23 Co 89/2025-51 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2024 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 74 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 74 490 Kč od 24. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 29 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 74 490 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 16. 4. 2024 si objednal u žalované prostřednictvím e-shopu zboží, a to , předmět, v ceně 73 500 Kč, k němuž byla naúčtována cena dopravy ve výši 990 Kč. Žalovaná objednávku přijala a na základě jejího pokynu žalobce zaplatil částku 74 490 Kč dne 16. 4. 2024. Jelikož zakoupené zboží se stalo dlouhodobě nedostupné, dne 25. 4. 2024 žalobce odstoupil od kupní smlouvy. Téhož dne sama žalovaná objednávku stornovala a vystavila žalobci, za účelem vrácení zaplacené ceny zboží, opravný daňový doklad se splatností do 23. 5. 2024, avšak částku dosud žalobci nevrátila. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, když objednané zboží bylo pro žalobce uskladněno, žalobce byl rovněž upozorněn, že mu bude odečtena částka za pořízení zboží, ztracený čas a dopravu.3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami a vzal za prokázané, že dne 15. 4. 2024 žalobce objednal u žalované 1 ks , předmět, v ceně 40 999 Kč, objednávka byla zaevidována pod č. , číslo, . Následně dne 16. 4. 2024 žalobce objednal u žalované 1 kus , předmět, v ceně 73 500 Kč, včetně dopravy v ceně 990 Kč. Částku ve výši 74 490 Kč žalované zaplatil. Dne 25. 4. 2024 žalobce zaslal žalované odstoupení od smlouvy a stejně tak žalovaná vyrozuměla žalobce o stornu objednávky a následně vystavila opravný daňový doklad, kterým se zavázala ve lhůtě do 23. 5. 2024 uhrazenou částku vrátit.4. Po citaci ustanovení § 2079, § 1981, § 1960 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud prvního stupně shledal, že účastníci dne 16. 4. 2024 uzavřeli platně podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala dodat žalobci 1 ks , předmět, a žalobce se zavázal zaplatit žalované částku 73 500 Kč, včetně dopravy v ceně 990 Kč. Tuto částku také dne 16. 4. 2024 žalované uhradil. Dne 25. 4. 2024 se pak účastníci podle § 1981 o. z. dohodli na zániku kupní smlouvy, když žalobce od smlouvy odstoupil a žalovaná vyrozuměla žalobce o stornu objednávky. Oba účastníci tak projevili zájem na zániku závazku s tím, že již zaplacenou částku se žalovaná zavázala vrátit žalobci do 25. 4. 2024 (správně 23. 5. 2024 – pozn. odvol. soudu). Soud prvního stupně shledal nárok žalobce jako zcela oprávněný a kromě žalované částky mu přisoudil i úrok z prodlení, když žalovaná se dostala se splněním svého dluhu do prodlení podle § 1968 o. z. a podle § 1970 o. z. je povinna zaplatit i úrok z prodlení běžící ode dne následujícího po splatnosti opravného daňového dokladu až do zaplacení. Výše úroku se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 980 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, který v řízení učinil 5 úkonů právní služby.6. Proti rozsudku se odvolala žalovaná. Nesouhlasí se závěrem soudu, že účastníci se dohodli na zániku kupní smlouvy, když žalobce zaslal žalované odstoupení od smlouvy. Dne 25. 4. 2024, ani v následujícím měsíci žalobce od smlouvy neodstoupil, naopak vyhrožoval. Až na popud žalované s prodlevou tří měsíců zaslal odstoupení od smlouvy. Rovněž není pravdou, že zboží bylo nedostupné. Ihned po obdržení objednávky byl za 5 dní žalobce kontaktován a bylo mu oznámeno řidičem , jméno FO, , že přijede. Žalobce odmítl zboží převzít. Žalovaná navrhla zrušení rozsudku a nařízení nového jednání za její účasti při jednání.7. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované tak, že napadený rozsudek považuje za věcně správný, když soud prvního stupně provedl řádně dokazování, v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu věci a na jeho základě bylo možné rozhodnout. Soud prvního stupně rovněž věc posoudil správně po právní stránce. Žalovaná se k jednání, k němuž byla řádně předvolána, nedostavila. Nyní zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho právní hodnocení a opakuje některá svoje tvrzení učiněná již před soudem prvního stupně, která jsou však v rozporu s provedenými listinnými důkazy. Rovněž fakticky uvádí nové tvrzení o odstoupení od smlouvy žalobcem až po třech měsících, které soud neučinil, a které je také v rozporu s provedenými listinnými důkazy. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Odvolání soud shledal, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 o. s. ř.). Odvolání nemá vady, které by bránily pokračování v odvolacím řízení (§ 212a odst. 2 o. s. ř.), neboť z odvolání je zřejmé, proti kterému rozhodnutí směřuje i v jakém rozsahu se napadá (odvolání zjevně směřuje proti meritornímu výroku; výrok o nákladech řízení je výrokem akcesorickým, tj. závislým na výroku ve věci samé, není proto třeba trvat na tom, aby odvolatel výslovně uvedl, že se odvolává i do nákladového výroku), a čeho se odvolatel domáhá (§ 205 odst., 1 o. s. ř.).9. Odvolací soud proto přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované není opodstatněné. Odvolací soud projednal odvolání a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), která se k jednání odvolacího soudu bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o odročení jednání, i když předvolání k jednání jí bylo doručeno již 17. 3. 2025.10. Soud prvního stupně učinil na podkladě listinných důkazů správná skutková zjištění, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a správně věc posoudil i po právní stránce.11. Námitka žalované, že žalobce dne 25. 4. 2024 nezaslal žalované odstoupení od smlouvy, je v přímém rozporu s listinou, předloženou žalobcem, z níž vyplývá, že dne 25. 4. 2024 v 9:39 hod zaslal žalované storno objednávky a požádal o vrácení platby. Pokud žalovaná popírá, že by objednané zboží nebylo dostupné, je tato její námitka v přímém rozporu s listinou, předloženou žalobcem, a sice s e-mailem žalované adresovaným žalobci dne 25. 4. 2024 v 11:52 hod, z něhož se podává, že objednané zboží je nedostupné a z toho důvodu musí žalovaná objednávku stornovat. Současně žalovaná vystavila opravný daňový doklad, a zavázala se vrátit žalobci uhrazenou částku 74 490 Kč do 23. 5. 2024. Soud prvního stupně pak učinil správný závěr, že účastníci se dohodli ve smyslu ust. § 1981 o. z. na zániku závazku.12. Žalovaná se nedostavila k jednání soudu prvního stupně konanému dne , datum, , ačkoli byla řádně předvolána. Tím se sama zbavila možnosti vyjádřit se k provedeným důkazům, které vyvrací její tvrzení o dostupnosti objednaného zboží a odmítnutí jeho převzetí žalobcem, rovněž se tím zbavila možnosti být případně poučena podle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění rozhodných tvrzení. V situaci, kdy tvrzení žalované byla nedostatečná a současně bylo prokázáno, že sama žalovaná objednávku žalobce dne 25. 4. 2024 stornovala, bylo nadbytečné doplňovat dokazování výslechem svědka , jméno FO, k tvrzenému doručování zboží žalobci.13. Odvolací řízení je založeno na systému neúplné apelace, proto nové skutečnosti lze v odvolacím řízení účinně uplatnit jen za podmínek uvedených v ust. § 205a odst. 1 o. s. ř. Tvrzení žalované, že žalobce odstoupil od smlouvy s prodlevou 3 měsíců, nebylo v řízení před soudem prvního stupně uplatněno. Zjevně je uplatněno přes zákaz uvedený v ust. § 205a o. s. ř., takže odvolací soud k němu nepřihlížel.14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku I o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Odvolací soud rovněž potvrdil jako správný akcesorický výrok II o nákladech řízení.15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalobci. Náklady žalobce jsou náklady na právní zastoupení, kdy advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání ze dne 8. 4. 2025, účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, . Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 4 100 Kč, za dva úkony tedy 8 200 Kč. Náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle § 1