23 Co 59/2025-78 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem se dne 6. 12. 2024 soud prvního stupně zastavil řízení ohledně částky 22 264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 6. 2024 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 113 437 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 113 437 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení částky 12 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 126 041 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 604 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení (výrok III), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 684,70 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a rozhodl, že žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro Prahu 2 do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané soudu 23. 7. 2024, kterou se žalobce domáhal proti žalované náhrady újmy vzniklé v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci u Okresního soudu v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce se domáhal jednak náhrady majetkové újmy za náklady vynaložené na obhajobu ve výši 22 264 Kč s příslušenstvím, jednak náhrady nemajetkové újmy ve výši 126 041 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.3. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení vzal žalobce zpět uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy, soud prvního stupně výrokem I řízení částečně zastavil. Současně výrokem V rozhodl o vrácení odpovídající části zaplaceného soudního poplatku.4. Po vymezení dalších žalobních tvrzení ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění o průběhu trestního řízení jsou mezi účastníky nesporná a jaká skutková zjištění o něm učinil ze spisu Okresního soudu v , místo, sp. zn. , spisová značka, . Vzal za prokázané, že trestní řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 15. 5. 2014 do 10. 10. 2023, tedy 9 let a 5 měsíců.5. Po právní stránce posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“). Připomněl předpoklady vzniku nároku na nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem, jimiž jsou existence odpovědnostního titulu (v daném případě nesprávného úředního postupu), vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Vyšel z prokázané skutečnosti, že trestní stíhání trvalo vůči žalobci přibližně 9 let a 5 měsíců. V posuzovaném řízení nenalezl období zjevné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Řízení bylo složité, zejména po procesní a skutkové stránce. O tom svědčí množství prováděných výslechů. Trestní řízení mělo také mezinárodní rozměr, a to pokud jde o mezinárodní spolupráci s orgány činnými v trestním řízení ve , místo, , když bylo třeba dožádat i zahraniční orgány a v rámci spolupráce nechat provést v zahraničí výslech desítek svědků. S tím byla následně spojena nutnost překladu uskutečněných výslechů a zasílání písemností mezi příslušnými českými a německými orgány. Podle soudu prvního stupně o složitosti a rozsáhlosti věci svědčí to, že byť samotný základní spis není nikterak výjimečně obsáhlý, jeho přílohy čítají cca 60 000 listů. Poukázal na to, že se jedná o trestní řízení, v němž by mělo být postupováno s nejvyšším urychlením. Posuzované řízení trvalo téměř polovinu doby, kterou Nejvyšší soud ve své judikatuře považuje již za extrémní. Nepřisvědčil žalobci, že by Krajský soud v , místo, ve svém rozhodnutí přímo zpochybnil existenci samotných předpokladů pro zahájení trestního řízení vůči žalobci. Z rozsudku Krajského soudu v , místo, nelze učinit závěr, že by vůbec nebyly dány předpoklady pro samotné zahájení trestního stíhání. Tomu odpovídá i ta skutečnost, že krajský soud po dobu přesahující 1 rok studoval spisový materiál s tím, že nebylo vyloučeno, že by nějaký z důkazů mohl vést k případnému závěru o vině žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že délku řízení nelze považovat za přiměřenou skutkovým okolnostem a právní složitosti věci. V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla porušením jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, je třeba odčinit peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, a to již s přihlédnutím k celkové délce řízení a povaze věci jako trestní.6. Při výpočtu finanční výše odškodnění soud prvního stupně vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Jelikož žalobce se domáhal částky 15 000 Kč za 1 rok řízení, za první 2 roky v poloviční výši, soud prvního stupně se nezabýval tím, zda by zde byly případně důvody pro stanovení částky vyšší, a vyšel z žalobcem požadované částky. Shledal, že základní částka činí 126 250 Kč, avšak byl vázán návrhem žalobce, který požadoval odškodnění za 9 let a 147 dnů ve výši 126 041 Kč. Tuto částku pak soud prvního stupně modifikoval podle kritérií uvedených v ustanovení § 31a OdpŠk. Z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce zvýšil částku o 20 %, protože trestní řízení patří mezi řízení, u nichž je presumovaný vyšší význam předmětu řízení pro poškozeného. Z důvodu složitosti věci, a to skutkové a procesní, snížil základní částku o 30 %. Kritérium postup orgánů veřejné moci se na výši částky neprojeví, protože na délce řízení se orgány činné v trestním řízení nepodílely. Na délce řízení se nepodílel ani žalobce, proto se na výši základní částky neprojeví ani kritérium jednání poškozeného. Shledal, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 113 437 Kč a tuto částku žalobci přiznal. Ve zbytku, co do částky 12 604 Kč, žalobu zamítl.7. Žalobci rovněž přiznal úrok z prodlení z přisouzené částky. Žalobce uplatnil nárok u žalované 15. 12. 2023, následující den po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty, která skončila 15. 6. 2024, se žalovaná dostala do prodlení. Žalobce požadoval úrok z prodlení od 18. 6. 2024. Úrok přiznal ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 %, nikoliv ve výši požadovaných 15 % ročně. Proto úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z celé požadované částky a ve výši 15 % ročně z částky 12 604 Kč zamítl jako nedůvodný.8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalobce uplatnil v řízení dva nároky, a to nárok na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení a nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu. Soud vzájemně poměřil tarifní hodnoty takto uplatněných nároků a shledal, že žalobce byl úspěšný v rozsahu 69,19 %, žalovaná v rozsahu 30,81 %. Celkově úspěšnějšímu žalobci proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % po zaokrouhlení. Náklady žalobce jsou náklady vynaložené na soudní poplatek a náklady na právní zastoupení.9. Proti výrokům II a IV rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná přijala názor soudu prvního stupně stran existence odpovědnostního titulu státu v podobě nesprávného úředního postupu a uznává, že trestní řízení vedené u Okresního soudu v , místo, pod sp. zn. , spisová značka, bylo nepřiměřeně dlouhé. Nesouhlasila však se způsobem, jakým soud prvního stupně modifikoval základní částku zadostiučinění, a to zejména stran složitosti řízení. Poukázala na bod 26. odůvodnění rozsudku a s ohledem na tam uvedené skutečnosti měla za to, že základní částka zadostiučinění měla být stran procesní a skutkové složitosti věci snížena přinejmenším o 50 %. Převážná část trestního řízení probíhala ve fázi řízení přípravného, a to z toho důvodu, že těžiště trestního řízení se přesunulo do , místo, , kde byly postupně vyslýchány stovky svědků na základě žádosti o právní pomoc. S tím byla logicky spjata rozsáhlá tlumočnická činnost. Poukázala na soudem provedený důkaz v podobě analýzy stavu právní pomoci ze dne 11. 11. 2019, z něhož se podává, že policejnímu orgánu chybělo stále ještě 258 výslechů zahraničních svědků. Po skutkové stránce bylo tedy posuzované trestní řízení extrémně složité a náročné. Důkazní materiál má přes 60 000 listů. Soud prvního stupně v bodě 29. odůvodnění rozsudku uzavřel, že se orgány činné v trestním řízení na délce řízení nijak negativně nepodílely. Orgány tak byly nepřetržitě aktivní a délka řízení byla de facto zapříčiněna toliko skutkovou stránkou věci. Žalovaná ponechala na úvaze odvolacího soud