25 Co 90/2025-1065 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem v záhlaví označeném soud prvního stupně určil, že žalovaný , jméno FO, narozený , datum, je otcem nezletilého , jméno FO, narozeného , datum, (omylem uvedeno , Anonymizováno, ), rodné číslo , RČ, z matky , jméno FO, dříve , jméno FO, narozené , datum, (výrok I.). Výrokem II. svěřil nezletilého do péče matky a žalovanému uložil povinnost zaplatit výživné pro nezletilého za dobu od , datum, do , datum, v částce 10 000 Kč měsíčně, za dobu od , datum, do , datum, v částce 7 000 Kč měsíčně a za dobu od , datum, nadále ve výši 8 500 Kč měsíčně splatných k rukám matky vždy do každého šestnáctého dne v měsíci, za které je výživné placeno (výrok III.). Dlužné výživné za dobu od , datum, od , datum, ve výši 1 210 000 Kč uložil žalovanému platit spolu s běžným výživným ve splátkách po 50 tisících korunách pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem, v němž rozsudek nabude právní moci (výrok IV.). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 57 651,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám , Advokát, , a rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu zálohovaného tlumočného (výrok V. a VI.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na určení otcovství k nezletilému , jméno FO, narozenému , datum, určením otcovství spojeném). Žalobkyně žalobu založila na tvrzení, že měla známost se žalovaným od roku 2009, jednalo se o intimní vztah. Na dovolené v , adresa, v září 2011 měla opakovaně nechráněný styk se žalovaným, z něhož otěhotněla, a dne , datum, se narodil nezletilý , jméno FO, , jehož otcem je žalovaný. Zdůraznila, že v době rozhodné pro početí měla pohlavní styk pouze se žalovaným. Po oznámení těhotenství žalovaný nejprve navrhl umělé přerušení těhotenství, následné přestal se žalovanou komunikovat a na její žádost o pomoc jí sdělil, že dítě není jeho a že platit na něj výživné odmítá. Žalobkyně i nezletilý mají , stát, státní občanství, žalobkyně proto musela hradit veškerá lékařská ošetření. Nezletilý má zdravotní potíže vyžadující zvýšené finanční náklady.3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesporoval tvrzení žalobkyně, že byla zaměstnána u jeho otce jako servírka, popíral však její tvrzení, že spolu měli intimní známost, stejně tak popíral její tvrzení o společné dovolené v , stát, . Tvrdil, že žalobkyně navštívila , stát, sama, jemu pouze volala, dokonce se i potkali, intimní styk však spolu neměli. V rozhodném období pro početí byl zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, , která se nachází v obci , adresa, . Rozvrh pracovní doby žalovaného byl od pondělí do soboty, vždy pracoval šest pracovních dnů v týdnu. V rozhodném období nečerpal žádnou dovolenou a docházel do zaměstnání, z čehož je zřejmé, že k početí nezletilého , jméno FO, nedošlo způsobem, který popisuje žalobkyně. Zdůraznil, že vzdálenost místa výkonu práce žalovaného od , adresa, , kam měla žalobkyně přiletět, je dle webového vyhledávače , www, 390 km, jízda autem cca trvá čtyři hodiny při ideálních cestovních podmínkách.4. Soud prvního stupně již ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 6. června 2023, č. j. , spisová značka, ve spojení s usnesením ze dne 30. 6. 2023, č. j. , spisová značka, tak, že žalobu na určení, že žalovaný je otcem nezletilého , jméno FO, zamítl.5. Městský soud v , adresa, jako soud odvolací usnesením ze dne 2. listopadu 2023, č. j. , spisová značka, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výrocích II., III., IV. zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodl, že v dalším řízení věc projedná a rozhodne jiný samosoudce. Ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud přistoupil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.6. V dalším řízení soud prvního stupně, doplnil dokazování, respektive jej zopakoval (mimo jiné výslechem žalobkyně, svědka , jméno FO, ) a vyšel ze zjištění, že dne , datum, se narodil žalobkyni syn , jméno FO, při spontánním porodu, v termínu, porodní váha činila 2 520 g, délka 46 cm a ihned byl hospitalizován pro zdravotní potíže v , nazev, nemocnici. Žalobkyně platila náklady spojené se zdravotními obtížemi nezletilého, neboť jako cizinec nebyla zdravotně pojištěna. Nezletilý trpí vrozenou vadou srdce, neslyší na levé ucho, má dýchací potíže a potíže s ledvinami, proto podstoupil několik operací.7. Soud prvního stupně určil otcovství žalovaného k nezletilému a uvedl, že provedl důkaz zprávami o průběhu zaměstnání žalovaného od roku 2011, z nichž bylo prokázáno, že žalovaný v roce 2011 byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, a přiřazen k dočasnému výkonu práce ke společnosti , právnická osoba, , což bylo v průběhu roku 2011 několikrát prodlužováno. Z potvrzení společnosti , právnická osoba, ze dne 28. 4. 2023 vzal za prokázané, že žalovaný v období od 1. 9. 2011 do 31. 10. 2011 měl pracovní dny pondělí až pátek a dovolenou nečerpal. S ohledem na další dokazování dospěl k závěru, že skutečnost nečerpání dovolené žalovaný v době rozhodné pro početí nezletilého, není důkazem o nemožnosti otcovství žalovaného k nezletilému. Uvedl, že skutečnosti namítané žalovaným považuje pouze za obranu žalovaného, neboť pro určení otcovství k nezletilému vzal za rozhodné, že v době, která je rozhodným obdobím pro početí dítěte, tj. mezi 9. 8. 2011 a 27. 12. 2011, byla žalobkyně od 31. 8. 2011 do 11. 9. 2011 v , stát, , žalovaný se s ní minimálně sešel, což bylo konstatováno opatrovníkem žalovaného při jednání konaném dne 25. 3. 2015. Žalovaný však měl možnost se se žalobkyní setkat i jindy v době jejího pobytu v , stát, , když cesta z místa bydliště žalovaného v dané době do , adresa, trvala přibližně čtyři hodiny a žalovaný měl či mohl pro dopravu použít vlastní vozidlo. Ačkoliv žalovaný od počátku řízení popíral a nadále popírá možnost otcovství k nezletilému, současně rezolutně odmítl poskytnout biologický materiál za účelem provedení znaleckého posudku, stejné stanovisko pak zaujal i otec žalovaného a jeho syn , jméno FO, . Zdůraznil, že v době, kdy žalovaný jezdil do , adresa, , měl se žalobkyní opakovaně intimní styk, je tak zřejmé, že v době rozhodné pro početí intimní styk účastníků nebyl zcela ojedinělou záležitostí, když sám žalovaný uvedl, že styk se žalobkyní měl ještě v červnu 2011. Soud prvního stupně tak dovodil i časovou souvislost mezi styky účastníků a rozhodným obdobím pro početí, když za situace, kdy se žalovaný s žalobkyní zcela určitě při jejím pobytu v , stát, setkal, a v dřívějším období mezi nimi docházelo opakovaně k intimním stykům, nelze vyloučit intimní styk i v době rozhodné pro početí. Tato hypotéza je podporována i postojem žalovaného, stejně tak postojem otce a syna žalovaného, kteří absolutně odmítají poskytnutí biologického vzorku pro zpracování znaleckého posudku.8. Soud prvního stupně rozhodl i o péči a výživě nezletilého. Za situace, kdy nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily o případných nedostatcích v péči matky, svěřil nezletilého do její péče. Se zřetelem k tomu, že o výživě nezletilého bylo rozhodováno od , datum, , soud prvního stupně výživné stanovil ve třech časových obdobích. V době od , datum, do , datum, stanovil výživné k žalovanému ve výši 10 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že v této době žalobkyně prokazatelně nepracovala, pobírala pouze dávky sociální podpory, přičemž svoji vyživovací povinnost k nezletilému zcela vyvažovala osobní péči. Výživné stanovil ve vyšší částce proto, že v souvislosti se zdravotním stavem nezletilého měla žalobkyně značné náklady, neboť nezletilý nebyl zdravotně pojištěn, proto tyto náklady musela hradit výlučně matka (prokázala minimální výdaje v roce 2012 ve výši 67 547 Kč, tj. průměrně 9 649 Kč za 7 měsíců, v roce 2013 celkově 25 458 Kč). Soud prvního stupně konstatoval, že povinnost žalovaného platit výživné ve výši 10 000 Kč, je s ohledem na výši nákladů vynaložených v souvislosti se zdravotním stavem nezletilého a na výši nákladů vynaložených žalobkyní na bydlení žalobkyně, saturujících i bydlení nezletilého (částka přesahující 14 000 Kč), přiměřená.9. Za dobu od , datum, do , datum, soud prvního stupně stanovil výživné v částce 7 000 Kč měsíčně. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobkyně od roku 2014 začala v různých obdobích pracovat. Ačkoliv prokázala pouze příjem za některá období a její pracovní úvazek byl zpravidla snížený, soud prvního stupně vycházel ze sdělení , orgán, ohledně průměrného výdělku dosahovaného v této době osobami se základním vzděláním (18 360 Kč v roce 2014-22 500 Kč v roce 2018). Náklady na bydlení žalobkyně činily částku 16 000 Kč, nezletilý od roku 2016 navštěvoval kurzy karate, kde matka platila příspěvek 7 600 Kč/rok, od září 2016 docházel do mateřské školy, kde matka platila 865 Kč a stravu 1 320 Kč, od roku 2017 pak platila měsíčně 225 Kč za hodiny angličtiny. V roce 2018 vynaložila částku 7 237 Kč za brýle pro nezletilého.10. Pro období od , datum, nadále soud prvního stupně stanovil výživné otci ve výši 8 500 Kč měsíčně, přičemž datum počátku změny výše výživného vázal