28 Co 31/2025-264 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 168 372 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 6. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále žalobkyni bylo uloženo zaplatit České republice - , orgán, pro , adresa, náhradu nákladů řízení státu ve výši 9 841 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že se dne 25. 9. 2019 řidič , jméno FO, na přechodu pro chodce v , adresa, střetl s poškozenou , jméno FO, , narozenou dne , datum, , řidič porušil § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb. a ohrozil chodkyni (poškozenou), přičemž nezachoval potřebnou míru opatrnosti, navzdory chování poškozené, která se při přecházení přechodu pro chodce (nesprávně uvedeno chodníku) otočila a šla zpět. Žalobkyně uhradila poskytovatelům zdravotních služeb na nákladech léčení poškozené, která na následky zranění zemřela, částku 336 744 Kč. Předmětem sporu je 50 % vynaložené částky na léčebné výlohy dle § 9 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění s ohledem na spoluzavinění poškozené na vzniku újmy. Trestněprávní odpovědnost řidiče shledána nebyla, ale žalobkyně se vůči žalované domáhá odpovědnosti občanskoprávní podle míry zavinění a žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, což ta odmítla, s tvrzením že spoluzavinění poškozené bylo v plném rozsahu. Žalovaná neuznala žalobu ani zčásti, odmítla spoluzavinění poškozené pouze ve výši 50 %, neboť dle jejího názoru jde o 100% spoluzavinění. Hlavní příčinou nehody byl náhlý návrat poškozené zpět do jízdního koridoru automobilu , nazev, , na což nemohl řidič reagovat tak, aby střetu zabránil. Tento závěr vychází ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 8. 3. 2020 a stejně tak i z rozhodnutí soudu v trestní věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , jímž byla vyloučena trestněprávní odpovědnost řidiče vozidla.3. Soud prvního stupně vycházel z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. , spisová značka, , a z usnesení Městského soudu v , adresa, ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. , spisová značka, . Zjistil, že trestní stíhání řidiče , jméno FO, bylo zastaveno, neboť skutek není trestným činem, protože řidič před přechodem pro chodce zpomalil, umožnil poškozené opuštění jízdního koridoru a její návrat do jízdního koridoru byl natolik náhlý, že řidič na tento její pohyb nemohl reagovat tak, aby střetu zabránil. Pokud by poškozená pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a nevrátila se o krok zpátky, tak by ke střetu nedošlo a vzdálenost mezi levým bokem automobilu a zády poškozené byla přibližně 1,25 m. Bylo zjištěno, že poškozená se pohybovala poměrně svižnou chůzí a nebylo zjištěno, že by měla omezenou schopnost pohybu a orientace, řidič zachoval potřebnou mírou opatrnosti a neporušil ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Soud prvního stupně měl k dispozici znalecký posudek č. , číslo, znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 8. 3. 2020, podle něhož nárazová rychlost vozidla , nazev, při střetu s poškozenou mohla být asi 32,2 km/h, přičemž rychlost automobilu v okamžiku, kdy poškozená opouštěla jízdní koridor, byla asi 37,5 km/h. Řidič mohl vidět chodkyni před vstupem do vozovky a během přecházení vozovky, stejně tak chodkyně mohla vidět přijíždějící automobil. Za hlavní příčinu vzniku nehodového děje znalec určil náhlý návrat poškozené z polohy mimo jízdní koridor automobilu , nazev, zpět do jízdního koridoru tohoto automobilu, přičemž řidič na tento pohyb nemohl reagovat tak, aby střetu zabránil. Znalec doplnil znalecký posudek dne 11. 8. 2020 tak, že v případě, že by chodkyně pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a vrácení se o krok zpátky, pak by byla vzdálenost mezi levým bokem automobilu , nazev, a zad chodkyně cca 1,25 m (platí pro rychlost chůze chodkyně 4,5 km/h). Další doplněk znalec vyhotovil dne 24. 11. 2023 a podle něho v případě, kdyby poškozená při přecházení vozovky upadla či zastavila, vozidlo by bezpečně zastavilo ještě před přechodem pro chodce, a to při použití intenzity brzdění 50 % z maximální hodnoty. V případě, že by chodkyně pokračovala v přecházení komunikace bez zastavení a vrácení se o krok zpátky, pak by byla vzdálenost mezi levým bokem automobilu , nazev, a zády chodkyně cca 1,25 m (platí rychlost chůze 4,5 km/h).4. Soud prvního stupně měl k dispozici rovněž znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , právnická osoba, ze dne 14. 12. 2020 a jeho doplněk, podle něhož chodkyně byla v čase, kdy zahájila úkrok zpět cca 0,4 m od místa kontaktu s vozidlem , nazev, a 0,2 m od levého předního rohu vozidla , nazev, . V době, kdy chodkyně prováděla úkrok zpět, byla u levého okraje komunikace, v jízdním pruhu vozidla , nazev, 0,6 m od levého okraje vozovky. Postavení vozidla v čase jeho reakce brzděním na chodkyni byla cca 4,4 m. Kdyby chodkyně neučinila zpětný krok dozadu, tak by kolem ní vozidlo , nazev, projelo ve vzdálenosti cca 0,2 m. V doplňku znalec uvedl, že střetová rychlost vozidla , nazev, byla cca 31,4 km/h, počáteční rychlost v čase, kdy řidič spatřil chodkyni a pozvolna přibrzďoval, mohla být cca 40 km/h.5. Soud prvního stupně provedl konfrontaci znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a znalce ad hoc , tituly před jménem, , jméno FO, při jednání dne 25. 7. 2024. Bylo zjištěno, že důvod, pro který oba znalci došli k rozdílnému výpočtu vzdáleností mezi levým bokem vozidla a chodkyní bylo to, že , tituly před jménem, , jméno FO, vycházel z rychlosti chodkyně 4,5 km/h s poukazem na statisticky obvyklou chůzi dle Ústavu soudního inženýrství v Žilině, což je metodika přibližně z let 2000-2005. Znalec ad hoc , tituly před jménem, , jméno FO, naproti tomu vycházel z literatury starší, z roku 1978 a z osmdesátých let minulého století, a vycházel z rychlosti chodkyně 2,9 km/h, což je rychlost odpovídající případu, že má osoba např. hůl nebo nějakou jinou indispozici, co se týče chůze. , tituly před jménem, , jméno FO, ve výslechu uvedl, že úkrok zpátky poškozené trval 0,5 vteřin, přičemž v této době byla vzdálenost vozidla od poškozené (tj. 0,5 vteřin před nehodou) 4,23 m, a současně, že řidič v této vzdálenosti nebyl schopen nic udělat a nemohl zareagovat, protože jednu sekundu trvá jeho reakce.6. Po právní stránce soud odkázal na § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dále na § 6 odst. 1, odst. 4, § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinném do 31. 3. 2024, na § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. a § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen „o. z“.7. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky nebylo sporné, že dne 25. 9. 2019 v 15:55 hod. řídil , jméno FO, motorové vozidlo tov. zn. , nazev, , RZ , SPZ, , v , adresa, , ve směru od , adresa, , ve směru k , adresa, , a na přechodu pro chodce na úrovni domu , adresa, vjel na přechod pro chodce, kde se střetl s poškozenou , jméno FO, , narozenou dne , datum, , která při přecházení přechodu pro chodce (nesprávně uvedeno chodníku) udělala pohyb vzad, čímž se vrátila do jízdního profilu vozidla a došlo ke střetu vozidla a chodkyně. V důsledku toho poškozená utrpěla zranění, jimž dne , datum, v nemocnici podlehla. Nesporné bylo i to, že žalovaná byla v rozhodné době odpovědnostním pojistitelem nákladního vozidla. Sporným zůstala otázka míry zavinění řidiče pojištěného vozidla u žalované a poškozené.8. Soud prvního stupně uzavřel, že jak ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a jeho dodatku, tak ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce ad hoc, a jeho dodatku, vyplývá shodný znalecký závěr, že kdyby poškozená upadla či zastavila, mohl řidič v každém jednotlivém okamžiku zastavit, a to při použití pouze 50 % brzdné síly. Řidič tedy byl schopen včas zastavit a zareagovat tak na stav, který by byl sice náhlý, ale bylo by možno jej alespoň předvídat, pokud by poškozená upadla či se na přechodu pro chodce zastavila. Dle názoru soudu prvního stupně však řidič nemohl předvídat, že chodkyně náhle změní směr, ta se při přecházení komunikace zastavila a vrátila se zpět do jízdního pruhu řidiče. I z výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že řidič v tomto okamžiku neměl šanci zareagovat, neboť úkrok poškozené trval 0,5 vteřiny a člověku trvá jednu sekundu, než může vůbec jakýmkoliv způsobem zareagovat. Rozdílné závěry znaleckých posudků vyplývají z použití odlišné metodiky a z toho vyplývající odlišné předpokládané rychlosti chůze, kterou znalci použili pro své výpočty. , tituly před jménem, , jméno FO, použil značně starou metodiku až z osmdesátých let minulého století a jím uvažovaná rychlost chůze by měla odpovídat osobě s omezenou možností pohybu, tedy o h