28 Co 128/2025-415 — Městský soud v Praze

1. Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 12. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , vyhověl žalobnímu návrhu a žalované uložil, aby žalobci zaplatila 126 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 26. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.) a náhradu nákladů řízení ve výši 42 324 Kč (výrok II.).2. Žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce správního a soudního řízení, zahájeného na návrh stavebníka , právnická osoba, o povolení stavby „Dálnice , číslo, , adresa, , stavba , číslo, - obchvat , adresa, (pravý jízdní pás)“. Popsal průběh posuzovaného řízení, které ke dni zahájení předmětného soudního řízení ještě nebylo skončeno, zdůraznil, že řízení pro něj mělo zásadní význam, neboť řízením byly dotčeny jeho nemovitosti ležící v sousedství stavby a jeho podnikání, sám k délce řízení nepřispěl, naopak usiloval o odstranění průtahů. Posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, opakovaně nebyly dodrženy zákonné lhůty, vydaná rozhodnutí byla pro vady zrušena, to vše mělo nepříznivý vliv na celkovou délku řízení a jde o okolnosti přičitatelné k tíži žalované. Žalobce předběžně nárok na zadostiučinění uplatnil u žalované, která jeho žádosti nevyhověla, a proto nárok uplatnil u soudu, přičemž navrhl, aby mu bylo přisouzeno zadostiučinění ve formě peněžitého plnění za dobu od 1. 6. 2014 do 31. 5. 2021 ve výši 126 000 Kč spolu s úrokem z prodlení od 26. 12. 2021.3. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Předně uvedla, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je kompenzace stavu nejistoty, do níž byla osoba uvedena. V projednávané věci žalobce již od roku 2016 nemohl pociťovat nejistotu stran výsledku posuzovaného řízení, neboť od roku 2016, resp. 2017, bylo zřejmé, že ztráta přístupu k jeho nemovitostem bude řešena finančním odškodněním (dohodou o odškodnění nebo vyvlastněním), a že jiná možnost nepřicházela v úvahu. Vznesla dále námitku promlčení uplatněného nároku s tím, že promlčecí lhůta začala běžet dne 4. 2. 2021, kdy nabylo právní moci mezitímní rozhodnutí krajského úřadu o odnětí vlastnického práva žalobce k nemovitostem dotčeným stavbou a kdy přestal být žalobce účastníkem posuzovaného stavebního řízení. Nárok na přiměřené zadostiučinění žalobce u soudu uplatnil po marném uplynutí šestiměsíční lhůty. Žalovaná pak na svoji obranu uvedla, že v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Zdůraznila, že posuzované řízení bylo mimořádně složité, opakovaně byla vydaná správní rozhodnutí přezkoumávána soudy, probíhala jednání s přilehlými obcemi a vlastníky dotčených pozemků. V žalobcově případu se řešilo, zda k jeho nemovitostem zajistit příjezd z dálnice nebo zda mu poskytnout finanční odškodnění a za účelem řešení předestřených předběžných otázek bylo třeba několika znaleckých posudků, k posunu ve věci došlo až v roce 2019 v souvislosti s novelou zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, kdy mohlo být zahájeno řízení o odnětí vlastnického práva žalobce ke stavbou dotčeným nemovitostem. Orgány veřejné moci postupovaly v řízení přiměřeně okolnostem složitého případu. Význam posuzovaného řízení pro žalobce byl standardní, žalobce přispěl k délce řízení, neboť opakovaně žádal o prodloužení lhůt, neposkytl součinnost stran znaleckého ocenění nemovitostí, žádal lhůtu pro zpracování revizního znaleckého posudku, aniž by takový posudek nakonec předložil, využíval všech řádných i mimořádných opravných prostředků, vznášel řadu dalších námitek a výhrad k postupu stavebníka. Příjezd k provozovně byl po dobu řízení možný, v jiném řízení vyšlo najevo, že žalobce neuspěl s nárokem na náhradu ušlého zisku, jeho podnikání bylo ztrátové. Žalovaná zhodnotila postup žalobce v posuzovaném řízení jako účelový, zaměřený naopak na prodloužení řízení. Vedlejší řízení o vyvlastnění rovněž nebylo nepřiměřeně dlouhé a od doby vydání mezitímního rozhodnutí krajského úřadu o vyvlastnění nemovitostí žalobce (právní moc dne 4. 2. 2021) již žalobce nemohl být v nejistotě o výsledku řízení.4. Soud prvního stupně předně vzal za prokázané, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na odškodnění nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 OdpŠk, neboť předběžně a včas dne 25. 6. 2021 předmětný nárok uplatnil u žalované. Skutková zjištění opřel zejména o provedené listinné důkazy o průběhu posuzovaného řízení a vedlejšího řízení o odnětí vlastnického práva žalobce k nemovitostem dotčeným stavbou, které bylo zahájeno Krajským úřadem , adresa, pod č. j. , číslo, , před jehož skončením nebylo možno v posuzovaném řízení pokračovat; v odůvodnění rozsudku průběh posuzovaného řízení a vedlejšího řízení podrobně popsal a vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud zcela odkazuje na skutková zjištění o průběhu posuzovaného a vedlejšího řízení (odstavec 33., str. 7 až 21 odůvodnění) a na tomto místě je neopakuje, skutková zjištění ani nejsou mezi účastníky sporná; další skutková zjištění o rozhodných skutečnostech, skutkový závěr a právní posouzení věci dále jen stručně shrnuje.5. Oznámení o zahájení posuzovaného stavebního řízení bylo zveřejněno veřejnou vyhláškou dne 18. 6. 2012 (tento den vzal soud prvního stupně za počátek posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci, který nejdříve tohoto dne mohl zjistit, že stavební řízení probíhá a návazně pak od tohoto dne mohl začít pociťovat nejistotu ohledně jeho výsledku). Žalobce dne 10. 7. 2012 uplatnil námitky, protože realizací stavby by došlo ke znemožnění přístupu na nemovitosti (pozemky) v jeho vlastnictví a v důsledku toho ke znemožnění jeho podnikání, tj. provozování , činnost, (provozovna na dotčených pozemcích). Dále bylo řešeno (i) zda lze zřídit sjezd z dálnice k nemovitostem žalobce a zda se má takový sjezd zřídit nebo (ii) zda připadá v úvahu jen finanční vyrovnání se žalobcem. Posléze v souvislosti s novelou zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (liniový zákon), účinnou od 31. 8. 2018, stavebník u Krajského úřadu , adresa, zahájil řízení o odnětí vlastnického práva žalobce ke stavbou dotčeným nemovitostem (řízení o vyvlastnění) a do skončení tohoto vedlejšího řízení bylo posuzované stavební řízení přerušeno. Ve vedlejším řízení Krajský úřad , adresa, rozhodnutím ze dne 3. 2. 2021, č. j. , číslo, , ve znění opravného rozhodnutí ze dne 22. 2. 2021, č. j. , číslo, , mezitímně rozhodl o odnětí vlastnického práva žalobce, rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 2. 2021, ale žalobce rozhodnutí napadl správní žalobou. Krajský soud v , adresa, žalobě přiznal odkladný účinek a rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , částečně rozhodnutí o odnětí vlastnického práva potvrdil a částečně zrušil, načež zrušená část rozhodnutí se netýkala nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Žalobce napadl rozsudek kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. , spisová značka, , zamítl. Žalobce podal proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 24. 11. 2023 odmítl, usnesení bylo doručeno žalobci 28. 11. 2023.6. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce na provozovnu , činnost, získal stavební povolení v roce 1998, provozovna byla zkolaudována v roce 2000 a v roce 2014 bylo zahájeno posuzované řízení, které mělo pro žalobce zvýšený význam, neboť se dotýkalo jeho vlastnictví a podnikání. Vedlejší vyvlastňovací řízení bylo řízením s presumovaným zvýšeným významem. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl v rozhodné době , funkce, obce, musel situaci vysvětlovat občanům a záležitost jeho podnikání a existence provozovny byla i medializována.7. Soud prvního stupně předně dospěl k právnímu závěru, že na posuzované řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. čl. 38 odst. 2 Listiny a tam zakotvené právo na projednání věci v přiměřené lhůtě; odkázal na přiléhavou judikaturu (nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30Cdo 5103/2015).8. Zjištěný skutkový stav věci dále soud prvního stupně právně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., zejména dle jeho § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 3 pod písm. b) až e), přičemž dospěl k následujícím závěrům.9. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 24. 4. 2012, veřejnost byla o zahájení o řízení uvědomena vyhláškou zveřejněnou dne 18. 6. 2012. Stavební řízení by