23 Co 451/2024-564 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 9. 7. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 40 267 397,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 21. 6. 2022 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 734 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tvrzením, že se jedná o pojistné plnění, na které mu vznikl nárok na základě pojistné smlouvy č. , číslo, (dále jen „Smlouva“) uzavřené dne 15. 7. 2015 mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „, společnost, “) jako pojistníkem a žalovanou, jako pojistitelem. Předmětem Smlouvy bylo pojištění odpovědnosti managementu společnosti , společnost, , tedy i žalobce, který byl v době od 16. 3. 2009 do 29. 11. 2016 , funkce, , orgán, společnosti , společnost, . Dne 23. 5. 2018 byla žalobci ze strany společnosti , společnost, doručena předžalobní výzva k náhradě škody ve výši 73 659 574,94 Kč, kterou měl způsobit žalobce v důsledku jednání učiněného v rozporu s péčí řádného hospodáře. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 9. 9. 2020, č. j. , spisová značka, byla žalobci (v tamním řízení žalovanému) uložena povinnost zaplatit společnost , společnost, z titulu náhrady škody způsobené porušením péče řádného hospodáře částku 30 000 000 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. , spisová značka, pak Krajský soud v , adresa, pravomocně rozhodl i o povinnosti žalobce zaplatit společnosti , společnost, i úroky z prodlení a náklady řízení. Podle žalobce byly splněny všechny rozhodné skutečnosti pro vznik nároku na zaplacení pojistného plnění. Dopisem ze dne 28. 3. 2022 žalovaná odmítla pojistní plnění zaplatit.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobce způsobil škodu úmyslně. Pojištění je charakterizováno požadavkem nahodilosti, přičemž úmyslné jednání nahodilost již ze své podstaty vylučuje. Žalobce poškodil společnost , společnost, , když převzal za tuto společnost řadu ručitelských závazků v celkové výši 76 670 524 Kč, ze kterých byla společnost , společnost, ve finále z vlastních zdrojů povinna uhradit třetím osobám celkem 30 000 000 Kč, aniž by existoval jakýkoli vztah těchto závazků k podnikatelské činnosti společnosti , společnost, , bez jakéhokoliv protiplnění či jiné výhody pro společnost , společnost, , za účelem zajištění úvěrů poskytnutých bratrovi žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , resp. jeho společnostem, a to za situace, kdy měl již řadu existujících dluhů, bez vědomí ostatních členů , orgán, společnosti , společnost, . Pro absenci nahodilosti není žalovaná povinna poskytnout pojistné plnění. Na věc dopadá i výluka z pojištění směřující specificky na úmyslná porušení právních povinností pojištěných, tedy včetně úmyslného porušení povinnosti péče řádného hospodáře. Podle čl. 4.1 Pojistných podmínek je aplikace této výluky podmíněna pravomocným rozhodnutím soudu ohledně úmyslu pojištěného. Krajský soud v , adresa, došel k jednoznačnému závěru, že žalobci způsobil škodu společnosti , společnost, minimálně v úmyslu nepřímém a jeho závěr byl potvrzen odvolacím soudem. Kromě výluky je vznik práva na pojistné plnění vyloučen přímo ust. § 2799 o. z., podle judikatury Nejvyššího soudu k aplikaci tohoto ustanovení stačí i nepřímý úmysl.4. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obranných tvrzení žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z provedených listinných důkazů a výslechu žalobce. Na zjištěný skutkový stav aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 92/2012 Sb. (správně č. 90/2012 Sb. – pozn. odvol. soudu), o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože byly splněny podmínky výluky z pojištění sjednané v Pojistných podmínkách, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy.5. Soud prvního stupně vyšel z prokázaných zjištění, že žalovaná jako pojistitel a společnost , společnost, jako pojistník uzavřely dne 15. 7. 2015 Smlouvu, která je smlouvu pojistnou podle ust. § 2758 o. z., jejíž součástí byly i Pojistné podmínky ve smyslu ust. § 2774 odst. 1 o. z. (dále jen „Pojistné podmínky“), a jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti managementu pojistníka, tedy pojištění pro případ právní povinnosti manažerů k náhradě újmy způsobené v souvislosti s výkonem jejich funkce. Pojištěným manažerem podle Smlouvy byl až do 29. 11. 2016 i žalobce, neboť do uvedené doby vykonával funkci předsedy , orgán, společnosti , společnost, . Přípisem ze dne 15. 6. 2020 vypověděla žalovaná Smlouvu a pojištění podle Smlouvy tak podle čl. 3.34 Pojistných podmínek zaniklo ke dni 31. 7. 2020.6. Soud prvního stupně poukázal na to, že právo na pojistné plnění nevzniká v tom případě, kdy pojištěná osoba úmyslně poruší právní předpisy. Žalobce nepopíral, že při výkonu funkce předsedy , orgán, porušil svou zákonnou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, čímž způsobil společnosti , společnost, škodu ve výši 30 000 000 Kč s příslušenstvím. O tom bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .7. Soud prvního stupně se zabýval otázkou formy zavinění toho jednání žalobce, kterým způsobil škodu společnosti , společnost, , přičemž po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce jednal v nepřímém úmyslu. Žalobce porušil povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, když za společnost , společnost, poskytl ručení za úvěry svého bratra , tituly před jménem, , jméno FO, v celkové výši 70 000 000 Kč bez příslušenství, a to bezplatně a bez jakéhokoliv plnění pro společnost. Žalobci se v řízení nepodařilo prokázat tvrzený přínos pro společnost , společnost, , potenciální výhodnost transakcí pro společnost byla založena pouze na spekulacích. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nejednal v zájmu společnosti , společnost, , ale v zájmu dosažení zisku svého bratra. Při podpisu dohod o ručení byl žalobce v evidentním střetu zájmů, když zápisy z , orgán, společnosti jsou podepsány pouze dvěma členy , orgán, ze tří, a to žalobcem a , jméno FO, a rozhodnutí dozorčí rady společnosti bylo podepsáno bratrem žalobce, přičemž žalobce nesplnil svou povinnost a o střetu zájmů neinformoval valnou hromadu jako nejvyšší orgán společnosti , společnost, . Pokud došlo ke sjednání tzv. područení, což byla podmínka pro sjednání ručení, za tzv. područitele jednal opět výlučně bratr žalobce. Soud poukázal na to, že žalobce žádným způsobem neověřil schopnost područitelů dostát svým závazkům, rovněž není zřejmé, proč byly podepsány ručitelské smlouvy se společností , společnost, , a ne přímo s područiteli. Podle soudu prvního stupně uzavření smluv s ručitelem jako mezičlánkem se jeví jako ryze účelové.8. Soud prvního stupně dále poukázal na tu skutečnost, že ke dni 10. 11. 2015 i ke dni 26. 2. 2016, kdy byla sjednána další ručení za úvěry bratra žalobce, byl dluh z první smlouvy v řádech miliónu korun, přesto žalobce dohody o ručení podepsal, i když hrozilo zcela reálné riziko, že společnost , společnost, bude muset plnit dluh za úvěrovaného.9. Podle soudu prvního stupně žalobce věděl, že může společnosti způsobit škodu a pro případ, že ji způsobí, s tím byl srozuměn, neboť spoléhal jen na okolnosti, které nebyly reálně způsobilé takovému následku zamezit. Jestliže žalobce jednal bez potřebných informací a znalostí, jak tvrdí, bylo jeho povinností si potřebné informace opatřit. To ale žalobce neudělal a spokojil se s pouhým příslibem budoucích zisků od svého bratra, aniž by si jeho tvrzení ověřil.10. Jelikož žalobce způsobil škodu společnosti , společnost, úmyslně, byť v úmyslu nepřímém, není tato škoda kryta pojištěním podle Smlouvy, když je vyloučeno naplnění pojmového znaku pojistné smlouvy, a to nahodilosti události, která je kryta pojištěním. Poukázal na ust. § 2799 o. z., které účastníci Smlouvy transformovali do Smlouvy. Soud prvního stupně shledal, že je naplněna výluka z pojištění, když byla splněna i ta podmínka podle Pojistných podmínek, že úmyslné porušení právních předpisů žalobcem bylo potvrzeno konečným rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , kdy soudy dospěly k závěru o minimálně nepřímém úmyslu žalobce při porušení právních povinností.11. Žalobu tedy zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, které podle soudu prvního stupně účelně vynaložila na právní zastoupení.12. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištění a jeho rozhodnutí spočívá