28 Co 139/2025-74 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 360 299 Kč s úroky z prodlení z částky 360 299 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 7. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci, aby žalované zaplatil na náhradě nákladů řízení 600 Kč (výrok II.).2. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 17. 9. 2024 podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, domáhal po žalované zaplacení částky 360 299 Kč s příslušenstvím z titulu odškodnění nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno návrhem podaným dne 4. 6. 2013, a to jeho otcem, jenž zemřel dne , datum, , přičemž soudní řízení tedy trvalo 10,5 roku.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že dne 3. 4. 2024 u ní žalobce uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 400 000 Kč, přičemž jeho žádosti bylo částečně vyhověno a bylo mu poskytnuto přiměřené zadostiučinění ve výši 39 701 Kč.4. Po provedeném dokazování, na základě skutkového stavu zjištěného z jednotlivých důkazů podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, s poukazem na § 1 odst. 1, § 5, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a OdpŠk, konstantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, kterou citoval (zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3945/2014), soud prvního stupně vzal za relevantní níže uvedené závěry.5. V řízení vedeném u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, neboť celková délka řízení činila 10 let a 6 měsíců, přičemž v řízení bylo opakovaně rozhodováno jak soudem nalézacím, tak i soudem odvolacím.6. V první fázi posuzovaného řízení, kdy na straně žalobce vystupoval pouze právní předchůdce žalobce, tedy od dne podání žaloby dne 4. 6. 2013 do nabytí právní moci rozhodnutí o procesním nástupnictví dne 2. 7. 2018, byly průtahy zejména od 2. 7. 2014 do 8. 4. 2015, kdy neučinil soud ve věci žádné úkony. Následně došlo k dalším prodlevám zapříčiněným nekoncentrovaností úkonů, např. samotné rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu a nařízení jednání až po třech měsících na termín za další dva měsíce. Samotné řízení bylo procesně složitější, neboť právní předchůdce žalobce žádal o osvobození od placení soudních poplatků, soud byl nucen zkoumat jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry, opakovaně vyzýval žalovaného k vyjádření k žalobě, rozhodoval o námitce podjatosti právního předchůdce žalobce, kvůli čemuž zrušil jednání, a v důsledku úmrtí právního předchůdce žalobce bylo nutno vyčkat pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Vzhledem k blízkým rodinným vazbám žalobce a jeho právního předchůdce je možné význam této fáze řízení hodnotit jako pro oba obecně srovnatelný. Samotný význam předmětu řízení pro žalobce byl zvýšený, neboť právnímu předchůdci žalobce bylo v době zahájení řízení , věk, let, tedy původní žalobce již v době podání žaloby dosáhl vysokého věku. Předmět řízení, kterým bylo vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, bylo standardní. Žalovaná není odpovědná za jednání třetích osob spojených s podnikem, jak se mylně domnívá žalobce.7. Druhá fáze posuzovaného řízení započala pravomocným rozhodnutím o právním nástupnictví žalobce, tj. ode dne 3. 7. 2018, a skončila pravomocným skončení věci dne 28. 12. 2023. Toto období lze charakterizovat jako období mimosoudních jednání účastníků. Od listopadu 2018 účastníci mimosoudně jednali, na jejich návrh bylo řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř. od 24. 11. 2018 do 8. 11. 2019, k jejich návrhu bylo řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř. od 3. 7. 2020 do 16. 6. 2021. Dále bylo řízení přerušeno z důvodu mediace od 27. 11. 2021 na 3 měsíce. Následně se soud opakovaně dotazoval účastníků na stav jejich mimosoudního jednání. Poté bylo řízení k návrhu účastníků opět přerušeno od 14. 4. 2023, dne 2. 8. 2023, kdy došlo ke zpětvzetí žaloby, přičemž dne 28. 12. 2023 bylo řízení pravomocně zastaveno. V tomto období již nelze shledat průtahy či období nečinnosti. Celková délka řízení byla však vzhledem k délce první fáze nepřiměřená.8. S ohledem na závěr o existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení je třeba žalobce odškodnit v penězích.9. Za období od 4. 6. 2013 do 2. 7. 2018 činila základní částka zadostiučinění 65 333 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží žalobci částka 16 000 Kč, neboť celková délka řízení přesáhla již délku deseti let s tím, že za první dva roky řízení náleží žalobci částka o polovinu nižší. S ohledem na procesní složitost první fáze řízení byly základní částku snížena o 15 %. Z důvodu vysokého věku právního předchůdce žalobce byla základní částka navýšena o 10 %. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, které náleží jednomu z procesních nástupců původního účastníka (§ 107 odst. 2 a 3 o. s. ř.), je na místě nejprve určit zadostiučinění, které by náleželo původnímu účastníku řízení za tu část řízení, jíž se sám účastnil; tuto částku je poté třeba vydělit počtem dědiců původního účastníka, kteří do řízení nastoupili na jeho místo, a to z toho důvodu, aby částka přiznaná v součtu jednotlivým dědicům nepřevyšovala částku, která by náležela původnímu účastníku řízení. Za další část řízení, od smrti původního účastníka až do konce řízení, náleží každému z dědiců zadostiučinění vypočítané postupem podle Stanoviska, procentuálně snížené z důvodu sdílení újmy nerozlučnými procesními společníky. Výsledná výše zadostiučinění za první fázi řízení tak činila 31 034 Kč.10. Za druhou fázi posuzovaného řízení od 3. 7. 2018 do 28. 12. 2023 základní částka zadostiučinění činila 86 667 Kč s tím, že za 1 rok řízení náleží žalobci částka 16 000 Kč. Základní částka byla snížena o 80 % z důvodu, že od vstupu žalobce a jeho matky do posuzovaného řízení účastníci pouze mimosoudně jednali, řízení bylo opakovaně na jejich žádost přerušováno, zároveň probíhala mediace, soud se pouze opakovaně dotazoval na stav mimosoudních jednání, na žádost obou procesních stran nejednal. Dále byla základní částka snížena o 10 % s ohledem na sdílenou újmu, neboť se jednalo o blízký příbuzenský vztah, oba nástupci byli zastoupeni jedním advokátem, činili společná podání a společně přistoupili na ukončení řízení zpětvzetím žaloby. Základní částka zadostiučinění tak byla celkem ponížena o 90 %. Výsledná výše zadostiučinění za druhou fázi řízení tak činila 8 667 Kč.11. Vzhledem k tomu, že částky 31 034 Kč a 8 667 Kč již byly ze strany žalované žalobci vyplaceny v rámci mimosoudního projednání nároku, soud prvního stupně ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Soud prvního stupně neshledal důvody pro valorizaci zadostiučinění z důvodu inflace, jak požadoval žalobce. V tomto ohledu soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 30Cdo 1964/2012, sp. zn. 30Cdo 3331/2012, sp. zn. 30Cdo 3509/2018, sp. zn. 30Cdo 2989/2011, sp. zn. 30Cdo 5760/2017, sp. zn. 30Cdo 1153/2019 a sp. zn. 30Cdo 2184/2020).13. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.14. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, ve kterém především vyjádřil nesouhlas s výší zadostiučinění, které dle jeho názoru bylo stanoveno absurdně nízké, bez přihlédnutí k tomu, že již v průběhu posuzovaného řízení byl postup soudu prvního stupně kritizován odvolacím soudem a bylo konstatováno, že postup prvoinstančního soudu má vliv na průtahy v řízení. Namítl dále tendenční zhodnocení kritérií posuzovaného řízení provedené soudem prvního stupně, který dospěl ke snížení částky odškodnění o 90 %. V této souvislosti soud prvního stupně vytkl, že vůbec nevzal v potaz okolnost, že dlouhodobá nečinnost soudu v posuzovaném v podstatě „donutila“ žalobce k mimosoudnímu jednání a že soud kvůli mimosoudnímu jednání řízení přerušil asi na 2 roky a po zbytek času byla patrná pouze neochota soudu s věcí jakýmkoliv způsobem pohnout v před, přičemž za více jak deset let soudního řízení nedošlo ani k jednomu rozhodnutí ve věci samé. Dále poukázal na skutečnost, že výše zadostiučinění v nominální hodnotě by měla korespondovat s reálnou „hodnotou“ peněz, které jsou v současné době výrazně znehodnocovány inflací. K tomu zdůraznil, že pokud by nebyla vzata inflace do úvahu, doc