25 Co 43/2025-76 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala 351 633,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % od 7. 8. 2024 do zaplacení (výrok I), a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „odškodňované řízení“).3. Žalovaná souhlasila, že došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, za což žalobkyni již před zahájením řízení vyplatila částku 48 366,50 Kč, kterou považuje za adekvátní okolnostem případu. Navrhla proto žalobu zamítnout.4. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 6. 5. 2024. Žalovaná dospěla k závěru, že celková délka odškodňovaného řízení byla nepřiměřená a vyplatila žalobkyni z tohoto titulu 48 366,50 Kč již před zahájením tohoto řízení.5. Obvodní soud v bodě 3. odůvodnění podrobně rozepsal průběh odškodňovaného řízení a shrnul, že původní žalobce (tj. manžel žalobkyně) se žalobou z 4. 6. 2013 domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady spol. , právnická osoba, Nejprve městský a vrchní soud rozhodovaly o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků (zaplacen 14. 3. 2014). Usnesením ze dne 8. 4. 2015 soud přerušil řízení postupem dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do skončení řízení zahájeného rovněž manželem žalobkyně u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , vrchní soud rozhodnutí k odvolání žalobce změnil usnesením ze dne 2. 12. 2015. Jednání nařízené na den 25. 5. 2016 bylo zrušeno proto, že žalobce dne 13. 5. 2016 vznesl námitku podjatosti soudkyně, vrchní soud usnesením ze dne 1. 8. 2016 rozhodl, že soudkyně vyloučená není. Manžel žalobkyně zemřel , datum, , odškodňované řízení bylo usnesením ze dne 10. 11. 2016 přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení, k čemuž došlo 4. 5. 2017. Městský soud rozhodl dne 31. 7. 2017 o pokračování s , tituly před jménem, , jméno FO, na straně navrhovatele, resp. vrchní soud rozhodl usnesením z 24. 5. 2018, že v řízení na straně žalobce bude pokračováno rovněž se zdejší žalobkyní (právní moc dne 2. 7. 2018). První jednání se uskutečnilo 7. 11. 2018, řízení bylo přerušeno na návrh účastníků, dne 6. 11. 2019 soud rozhodl na návrh žalobců o pokračování v řízení. Druhé jednání proběhlo 22. 1. 2020, při třetím jednání dne 17. 6. 2020 účastníci navrhli přerušení řízení dle § 110 o. s. ř., usnesením ze dne 14. 6. 2021 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, dne 1. 7. 2021 soud žalobce vyzval k upřesnění petitu, čtvrté jednání se konalo 3. 11. 2021 a jednání bylo přerušeno na 3 měsíce za účelem mediace, jednání nařízení na 26. 1. 2023 se neuskutečnilo z důvodu zdravotní indispozice soudce. Usnesením ze dne 24. 3. 2023 bylo řízení na návrh účastníků přerušeno, na základě zpětvzetí žaloby ze dne 2. 8. 2023 městský soud usnesením ze dne 9. 10. 2023 řízení zastavil (právní moc dne 28. 12. 2023).6. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na čl. 6 odst. 1, čl. 13 a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na ust. § 1, § 5 písm. a/, b/, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/.7. Celkovou dobu řízení prvostupňový soud vypočetl na 10 let a 6 měsíců. Řízení pro přehlednost rozdělil na dvě fáze, přičemž první fází řízení je období, ve kterém na straně žalobce vystupoval pouze právní předchůdce žalobkyně (tj. od dne podání žaloby dne 4. 6. 2013 do nabytí právní moci rozhodnutí o procesním nástupnictví dne 2. 7. 2018).8. Ke kritériu složitosti věci konstatoval, že věc byla opakovaně rozhodována soudy I. a II. stupně. Průtahy se odehrály v období od 2. 7. 2014 do 8. 4. 2015, následně došlo k dalším prodlevám, zapříčiněným nekoncentrací úkonů jako např. pouhé rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu a nařízení jednání až po třech měsících na termín za další dva měsíce apod. V první fázi bylo řízení procesně složitější, neboť soudy rozhodovaly o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a námitce podjatosti soudkyně, městský soud musel opakovaně vyzývat žalovaného k vyjádření, po úmrtí žalobce bylo nutno vyčkat na skončení dědického řízení. Vzhledem k blízkým rodinným vazbám žalobkyně a jejího předchůdce je možné význam této fáze řízení hodnotit jako pro oba obecně srovnatelný. Druhé období lze charakterizovat jako období mimosoudních jednání účastníků, na návrh účastníků bylo řízení přerušeno dle § 110 o.s.ř. či z důvodu mediace od 24. 11. 2018 do 8. 11. 2019, od 3. 7. 2020 do 16. 6. 2021, od 27.11.2021 na 3 měsíce a od 14. 4. 2023 do zpětvzetí žaloby dne 2. 8. 2023; v tomto období již nelze shledat průtahy či období nečinnosti.9. Subjektivně soud hodnotil význam předmětu řízení pro žalobkyni jako zvýšený, neboť původnímu žalobci bylo v době zahájení řízení 77 let, stejně tak vysokého věku dosáhla i žalobkyně. Obecně pak význam předmětu řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady vyhodnotil jako standardní s tím, že nejedná o řízení s presumovaným zvýšeným významem (jimiž jsou zejména řízení trestní, pracovněprávní, opatrovnická, řízení ve věcech osobního stavu nebo řízení ve věcech náhrady škody na životě či na zdraví).10. Celkovou délku řízení shledal obvodní soud vzhledem k průběhu první fáze nepřiměřenou a přistoupil k posouzení výše odškodnění v penězích. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění soud postupoval v intencích stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 a rozsudku Nejvyššího sp. zn.: 30 Cdo 3945/2014, podle kterého při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka (§ 107 odst. 2 a 3 o. s. ř.), je na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil. Tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo – a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky.11. K období od 4. 6. 2013 do 2. 7. 2018 soud dospěl k základní částce 65 333 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží částka 16 000 Kč (resp. za první dva roky řízení náleží částka o polovinu nižší), neboť celková délka řízení přesáhla již délku deseti let, zároveň se nejednalo řízení trvající extrémně dlouhou dobu. S ohledem na procesní a hmotněprávní složitost řízení za uvedené období soud snížil částku o 15 % (bylo rozhodováno osvobození od soudních poplatků, námitce podjatosti, procesním nástupnictví). Zároveň soud základní částku navýšil o 10 % z důvodu vysokého věku původního žalobce i žalobkyně. Výsledná výše zadostiučinění žalobkyně za 1. fázi řízení tak činí 31 033,50 Kč.12. Při stanovení výše zadostiučinění za druhou fázi řízení (od 3. 7. 2018 do 28. 12. 2023) dospěl soud k základní částce 86 667 Kč s tím, že za jeden rok řízení náleží částka 16 000 Kč, neboť celková délka řízení přesáhla délku deseti let. Tato základní částka pak byla snížena o 80% z důvodu, že od vstupu žalobkyně a jejího syna do řízení účastníci pouze mimosoudně jednali, řízení bylo opakovaně na jejich žádost přerušováno, zároveň probíhala mediace, soud se pouze opakovaně dotazoval na stav řízení, na žádost obou procesních stran nejednal. Dále soud základní částku snížil o 10 % s ohledem na sdílenou újmu, když se jednalo o blízký příbuzenský vztah, oba nástupci činili společná podání a společně přistoupili na ukončení řízení zpětvzetím žaloby. Soud opět základní částku navýšil o 10 % z důvodu vysokého věku žalobkyně. Základní částka tak byla celkem ponížena o 80 %. Výsledná výše zadostiučinění za 2. fázi řízení tak činí 17 333 Kč.13. Pokud jde o námitku ekonomického ukazatele odkázal soud na závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, sp. zn. 30 Cdo 3509/2018. Odškodnění nemajetkové újmy ze strany Evropského soudu pro lidská práva je v řádech stále shodné s původním stanoviskem Cpjn 206/2010. Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá tak vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30