28 Co 2/2025-142 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci a) částku 213 125 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 27. 11. 2023 do zaplacení a žalobci b) částku 213 125 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 28. 11. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil každému ze žalobců, aby zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení 1 200 Kč (výroky II. a III.).2. Každý ze žalobců se proti žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, žalobami podanými u soudu dne 4. 12. 2023 a dne 7. 12. 2023 domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 213 125 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy, jež jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v , místo, pod sp. zn. , incidenční spisová značka, (dále též „posuzované řízení“) s tím, že dne 19. 11. 2009 proti dlužníkovi , společnost, přihlásili pohledávku, a to žalobce a) ve výši 521 250 Kč a žalobce b) ve výši 881 616 Kč, přičemž ve vztahu k žalobci a) trvalo do 31. 10. 2023 a ve vztahu k žalobci b) do 8. 11. 2023, když na základě rozvrhového usnesení ze dne 15. 8. 2023, č. j. , incidenční spisová značka, , jejich pohledávky byly uspokojeny ve výši 4,837 %, přičemž celková doba řízení u každého ze žalobců činila 13 let a 11 měsíců.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobců je co do základu důvodný a že jim poskytla zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva, přičemž poukázala na specifika spojená s konkursním řízením, ve kterém má vedoucí roli konkursní správce, který je soukromou osobou a že samotné úkony konkursního řízení byly činěny v přiměřených lhůtách, konkurs byl zatížen incidenčními spory, což způsobilo objektivně nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako velmi malý, a to s ohledem na bagatelní výši uspokojení přihlášené pohledávky.4. Usnesením ze dne 22. 1. 2024, č. j. 48C 263/2023-21, soud prvního stupně spojil řízení o obou žalobách ke společnému projednání pod sp. zn. 48C 263/2023.5. Soud prvního stupně poprvé o věci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, který byl k odvolání žalobců zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , s tím, aby soud prvního stupně doplnil dokazování ohledně průběhu jednotlivých incidenčních sporů, které byly vedeny v průběhu insolvenčního řízení a postavil najisto, zda s ohledem na incidenční spory skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení.6. Po provedeném dokazování na základě zjištění z jednotlivých důkazů podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na který tak lze v tomto ohledu odkázat, s poukazem na § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 31 odst. 1, 2 a 3 OdpŠk a na judikaturu Nejvyššího soudu (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, rozsudky ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29Cdo 2012/2010; ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30Cdo 4923/2009, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30Cdo 5270/2009, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30Cdo 348/2010, nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 30Cdo 2768/2017; ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30Cdo 687/2010; ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 30Cdo 3694/2014; ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30Cdo 3331/2011; usnesení ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 30Cdo 40/2009, a ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30Cdo 2292/2012), jakož i na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. , spisová značka, , a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2024, č. j. , spisová značka, , ve kterém se Městský soud v Praze kriticky vymezil k žalobci poukazovanému rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. , spisová značka, , a to z důvodu, že je v rozporu s právním názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem v rozhodnutí sp. zn. 29Cdo 2012/2010, které bylo publikováno ve Sbírce Nejvyššího soudu a představuje tak výkladově závaznou judikaturu pro soudy nižších stupňů, tedy i pro nyní rozhodující soud, soud prvního stupně dospěl k následujícím závěrům.7. Posuzované řízení, ve kterém žalobci vystupovali jako věřitelé, kteří přihlásili každý svou pohledávku k uspokojení, avšak nejednalo se o věřitele, kteří by podali návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce, bylo zahájeno dne 6. 2. 2009, trvá dosud. Ve vztahu k oběma žalobcům byl rozhodujícím okamžikem den 19. 11. 2009, kdy se přihlásili se svými pohledávkami a pro oba žalobce skončilo dnem 15. 1. 2024, kdy jim bylo vyplaceno plnění insolvenčním správcem, a to žalobci a) částka 25 215,23 Kč a žalobci b) částka 42 647,77 Kč. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě obou žalobců tak činila 14 let a 1 měsíc. Přitom incidenční spor č. 1 trval od 27. 5. 2010 do 8. 12. 2010 (necelých 7 měsíců), incidenční spor č. 2 trval od 22. 11. 2010 do 20. 8. 2011 (necelých 9 měsíců), incidenční spor č. 3 trval od 24. 1. 2011 do 20. 8. 2011 (necelých 7 měsíců), incidenční spor č. 4 trval od 24. 1. 2011 do 18. 10. 2011 (necelých 9 měsíců), incidenční spor č. 5 trval od 11. 7. 2014 do 12. 2. 2018 (přibližně 3 roky a 7 měsíců; byl shledán ojedinělý průtah v období od 18. 11. 2015, kdy bylo podáno dovolání do 15. 1. 2018, kdy bylo dovolání předloženo dovolacímu soudu), incidenční spor č. 6 trval od 17. 2. 2020 do 30. 10. 2021 (přibližně 20 měsíců; žádné průtahy ani období nečinnosti nebyly shledány), incidenční spor č. 7 trval od 24. 2. 2020 do 4. 4. 2020 (necelé 2 měsíce), incidenční spor č. 8 trval od 24. 2. 2020 do 30. 10. 2021 a incidenční spor č. 9 od 8. 11. 2023 dosud běží (do relevantního průběhu posuzovaného řízení zasáhl přibližně v rozsahu 2 měsíců). S ohledem na délku incidenčních řízení v řádech měsíců, kdy na incidenční spor č. 5 navazovaly další incidenční spory, bez jejichž ukončení nemohlo být insolvenční řízení skončeno, je v zásadě vyloučeno, aby byl učiněn závěr o nepřiměřené délce incidenčních sporů.8. I když jinak byl postup posuzovaného řízení plynulý, k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě došlo, neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení byla nepřiměřeně dlouhá. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.9. Pokud jde o formu zadostiučinění, bylo nutné přihlédnout ke specifikům konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Délka konkurzního řízení tedy nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů. Posuzované řízení se vyznačovalo vyšší mírou složitosti, jež spočívala zejména ve vyšším počtu incidenčních sporů, které rovněž přispěly k celkové délce posuzovaného řízení, přičemž incidenční spory trvaly, s výjimkou incidenčního sporu č. 5, přiměřenou dobu a i přes vyšší obtížnost řízení ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení, tudíž k závěru o přiměřenosti délky řízení proto nebyl lze dospět nelze.10. Postup orgánů veřejné moci nevybočil ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla období nečinnosti či prodlev insolvenčního soudu, soud postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty.11. Posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají vyšší význam pro účastníky, přičemž žalobci již při uplatnění svých pohledávek v rámci konkurzního řízení museli být seznámeni s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí (spíše v řádu jednotek procent). Dle rozvrhového usnesení uspokojení žalobců činilo 4,837 %, přičemž žalobce a) byl uspokojen ve výši 25 215,23 Kč a žalobce b) ve výši 42 647,77 Kč. Insolvenční řízení bylo po celou dobu veřejné a každý, včetně žalobců, mohl kdykoliv nahlédnutím do insolvenčního rejstříku zjistit nejen jeho průběh, ale nahlédnout i do obsahu všech zveřejněných listin. Takto mohli žalobci zjistit již v rané fázi řízení, jakou hodnotu má majetek sepsaný do majetkové podstaty a jaká je výše přihlášených pohledávek. Z těchto dvou veličin je možné velice jednoduše zjistit, jaké uspokojení lze v rámci insolvenčního řízení očekávat. Ve světle těchto skutečností je třeba nahlížet na případnou nejistotu žalobců ohledně výše uspokojení. Pokud by se žalobci o insolvenční řízení zajímali, pak by již v jeho počátku očekávatelnou výši uspoko