29 Co 107/2025-85 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 589 500 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 66 308 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s tím, že se žalovaná o tuto částku obohatila užíváním jeho pozemků parc. č. , číslo, , jehož součástí stavba č. p. , číslo, , a parc. č. , číslo, , obou v k. ú. , adresa, , od 16. 6. 2002 bez právního důvodu. Do uvedeného data svědčilo žalované právo užívat výše uvedenou stavbu i pozemky na základě práva stavby zřízeného na dobu 80 let smlouvou o stavebním právu ze dne 26. 5. 1922, přičemž tato doba uplynula dnem 15. 6. 2002, a stavba se tak stala od následujícího dne součástí pozemku, na kterém byla postavena, jehož vlastníkem a taktéž vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, se stal na základě zákona č. 172/1991 Sb. žalobce. Předmětnou částku určil jako obvyklé nájemné v místě a čase za dobu od 3. 4. 2021 do 2. 2. 2023.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala zejména nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce pro nesplnění jedné z podmínek dle zákona č. 172/1991 Sb., a to podmínky faktického výkonu práva hospodaření k předmětným pozemkům. Odkazovala zároveň na řadu soudních rozhodnutí, jimiž byly žaloby žalobce v obdobných případech zamítnuty.4. Soud I. stupně o žalobě rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které zde není třeba podrobně opakovat. Ve stručnosti lze jen uvést, že odkázal na ust. § 13, § 984 odst. 1, § 2291 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále o. z.) a na § 1 zákona č. 172/91 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, přičemž se primárně zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobce a dovodil, že není dána. Vzal přitom v úvahu rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, z 13. 1. 2022, č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v , adresa, z 12. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , který se sice týkal rodinného domu žalované č. p. , číslo, na pozemku parc. č. , číslo, , jehož závěry však lze vztáhnout i k pozemkům parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, . Uzavřel pak, že pozemky parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v kat. úz. , adresa, nepřešly na žalobce dle zákona č. 172/1991 Sb., nýbrž zůstaly ve vlastnictví České republiky, a to z toho důvodu, že žalobce fakticky právo hospodaření nevykonával (nevybíral pachtovné /nerozhodno v jaké výši/, ani k pozemkům nečinil žádné jiné úkony). Byla tak vyvrácena domněnka správnosti zápisu vlastnického práva žalobce k pozemkům parc. č. , číslo, a parc. č. , číslo, v katastru nemovitostí (§ 980 odst. 2 o. z.), pročež na úkor žalobce k žádnému bezdůvodnému obohacení žalované nedošlo. O náhradě nákladů soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítl, že soud I. stupně zjistil skutkový stav neúplně a nesprávně, a nesouhlasil ani s jeho právním posouzením. Odmítl, že by nebyl ve věci aktivně legitimován, neboť podle jeho názoru byly naplněny podmínky pro přechod z majetku České republiky do vlastnictví žalobce dle § 1 odst. 1 zákona 172/1991 Sb., přestože k rozhodnému datu , datum, nebylo jeho právním předchůdcem vymáháno pachtovné, neboť jeho výběr s ohledem na výši pachtovného a náklady potřebné k jeho vymáhání by byl v rozporu s povinností postupovat s péčí řádného hospodáře. Poukázal na rozhodnutí Městského soudu v , adresa, vydaná pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , v nichž uvedený soud v souvisejících věcech dospěl k opačným závěrům, v nichž dovodil, že k přechodu vlastnictví došlo. Na uvedená rozhodnutí žalobce upozorňoval, nicméně soud I. stupně se v rozporu s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 1687/17 s jejich řešením shodné právní otázky dostatečně nevypořádal. Podle žalobce je přitom odkaz na předchozí relevantní rozhodnutí soudu v obdobné věci z pohledu účastníka zásadním argumentem, který má potenci daný spor rozhodnout. Dovolal se znovu své argumentace, že pro přechod vlastnického práva k předmětným pozemkům byly naplněny všechny zákonné podmínky, přičemž žalobci k rozhodnému období nezbývalo nic jiného, než primárně s předmětnými pozemky hospodařit prostřednictvím oprávněných ze stavebního práva, a nerušit tak výlučná práva oprávněných tyto pozemky užívat. Případný výběr pachtovného v symbolické výši pak dle něj nejen nepředstavoval adekvátní náhradu za umožnění realizace tohoto práva, ale sám výběr pachtovného či jakékoliv jiné úkony hospodaření by byly v rozporu s povinností postupovat s péčí řádného hospodáře. K tomu se přiklonil i Městský soud v , adresa, v usnesení ze dne 25. 3. 2022, č. j. , spisová značka, . Konečně se žalobce dovolal závěrů Ústavního soudu ČR vyjádřených v usnesení ze dne 18. 10. 2022, sp. zn. I. ÚS 2762/2022, podle nichž v obdobné věci o určení vlastnického práva ke stavbě konstatoval, že pozemky zatížené stavebním právem přešly do vlastnictví žalobce na základě zákona č. 172/1991 Sb. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce poukázala na to, že žalobce stále opakuje tutéž argumentaci a dovolává se rozhodnutí ve věcech jiných účastníků, ač mezi žalobcem a žalovanou již proběhlo řízení o určení vlastnického práva žalobce ke stavbě č. p. , číslo, , vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které pravomocně skončilo zamítnutím žaloby, správnost tohoto rozhodnutí byla potvrzena odvolacím soudem a rozhodnutí byla přezkoumána Nejvyšším soudem i Ústavním soudem ČR, jimiž byly dovolání i ústavní stížnost odmítnuty. V uvedených rozhodnutích byla řešena i otázka přechodu pozemků, za jejichž užívání požaduje v tomto řízení žalobce vydání bezdůvodného obohacení, z vlastnictví státu do vlastnictví žalobce na základě zákona č. 172/1991 Sb. s tím, že zákonné podmínky pro tento přechod vlastnictví nebyly naplněny. Pokud se žalobce dovolává závěrů Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2762/22, odkázala na to, že se v ní Ústavní soud nezabýval otázkou správnosti rozhodnutí obecných soudů. Dle žalované není žalobce ve věci aktivně legitimován, neboť nejen, že nenaplnil podmínku hospodaření svého právního předchůdce s předmětnými pozemky pro možný přechod podle § 1 cit. zák., ale podle jejího názoru byly předmětné pozemky vyloučeny z možnosti přechodu jejich vlastnictví dle § 4 cit. zákona jako pozemky, k nimž bylo zřízeno právo osobního užívání, a pozemky, které byly k tomuto účelu přiděleny, což je obdobou užívání pozemku v rámci práva stavby. Žalovaná zdůraznila, že soud I. stupně rozhodl v souladu s legitimním očekáváním, když stejným způsobem bylo již rozhodnuto ve věcech projednávaných u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, z 13. 3. 2024, sp. zn. , spisová značka, z 24. 11. 2023, sp. zn. , spisová značka, ze 4. 4. 2023, sp. zn. , spisová značka, z 31. 1. 2024 či sp. zn. , spisová značka, z 23. 5. 2024. Stejný závěr pak přijala i skupina občanského práva hmotného v rámci , nazev, porady MS v , adresa, konané dne 4. 5. 2022 právě za účelem sjednocení rozhodovací praxe tohoto soudu v uvedených věcech. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s argumentací, jež byla podrobně vyložena v odůvodnění rozsudku Městského soudu v , adresa, ze dne 3. 10. 2024 č. j. , spisová značka, , který se týkal obdobného nároku žalobce, a to za dobu od 3. 12. 2026 do 2. 4. 2021, tj. za období bezprostředně předcházející době, za kterou je tvrzené bezdůvodné obohacení žalované požadováno v tomto řízení. Se zřetelem k tomu, že jde o skutkově prakticky identické případy lišící se pouze v časovém období, za něž je žalobcem nárok uplatňován, odvolací soud zde může jen odkázat na odůvodnění shora uvedeného rozhodnutí, jež považuje za přesvědčivé a vystihující podstatu sporu.9. Jak uvedl odvolací soud v citovaném rozhodnutí č. j. , spisová značka, , „soud I. stupně správně zjistil, že ke dni účinnosti cit. zákona, tj. k , datum, , s pozemkem, jehož součástí je předmětná stavba, určení jejíhož vlastnictví se žalobce domáhá, hospodařil právní předchůdce žalované, , jméno FO, , a to na základě práva stavby zřízeného smlouvou o stavebním právu ze dne 27. 5. 1922 uzavřenou mezi , orgán, a , orgán, a převedeného tímto , orgán, na právní předchůdce žalované jako jeho členy trhovou smlouvou ze dne 27. 1. 1922. Stavební právo bylo sjednáno do 15. 6. 2002 a dle režimu tohoto práva v souladu s jeho pův