23 Co 83/2025-55 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č.j. 22 C 116/2024-30, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 196 533 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 196 533 Kč od 11. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 49 309,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce (výrok II).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení dlužné mzdy za měsíce prosinec 2023 až únor 2024 v celkové výši 196 533 Kč s příslušenstvím. Žalobce s žalovanou uzavřel dne 29. 11. 2023 pracovní smlouvu s dnem nástupu do práce 1. 12. 2023, na pozici „, funkce, “, když pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Pracovní poměr skončil okamžitým zrušením ze strany zaměstnance dle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“) z důvodu nevyplacení mzdy za měsíc prosinec 2023, leden 2024 a únor 2024, kdy okamžité zrušení pracovního poměru žalovaná odmítla převzít, a proto jí bylo zasláno do její datové schránky. Pracovní poměr tak skončil dne 26. 3. 2024. Dle výplatní pásky za měsíc prosinec 2023 činila hrubá mzda 85 000 Kč, za měsíc leden 2024 částku 85 000 Kč a za měsíc únor 2024 částku 85 352 Kč, tj. celkem 255 352 Kč. V únoru 2024 vyplatila žalovaná žalobci na účet částku 37 000 Kč čistého, aniž by specifikovala, za jaký měsíc mu byla tato část mzdy vyplacena, a dne 9. 5. 2024 obdržel žalobce na účet další částku ve výši 9 100 Kč, rovněž bez identifikace, ke kterému měsíci se tato částka vztahuje. Žalobce tedy tyto částečné úhrady považoval za částečnou úhradu mzdy za měsíc prosinec 2023, kdy doplatek mzdy za měsíc prosinec 2023 činí 26 181 Kč hrubého.3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že dlužnou mzdu ve výši 196 533 Kč zcela uznává, když se však nachází v druhotné platební neschopnosti. Žalovaná žalobci navrhovala splátkový kalendář, avšak ten na její návrh nereagoval.4. Soud I. stupně ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci řízení k výzvě soudu I. stupně dali s tímto postupem najevo svůj souhlas a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Soud I. stupně ve věci zjistil následující skutkový stav. Dne 29. 11. 2023 došlo mezi účastníky řízení k uzavření pracovní smlouvy s dnem nástupu dne 1. 12. 2023, kdy žalobce měl vykonávat pracovní pozici „Nákupčí a vedoucí skladu“ s hrubou měsíční mzdou ve výši 59 500 Kč. Z výplatních pásek za období prosinec 2023, leden 2024 a únor 2024 soud I. stupně zjistil výši měsíční mzdy vyúčtované žalobci, přičemž pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením ze strany žalobce z důvodu dle § 56 odst. 1 zák. práce ke dni 26. 3. 2024, kdy došlo k doručení okamžitého zrušení žalované, přičemž žalobce současně požádal žalovanou o úhradu dlužné mzdy. Z emailové komunikace bylo zřejmé, že žalovaná uznává, že žalobci neuhradila mzdu za měsíc prosinec 2023 až březen 2024.5. Po právní stránce posoudil soud I. stupně žalobní nárok dle § 109 odst. 1, § 113 odst. 1 a § 143 odst. 1 zák. práce, která citoval, a dospěl k závěru, že žalobci se listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažené v žalobě, a proto žalobě vyhověl. Úroky z prodlení soud žalobci přiznal dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Proti rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítá, že nesouhlasí s postupem soudu I. stupně, který vydal ve věci rozsudek pro uznání, ačkoli nebyly splněny podmínky pro jeho vydání ve smyslu § 153a o. s. ř. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě rozhodně neuznala nárok žalobce bez dalšího, uznala některá tvrzení žalobce, nikoliv však zcela, srozumitelně a jasně. Žalovaná citovala komentářovou literaturu (§ 153a [Rozsudek pro uznání]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 4.), dle níž z procesního úkonu žalovaného (uznání nároku) musí obsahově jednoznačně vyplývat, že žalovaný žalobní nárok zcela, zčásti, nebo v jeho základu uznává, což však nebyl daný případ. Žalovaná ve vyjádření souhlasila s některými žalobními tvrzeními žalobce týkajícími se vzniku a zániku pracovního poměru a nepopírá, že bylo domluveno, že žalobci uhradí část mzdy. Nicméně žalovaná žalobce informovala, že aktuálně má finanční problémy související s tím, že jí nebyla řádně uhrazena odměna za poskytnuté služby společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, , kdy žalovaná se aktuálně vůči této domáhá (v rámci insolvenčního řízení) částky cca 1 000 000 Kč. V důsledku toho žalovaná požádala žalobce o trpělivost, a proto nedošlo mezi účastníky k vyjasnění částky, kterou žalobce požaduje po žalované, ani způsobu úhrady této částky. Žalovaná neměla v úmyslu uznat celý žalobní závazek a už vůbec neměla v úmyslu se k jeho úhradě zavázat jednorázově. Soud I. stupně tedy pochybil, pokud bez dalšího vydal rozsudek ve smyslu § 153a o. s. ř. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.7. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že žalovaná ve vyjádření k žalobě zcela jasně uznala dlužnou částku, neboť větu: „společnost hrubou mzdu ve výši 196.533,- (Kč 149.601,-- čistá mzda) uznává“ nelze vysvětlit jiným způsobem. Není tedy pravda, že by uznala jen některá tvrzení žalobce. Soud I. stupně správně vyhodnotil podání žalované jako uznání dluhu. Účelem podání odvolání je pouze oddálit rozhodnutí soudu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.8. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., s tím, že ve věci rozhodl v souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení ústního jednání, když v souladu s § 101 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř. se má za to, že účastníci s tímto postupem souhlasili a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.9. Odvolací soud konstatuje, že žalovaná se mýlí, pokud se domnívá, že soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř., neboť ve věci nebylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, nýbrž „běžným“ rozsudkem. Z tohoto důvodu je tak argumentace žalované týkající se nesplnění podmínek dle § 153a o. s. ř. zcela nepřípadná. Skutečnost, že ve věci nebylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, vyplývá jak z obsahu spisu, tak ze samotného odůvodnění napadeného rozsudku, z něhož je zřejmé, že soud I. stupně ve věci rozhodl v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, a to na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas, resp. v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. se má za to, že s tímto postupem souhlasili. Výše uvedené soud I. stupně také výslovně uvedl pod bodem 7 odůvodnění napadeného rozsudku. Námitka žalované, že soud I. stupně oproti očekávání vydal bez dalšího rozsudek, je zcela účelová, když z obsahu spisu je zřejmé, že soud I. stupně o svém úmyslu rozhodnout bez nařízení jednání informoval oba účastníky, neboť tyto usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. 22 C 116/2024-21, vyzval, aby se k tomuto vyjádřili, tj. aby ve lhůtě 10 dnů (od doručení usnesení) sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž zároveň připojil doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Výše uvedené usnesení bylo žalované i žalobci doručeno dne 2. 8. 2024 s tím, že žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobce s rozhodnutím ve věci výslovně souhlasil (podáním ze dne 5. 8. 2024). Skutečnost, že ve věci nebyl vydán rozsudek pro uznání pak v neposlední řadě vyplývá i ze skutečnosti, že odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje náležitosti dle § 157 odst. 2 o. s. ř., nikoli náležitosti odůvodnění rozsudku pro uznání dle § 157 odst. 3 o. s. ř., neboť soud I. stupně v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, jaká skutková tvrzení měl za prokázaná a na základě, jakých listinných důkazů, a takto zjištěný skutkový stav náležitě právně posoudil.10. Odvolací soud má rovněž za to, že soud I. stupně po provedeném dokazování správně zjistil skutkový stav věci, když na základě listinných důkazů dospěl k závěru, že byla potvrzena žalobní tvrzení týkající se dlužné mzdy, tj. že žalovaná žalobci za rozhodné období dluží celkem 196 533 Kč, ostatně ani žalovaná v odvolání nevznesla žádné námitky týkající se tohoto skutkového závěru (výše dlužné mzdy). Soud I. stupně proto správně uložil žalované povinnost k úhradě dlužné mzdy. Navíc nelze přehlédnout, že sama žalovaná ve vyjádření k žalobě (doručeným soudu I. stupně dne 14. 6. 2024) zcela jednoznačn