejstříku, když k prvnímu ústnímu jednání se nedostavila, a tak se sama zbavila možnosti poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy ohledně toho, jakým způsobem a z jakých zdrojů žalovaná vůbec zjistila a fakticky ověřila, že úvěr dle Smlouvy byl žalobkyní požadován v souvislosti s její podnikatelskou činností (a jakou konkrétně). Jelikož žalovaná v rozporu s § 86 SpÚ před uzavřením Smlouvy žádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalobkyně, je Smlouva absolutně neplatná dle § 87 SpÚ a žalovaná tak měla právo dle § 87 SpÚ pouze na vrácení poskytnuté jistiny, tudíž žalovaná se dle § 2991 o. z. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 152 639 Kč (382 639 – 230 000), žalobkyni pak dle § 1970 vznikl nárok i na úrok z p